MS a ME na 100 km 2008 Tarquinia - před závodem

Začnu tedy odjezdem. Hlavní část výpravy odjížděla ve čtvrtek ráno z Brna ve dvou autech v počtu 11 osob (jedno auto bylo minivan). Petr Dostálek, Mirek Osladil a David Vydra si zajišťovali dopravu sami. Jedinou komplikací cesty byla povinnost zimních gum v Rakousku při sněžení (celou cestu bylo naštěstí asi 10 °C) a cena italských dálnic, která je nehorázná (jedna cesta do Tarquinie = 45€).

Závod se měl běžet ve starých etruských městech asi 80 km od Říma, start byl v Tuscanii a cíl v Tarquinii. Prvních 37 km se běželo v zásadě rovně z Tuscanie až těsně k Tarquinii a potom se nabíhalo na okruh o délce 14 km.

Večer jsme dorazili do Tarquinie. Po krátkém hledání za asistence navigátoru a po průjezdu jednou jednosměrkou v protisměru jsme našli kancelář pro registraci a začaly první drobné problémy. Ubytování bylo sice zajištěno, ale byla nám nucena plná penze, což jsme vzhledem k času příjezdu, pasta party a závodu neměli šanci využít. Po několika hovorech s hotelem a po hromadě vysvětlování nám slevili na polopenzi, ale i tak to znamenalo cca o 45 eur na osobu vyšší výdaje. Hotel byl u moře 20 km od Tarquinie. Byla zde i většina ostatních výprav.

Druhý den po snídani jsem na rozdíl od ostatních, kteří času využili k prohlídce města a trati, byl nucen vyrazit na IAU kongres, kde navíc proběhly volby do výkonného výboru. Prezident IAU zůstal, protože neměl protikandidáta, ale výbor obměnil složení. Více lze najít na webu IAU. S italskou pečlivostí řidič autobusu nabral zpoždění už cestou do Tarquinie a nazpátek je jenom zvětšil.

Měl jsem asi půl hodiny na oběd a na převlečení a znovu odjezd na technickou konferenci. A tehdy přišla další zábavná vložka, když nás organizátor poslal na kávu, že autobus má zpoždění. Hned potom autobus přijel a než jsme dorazili, už jsme se do něj nevešli. Organizátor nás ujistil, že autobus přijede za chvilku znova. Po tři čtvrtě hodiny jsem tomu přestal věřit, protože technická konference začínala a já byl stále 20 km daleko.

Skočili jsme do aut a hurá na radnici do Targuinie, kde jsme stihli alespoň závěr konference, kde jeden z hlavních organizátorů vysvětloval, jak je snadné poslat občerstvení na kontrolu, kterou si vyberete. Trvalo mu to pouze půl hodiny, aniž by to kdokoli zcela pochopil. V 17:30 začal uvítací ceremoniál (jenom o půl hoďky později), kde se družstva pod svými vlajkami představují obyvatelstvu a různé veličiny musejí pronést řadu proslovů.

Letošní vylepšení spočívalo v tom, že každé družstvo mělo pronést zdravici ve své řeči. Některé výpravy to nepochopily a mluvily anglicky, ale my to pochopili velmi dobře a nominovali Alenu, aby pozdravila diváky. Za svůj úspěch dostala pěknou sošku od pořadatelů. Následovala pasta party, na které bylo možno získat nejen různé dobroty jako chléb s olivovým olejem, sýr Pecorino, rýži, ale konečně i tu pastu ve dvou provedeních – červená a sýrová.

Ve 22:00 hodin jsme byli v hotelu jako na koni a po krátké interní technické poradě a společné fotce také v posteli.

Ráno v den závodu jsme do Tuscanie dorazili před devátou hodinou, abychom poslali své občerstvení v pytlech na správná místa a v klidu se připravili na závod. Už na technické jsme totiž zjistili, že doprava bude na trati závodu vyloučena, takže se svými pomocníky se potkáme až na 41. kilometru na občerstvení na okruhu. Zde se ukázalo, že ono půlhodinové vysvětlování nestačilo. Sice jsme měli označené věci svým číslem a uložené v pytli pro patřičnou kontrolu s nápisem CZE, ale vzápětí jsme to museli doznačit na i na každý gel a lahvičku znovu.

V druhém díle se dozvíte o samotném průběhu závodu.

Odkazy:

Mezinárodní asociace Ultra

Webové stránky závodu