ROZHOVOR: Tomáš Reis, talentovaný atlet, který umí i tančit

Jak ses ke sportu dostal a jaké byly tvé začátky?

Začátky nejsou nikdy jednoduché a u mě obzvláště nebyly, přestože celá rodina dělala atletiku. Byl jsem k ní také vedený, ale nucené to nebylo. Děda dělal chůzi, pak trenéra, máma běhala, táta běhal a pak také provozoval chůzi.

Měl jsi v začátcích nějaký vzor?

Určitě Tomáše Dvořáka. Desetiboj, když někdo umí, to je něco a on je příjemný a sympatický i jako člověk.

Co děláš ve volném čase?

Jelikož už pracuji, tak času není mnoho, ale snažím se trénovat, občas zařadím bazén jako regeneraci, chci se také věnovat rodině a kamarádům. Taky se rád chodím bavit na diskotéku, do divadla, či na nějaký muzikál. Když zbyde ještě trochu času, mám strašně rád muziku a rád i zpívám. S kamarády Helčou a Vítkem zkoušíme v našem malém studiu natáčet různé skladby v češtině i v angličtině a na některé pak třeba natočit i videoklip. Je to skvělé, člověk se pěkně vyblbne a muzika je takový balzám na duši. 

Pamatuješ si první závod? Kdy to bylo a jak jsi dopadl?

Na jaře roku 1992, v „Ďábličáku“. Nedávno jsem našel diplom, bylo to přesně 26. dubna 1992, to mi ještě nebylo ani pět let a byl to závod na 50 m.

Běháš snad úplně všechno – dráhu, silniční závody, krosy i kopce. Která je tvá oblíbená disciplína?

No, letos to byl asi steeple – 3000 metrů překážek. Je to takové zpestření ke kroužení po oválu. Člověk neběhá jen dokola, ale má tam překážky, vodu, překážku přes vodu prý ovládám celkem dobře, doskakuji docela daleko. A na steeple bych se chtěl zaměřit i v příštím roce, ale to budu muset ještě probrat s trenérem, kterého mi dělá můj strýc, František Zouhar starší.

Jaký je František Zouhar starší jako trenér?

On má v klubu více funkcí, ale je především výborným trenérem. Například z Fandy Zouhara mladšího, se kterým trénuji a který je skvělým parťákem a rádcem, udělal výborného běžce. Obvykle od něj dostávám tréninkový plán na 4 týdny dopředu. Je to rámcový plán, který potom dle domluvy ještě upravujeme.

I přes svůj mladý věk jsi již vyhrál několik závodů, jak vzpomínáš na závod, kdy jsi byl poprvé nejrychlejší a kdy to bylo?

„Pamatuji si ho dodnes, bylo to v „Ďábličáku“, když jsem byl starší žák. Běžel jsem tehdy jarní závod a byl to hezký pocit. Každý je rád, když vyhraje. Každý člověk jde podle mě do závodu s tím, že chce zaběhnout tak, aby se sám cítil dobře.

Dosáhl jsi již mnoha úspěchů. Jakého výsledku si nejvíce ceníš?

Úplně nejlepší závod jsem zaběhl roku 2006 na Mistrovství ČR do 22 let, 26. srpna v Uherském Hradišti. Tam jsem běžel 5 000 metrů a bylo to po těžším období. Já jsem trénoval 5 let s dědou Průchou. On ale 1. srpna zemřel, na rozloučení na AC Praha 1890 přišlo asi 60 lidí, bývalých svěřenců dědy, byli tam i lidi z atletického svaz. Vůbec jsem tehdy neřešil, s kým budu trénovat, ale František Zouhar starší mi nabídnul, že bude rád, když bude moci pokračovat v tom, co děda začal. Řekl jsem si, že zkusím na Mistrovství ČR zamakat, co to půjde, nebylo moc času, ale byl jsem po soustředění a měl jsem 3 týdny na to se pořádně připravit. Na závod jsme přijeli ve čtyři a start byl v půl šesté, tak jsem ani nestačil být nervózní. Závod byl ze začátku pomalejší, což mi vyhovovalo, poté se hodně zrychlilo, ale šlo mi to. Byl jsem devátý v čase 15:38,97 (do té doby jsem měl „osobák“ 15:53,72), ale říkal jsem si, že jsem udělal pro památku dědy hodně. Vždycky jde udělat víc, ale i máma mi po závodě napsala zprávu, že by na mě děda byl hrdý.

Dosáhl jsi již úspěchů nejen v Česku. Startoval jsi i letos v zahraničí?

Ano, i letos jsem byl závodit stejně jako loni v Itálii. Letos jsem to bral spíše jako výlet, samozřejmě že jsem si nechtěl si udělat ostudu a jen to nějak zaběhnout. Ve dvou dnech se běžel v Bielle závod na 1 míli a v Petinengu na 10 km. Ještě jezdím každoročně už po 3 roky do Švýcarska na silniční závod do Brigu. Letos jsem musel poprvé vynechat kvůli nástupu do práce. Jsem rád, že se mohu těchto zahraničních závodů účastnit, protože je tam nádherná atmosféra a přijde se podívat spousta lidí, není to jako u nás. Jsem rád, že mi manažer a chodec Zdeněk Simon už několikrát umožnil v zahraničí si zazávodit.

Komu nejvíce vděčíš za úroveň, na niž ses vypracoval?

Určitě bych poděkoval dědovi – panu Josefu Průchovi, on započal moje vynikající výkony a s Fandou starším pokračujeme. S dědou jsem trénoval od října 2001 a pak od srpna 2006 s Fandou. Co se týká běhání, býval jsem pod­ceňován, že to nikam nedotáhnu, ale velkou dřinou jsem to, myslím, dotáhl daleko. Když jsem začal trénovat s dědou, tak jsem za tři čtvrtě roku zrychlil na 1 500 metrů z 5:35 na 4:47. Nevím, jestli to byla nevýhoda, ale já vždycky trénoval sám. Výběhy jsem chodil s holkama, což je teď, když je Fanda mladší v Afganistánu, podobné. Běháme s Terezou Klimešovou nebo s Luckou Pelantovou, obě to jsou moc fajn holky. Nejvíc tedy vděčím třem lidem – dědovi a Fandovi staršímu a mladšímu. A samozřejmě i rodině a kamarádům za podporu.

Chodíš na stránky Behy.cz nebo Behej.com? Jak se ti líbí?

Chodím na tyto stránky pravidelně, čtu si zajímavé články, mám i založený profil uživatele s „osobáky“ a občas se dívám i na fórum. Samozřejmě také sleduji termínovku nebo výsledky závodů.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.

 VIZITKA TOMÁŠE REISE:

• Narozen: 1987
• Klub: AC Praha 1890
• Trenér: František Zouhar st.

Osobní rekordy:

• 3000m – 9:03,04
• 3000m překážek 9:53,24
• 5000m 15:38,97
• 10km – 32:41

Největší úspěchy:

• 3. místo na MČR juniorů na 10 000 m na dráze (2006)
• 5. místo na MČR v přespolním běhu juniorů (2006)
• vítěz poháru v bězích do kopců v Praze a okolí (2008)
• několikanásobný přeborník Prahy na dráze i v hale
• 2×3. místo na mezinárodních závodech ve Švýcarsku (Brig 2005–2006)
• 1. místo v Juniorském maratonu v pražském semifinále (desetičlenný tým SPŠ dopravní, Masná)
• 1. místo v Pražském poháru středních škol v přespolním běhu

HUDEBNÍ VIDEOKLIP TOMÁŠE REISE

BĚH MĚSTEM STRAKONICE 2008