Vánoční zamyšlení Anny Pichrtové: Proč je běh tak krásný?
![Vánoční zamyšlení Anny Pichrtové: Proč je běh tak krásný?](http://farm4.static.flickr.com/3244/3128758297_12b12fff34_o.jpg)
"Proč je běh tak krásný, proč pro nás tolik znamená a máme ho tolik rádi?“
Pokládám na papír své upřímné zamyšlení se a myšlenky
vycházející z mého vnitřního světa. Téma je prosté, nám všem
aktivním běžcům však blízké. Prostě se pokusím zformulovat, proč je
běh pro nás tak důležitý a nenahraditelný. Chtěla bych svá slova
věnovat nejenom samotným běžcům, "pulzujícímu jádru“, ale také
"vnějšímu běžeckému tělu“, to znamená všem těm, co nám fandí,
podporují nás ve chvílích radosti i smutku, našim rodinám (které na nás
netrpělivě čekají v cíli), všem organizátorům závodů, lidičkám na
občerstvovačkách, bez kterých bychom nikdy nezažili tolik krásných chvil,
zážitků a ani si nezazávodili! Vím, že nám běžcům někdy nerozumí.
Chápu je, protože opravdu často děláme "bláznivé, nepochopitelné věci,
mnohdy blbosti, které nedávají smysl“ a i přes to všechno jsou na
závodech anebo při tréninku s námi a jsou tam pro nás! Važme si toho.
My běžci a "ti kolem nás“ spolu vytváříme velkou běžeckou rodinu.
Proč je tedy běh tak radostnou přirozenou aktivitou a máme ho rádi?
1. Pro mě představuje „KALOKAGATHII“, tj. souměrný rozvoj duše i těla.
"V zdravém těle zdravý duch!“ Naše duše se těší zdravému vyběhanému tělíčku! Ale nezapomínejme na alespoň přiměřenou rovnováhu. Někdy máme tendenci "uběhat se k smrti“ a pak nezbývá energie na rozvoj našeho duchovna, myšlení a všeho ostatního, co se běhu netýká.
2. Běh nám přináší úžasné prožívání EMOCÍ!
Prostřednictvím zážitků z tréninku, závodu, cestování i času stráveného s přáteli zažíváme silné emoce, které nás obohacují na celý život. Přitom jsou tyto emoce "všeho druhu“ krásné, plné euforie, smíchu, ale jsou to i pocity negativní, protkané pláčem. Myslím, že sílu emocí podporuje právě samotný běžecký pohyb, nejlépe v přírodě. Podotýkám také, že svou roli tady sehrávají endorfiny, běh tu funguje jako "zdravá droga“.
3. Běh jako MEDITACE/RELAXACE.
Běh je jakýmsi únikem z reality dnešního materiálního světa do světa našeho nitra, kde nacházíme klid, třídíme myšlenky, "převracíme“ životní hodnoty, prostě si čistíme hlavu. Můžeme v sobě objevit zajímavé, často hluboko skryté "věci“, vlastnosti a také velkou vnitřní sílu!
4. Běh jako SPOJOVACÍ MOST s přírodou a přáteli.
Sluníčko, kapky deště (ne kroupy), jemně vrzající sníh pod nohama,
vůně květin či jehličí, píseň potoka, krásný výhled a to vše je
propojené s námi, jak rytmicky běžíme. Často se sama cítím, jako bych
ani nebyla člověkem, ale třeba kamzíkem (někdy funící kozou, když to
zrovna nejde).
Běh je i "pěšinkou“ k poznávání nových přátel, navazování
přátelství na celý život. Často cítím, že většina běžců jsou
upřímní, dobří lidé, stojí při vás a nikdy neodmítají pomoc. Spojuje
nás totiž hodně (že by to bylo běháním?).
5. Běh nás učí NASLOUCHAT NAŠEMU TĚLU, dobře ho vnímat, každou jeho část. Jak naše tělo funguje, jak harmonicky pracují naše svaly, ale také nás učí pociťovat, kde vzniká nějaký problém. Jsme prostě k našemu tělu vnímavější a citlivější.
6. Běh dává prostor naší ZDRAVÉ CTIŽÁDOSTI.
Prostřednictvím tvrdé práce můžeme sami sobě, ale i jiným ukázat, co v nás je (to hlavně na závodech v měření sil), a tím získat uznání. Na druhé straně nám dává i SVOBODU. A to, co v nás je, můžeme ukrýt do radosti jenom pro nás a naši dušičku. Běháme přece pro radost, hezký pocit, zdraví. Nemusíme závodit, závod za každou cenu z nás běžce přece neudělá!
7. Čím nám ještě běh imponuje? Svojí DOSTUPNOSTÍ.
Můžeme běhat skoro kdekoliv a téměř v každém věku. Zde však platí určitá pravidla nižšího zatížení pro děti a věkově starší kategorie. Dále je běh ČASOVĚ a FINANČNĚ NENÁROČNÝ. Opravdu se to dá "utáhnout“, zkuste to srovnat třeba s cyklistikou nebo lyžováním, jak časově, tak finančně.
8. Na závěr jsem si nechala snad pro mě to nejhezčí: Běh jako náš PŘÍTEL – SPOLEČNÍK, který je s námi "v dobrém i zlém“, vlastně je naší součástí a pomáhá nám vyjádřit vlastní já, to, kdo jsme, je projevem naší svobody, ve které poznáváme sami sebe.
Na závěr kratičká otázka: “Kdopak vlastně jsi?“… odmlka… “Noo, já si myslím, že jsem běžec!“… “A ty?“… “Já se snažím být tvůj fanda!“ "Tak to jsme vlastně rodina, ne?“
Všem přeji krásný nový běžecký rok! Kdo chce běhat rychle, ať běhá ještě rychleji! Kdo chce běhat s přáteli, ať nikdy neběhá sám. Kdo má rád tichá údolí, ať mu zpívají do rytmu. Hlavně ale přeji všem kopec zdraví a radostných zážitků. A ať vám sluníčko svítí na tu naši "běžeckou“ stezku!
Komentáře (Celkem 7)
Manětín
Kydy
24.12.2008 08:36:58
Podepisuji, napsala jsi to naprosto přesně. Neni co dodat. Hezké svátky
Tobě i celé běžecké rodině
… odcházím naklepat řízky.
Ivo Daněk
24.12.2008 12:23:36
Děkuji Vám za hezký článek. Vystihuje i moje pocity, o kterých jsem
si myslel, že si je jen namlouvám. Běhám totiž jen krátkou dobu a jsem
již nyní překvapen, kolik hlavně duševní pohody a prožitku mi
přináší.
Dnešní štědrovečerní den jsem umocnil ranním během, to doporučuji
i ostatním.
Všem běžcům, ale i ostatním, přeji hluboké Vánoce a hodně lásky a
pohody v novém roce.
ID
administrator 03.04.2010 13:32:42
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.