Náročná trať běhu, vedoucí přes místní nejvyšší horu Velký Kosíř, včetně bezchybné organizace, to byly hlavní atributy závodu. Ten byl jako obvykle perfektně připraven TJ Ligou 100 Olomouc v čele s Pepou Vozňákem, který se ovšem neváhal připojit k běžcům, aby absolvoval závod a uctil tím památku našeho bývalého společného běžeckého kamaráda a místního rodáka ing. Květoslava Křížka.

Po prohlídce trati při rozklusání mezi závodníky panovala značná nejistota nad tím, co na tak náročný kopcovitý, přemrzlý a navíc sněhem poprášený terén obout, aby se dalo opravdu běžet a ne občas z kopců klouzat. Vyhráli to jako obvykle orientační běžci se svými speciálními tretrami, ale je pravda, že se jim atleti pomalu přizpůsobují a už i u nich je vidět toto špičkové terénní obutí.

Úderem jedenácté se vyřítil dav zmrzlých běžců od místního fotbalového hřiště vstříc náročné trati, místy vedoucí po úzkých lesních stezkách, v hustém mladém porostu i pod lesními velikány, aby se po žluté turistické značce dostal až na vrchol kopce a pak opět přes kořeny stromů zpět do malebného lázeňského centra.

Po polovině závodu vedl s mírným náskokem vrchařský specialista Ondřej Horák před Tomášem Blahou a Petrem Bětíkem. Jenže v sebězích předvedl Tomáš svoji současnou formu,dokázal zaútočit a s přehledem zvítězil před Ondrou a Petrem Bětíkem.

V ženských kategoriích nebylo pochyb o tom, kdo zvítězí a Petra Kamínková svoji celostátní suverenitu potvrdila i ve Slatinicích. Na druhém místě mezi všemi závodnicemi a první v mladší kategorii, dorazila do cíle skromná a nenápadná, ale o to stále lepší Adéla Jakobová. Je to další ženský běžecký talent, který ovšem dává přednost orientačnímu běhu. Třetí dokončila dnes již spíše triatlonistka Jana Žaludková. V cíli se na čtvrtém místě objevila bývalá půlkařka Katka Doubková. Její umístění bylo pro mnohé šokem a pro mě příjemným překvapením. Pátá doběhla excelentní veteránka Marie Hynštová.

Po závodě vítěz Tomáš Blaha potvrdil: „Dost jsem si věřil, a přestože mi Ondra do kopců trochu utekl, podařilo se mi udržet dostatečný kontakt tak, abych ho pak hlavně na krátkých rovinkách po trati na zpáteční cestě předběhl a pohlídal si první místo. Cítím se v docela slušné formě a ani ta zima mi dnes nevadila.“

Ondra Horák se v cíli usmíval: „Já, i přestože jsem měl tretry, jsem věděl, že když do kopců dostatečně Tomášovi neuteču, tak mě porazí. Nahoru mi to jde, ale dolů, to je moje slabina. Ale jsem spokojený. Výsledek na to, co se tu dnes sešlo za borce, myslím, dobrý a hlavně jsem se přišel po svátcích pořádně proběhnout.“ Na otázku, co tedy plánuje v sezóně jako svoji prioritu, se svým typickým klukovským smíchem odpověděl: „To já už neřeším. Určitě nějaké vrchy, sem tam triatlon a taky horská kola tak, abych se tím mohl dobře bavit,“ uzavřel debatu a šel na stupně vítězů.

Třetí v cíli, Petr Bětík byl jako politý živou vodou: „Přešel jsem letos mezi čtyřicátníky a zase mám jinou motivaci. Ale hlavně jsem si to skvěle užíval. Jsem rád, že opět stačím nejlepším a že to tak dobře běželo.“

Rozesmátá Petra Kamínková k závodu řekla: „Já sem jezdím nesmírně ráda. Sejde se tu pokaždé hodně kamarádů a jdeme se sem vždy dobře během pobavit. Potkáme se tady s tou naší běžeckou partou a jsem ráda, že je nás čím dál víc. Ale jinak jsem si šla dobře zatrénovat. Tak bych nikdy sama neběžela a do kopců jsem si mákla. Ale stačila jsem i spadnout na ledě, naštěstí se mi nic nestalo. Jen jsem si cestou dolů už dávala víc pozor.“

Adéla Jakobová jen skromně podotkla: „Do kopců jsem musela šlapat, ale to mi docela dobře jde. Jenže dolů v těch našich botách, to už byla paráda. Já dělám orientační běh a tak mi takové terény opravdu sedí a navíc ráda mezi běžce zaskočím. Hlavně teď, po Vánocích, je to dobrá příležitost se protáhnout a kvalitně si odtrénovat.“

Jana Žaludková, třetí v cíli, se jen smála: „Na to, že jsme přijeli pět minut před startem, jsem to nahoru zvládla až překvapivě dobře, ale dolů jsem si dávala pozor, přece jen to dost klouzalo a navíc jsem za sebou nikoho neviděla, tak mě nic nenutilo k tomu, jít úplně naplno.“

Katka Doubková, čtvrtá v cíli, zářila spokojeností: „Já tomu sama nevěřím, jak mi to běhá a to jsem měla hodně špatné boty na takový terén. Nahoru to bylo dobré, ale po kořenech stromů a po sněhu dolů jsem se trochu bála. Ale je to paráda, když můžu běžet i tak dlouhé závody a vůbec mi to nedělá problémy."

To Marie Hynštová se zlobila sama na sebe: „Tak jsem si dávala pozor v místě, kde jsem loni spadla, ale podařilo se mi to o pár metrů níž zase. Ale v té zimě už to moc neběželo, tak se divím, že jsem byla zase rychlejší.“

Při vyhlášení vítězů se už i slunce smálo naplno a ukázalo všem běžeckým fandům a nadšencům svoji vlídnou tvář, když ohřálo okolí na přijatelných mínus 6 stupňů.

I Velký Kosíř „hanácký Mont Blanc“ se svou výškou 442 m n. m. a stejnojmenný přírodní park s naučnou stezkou a mnoha pamětihodnostmi, nevypadal v záři odpoledního slunce už tak nepřístupně a hrozivě jako za ranního mrazu. Naopak vyzývá k návštěvě i v tomto ročním období, kdy jen třeba procházka touto nádhernou přírodní památkou se může stát neopakovatelným snad i přímo úchvatným zážitkem pro všechny naše smysly.

Nezapomeňte tedy vy všichni, kdo máte rádi přírodu, že přes Kosíř se nemusí běhat pouze v zimě ale i v jiných ročních obdobích.

 Web Velké ceny vytrvalců Olomoucka

Souhrnné informace o závodu v termínovce

Výsledky závodu

Fotogalerie ze závodu