Ať už se jedná o bratry Kolínkovy, rodinu Kopeckých, Sudických, tragicky zesnulého Frantu Cyprise a řadu dalších. A že tito všichni jmenovaní jsou zároveň skvělými organizátory, o tom svědčí pravidelně vysoká účast závodníků z celé Moravy, přilehlých rakouských krajů a i z Čech a Slovenska, na jimi pořádaných závodech.

Tuto sobotu vyrazilo na tradičně těžkou trať již 27. ročníku Běhu pod Pálavou, kterou já s oblibou nazývám putováním za krásami Pálavských vrchů po stezkách horských koz, na 150 běžců všech kategorií, od nejmenších dětí až po nejstarší veterány. Děti běhaly okruhy na místní návsi, ženy měly před sebou 6,5 km a muži 10,1 km po kopcích okolních vrchů.

Do cíle se jako první žena dostala věkem ještě juniorka Michaela Hlavatá, s minutovým odstupem před maratonkyní Jiřinou Kociánovou. Třetí doběhla excelentní veteránka, třetí z letošního MS do vrchu a mistryně světa v družstvech v kategorii nad 50 let, Marie Hynštová. Na náročnou trať vyběhl úctyhodný počet 31 žen.

Muže ovládl Zdeněk Hnilo, těsně následovaný juniorem Jirkou Homoláčem, za nímž třetí s půlminutovým odstupem doběhl Dan Orálek. A tady jsou první slova, která jsem dostal z absolutní vítězky: „Zase jsem to přepálila a rvala se pak sama se sebou. Když vybíháme dohromady s muži, začátek závodu se mi běží dobře, jenže závěr pak i díky náročnému terénu byl dost problematický. Ale zvládla jsem to a jsem ráda, že se to povedlo.“

Druhá v cíli spokojeně prozradila: „Na mě to bylo krátké, terén mi nevadil, ale jsem v objemové přípravě, tak jsem rychleji nemohla.“ Svá slova potvrdila ihned tím, že se otočila a oběhla si, v rámci tréninku, ještě i mužskou trať. „Mně takové terény sedí, trochu to sice klouzalo, ale dalo se to zvládnout“, usmívala se třetí v pořadí Marie Hynštová.

Vítězný Zdeněk Hnilo mi řekl: „Musel jsem si dávat pozor na velmi těžký a kluzký terén a také na výbornou formu Jirky. Navíc ta sněhová vánice nahoře zhoršila viditelnost a téměř nebylo vidět kam šlapeme. Nerad bych si ublížil a tak jsem počkal až na závěr závodu a podařilo se to.“

Jirka Homoláč mi pak jen se svým typickým úsměvem potvrdil: „V kopcích mi to jde a i terén mi celkem seděl, jen ten konec jsem nezvládl, ale jsem spokojený.“

Zato Dan Orálek spokojen nebyl: „Kopce jsou na mě mor, tam mi to prostě nejde. Navíc jsem uklouzl a dost nebezpečně spadl. Raději jsem si už pak dával pozor, aby se mi nepřihodilo něco horšího.“

Zářil i hlavní organizátor závodů v Perné, František Kolínek, mimochodem letošní mistr Evropy, vicemistr světa a v družstvech mistr světa v bězích do vrchu v kategorii nad padesát let. Ono se taky není čemu divit, když se od narození pohybuje v takových horách. „Jsem velmi rád, že se nás tu schází vždy v poslední sobotu před Štědrým dnem tolik. Vždy jsem se snažil pořádat závody pro běžecké kamarády a mám radost, že je jich čím dál víc. Jsem šťastný, že se jim u nás líbí a jsou spokojení.“

Rozhodně mu dáváme všichni za pravdu, protože úžasné perné dopoledne s nádherným proběhnutím po Pálavských vrších s výhledem do kraje,  na rozsáhlé Novomlýnské vodní nádrže, prastaré památky Dívčích hradů i Sirotčího hrádku,  úrodné vinohrady a  na řadu dalších pamětihodností i přírodních památek v chráněné rezervaci, které nepokazila ani sněhová přeháňka,  stálo za to.

A to nemluvím o tradičně skvělém svařeném vínku a občerstvení v cíli závodu. Samozřejmě vše pečlivě připravené rodinou Kolínků společně se všemi sportovními fandy z této obce v Kulturním domě v Perné.

Tak díky Franto a příště jsme u vás znovu.

Výsledky závodu