Nakonec se prezence zastavila u čísla 98 (o devět méně než loni). Jak je vidět, Bakovský půlmaraton si svoji klientelu udržuje. Projevilo se to zejména u mužů, kde nejen množství, ale i kvalita plně odpovídala loňsku.

Po svém loňském vítězství se do startovní listiny znovu zapsal jeden z nejlepších evropských běžců do vrchu Robert Krupička. Podle vlastních slov bude i letos dávat přednost vrchům před silnicí, na kvalitní výkon v maratonu se zatím necítí. Stejně jako loni byli jeho největšími soupeři mladoboleslavský Jiří Miler, jablonecký Radek Linhart, tentokrát v dresu nového běžeckého společenství Kerda teamu, Jiří Čivrný mladší a v neposlední řadě Jiří Wallenfels, který má Bakovský půlmaraton zařazen mezi oblíbenými závody.

Bakovská trať rozhodně není lehká. Prvních pět kilometrů je relativní rovina, z náměstí v Bakově se běžci vydávají přes Malou Bělou a Braňku směrem na Mnichovo Hradiště, ale již na pátém kilometru je čeká první kopec, který vždy zamíchá s pořadím. Oklikou přes lesy se běžci dostávají znovu do Malé Bělé a pak se jim postaví do cesty téměř nekonečné stoupání přes Dolánky do Bítouchova. Na posledních šesti kilometrech sice převládají seběhy, ale tohoto dobrodiní už mohou využít pouze ti dobře trénovaní.

Z doprovodného vozidla, řízeného ředitelem závodu, bývalým maratonským reprezentatem Vladimírem Koudelkou, jsem mohl detailně sledovat průběh půlmaratonu. Od Vládi jsem se dověděl, že trať je oficiálně změřena někdejším členem maratonské komise ČAS Františkem Mirovským a že ji bylo nutno změnit pouze jednou, to když jarní velká voda zaplavila silnici vedoucí podél Jizery.

Metou pátého kilometru proběhla jako první v čase 16:20 čtveřice favoritů ve složení Krupička, Miler, Linhart a Wallenfels, s malými odstupy následovali Čivrný, Josef Veber, Mulugeta a Hřích. Nejrychlejší ženou byla také již zde a potom v celém závodě Ivana Ducháčková (Sokol Unhošť), sledována Ivanou Škodovu (Maratonstav Úpice) a lyžařkou Lucií Hrubou (ČZU Praha).

Ale již při nástupu do stoupání bylo vidět, že se zde láme chleba. Tempu vedoucí dvojice Krupička – Linhart přestával stačit nejprve Wallenfels a problémy v kopcích měl i Jirka Miler. „Když běžíš s Krupem (Krupičkou) do vrchu, připadáš si proti němu jako padesátiletý. Robert, to je úplně jiná úroveň,“ vyjádřil rozdíl nakonec druhý v cíli Miler.

Rychle jsme se přesunuli na 15. kilometr do Bítouchova, Vláďa bleskově zkontroloval občerstvovačku, obsluhovanou mimo jiné jeho synem Vojtou (kdysi také vynikajícím běžcem) a pak jsme nedočkavě vyh­líželi, kdy se na obzoru objeví první hlava. Patřila samozřejmě Krupičkovi, který se zbavil Linharta kolem 10. kilometru a v poklidu závod dokončil v dobrém čase 1:09:30.

„Jsem trochu astmatik a kolem Bítouchova to bylo dost prašné, nepříjemně se mi dýchalo. S časem jsem spokojen, bylo to dokonce lepší než loni, kdy bylo menší vedro,“ ve stručnosti hodnotil vítěz Krupička svůj výkon na letošním Bakově. Na druhé místo se před unaveného Linharta probojoval Miler, Wallenfels dokázal odrazit několik náporů Čivrného a uhájil čtvrté místo.

Prvních deset mužů v absolutním pořadí bylo z kategorie do 39 let, nejrychlejším veteránem byl až 11. Miloš Lambert (1. nad 40 let). Výborný čas 1:21:14 zaběhl vítěz padesátky Miloslav Bém (Jiskra Tanvald), nejstarší kategorii vyhrál velezkušený Standa Groh (AC Vrchlabí). Zajímavé je, že s výjimkou přehozeného pořadí na 4.-5. místě stáli na stupních víězů a blízko nich naprosto stejní závodníci jako loni.

Bakovský půlmaraton je již osm let doprovázen žákovskými závody kolem náměstí. I letos se jich zúčastnila řada chlapců a dívek od předškolního věku až po dorostence.

„Zatím se nás krize nedotkla, takže jsme mohli nejlepším předat finanční prémie a věcné ceny podle původních plánů,“ těmito slovy se loučil ředitel závodu s odcházejícími běžci a diváky. Vládu nad bakovským náměstím převzal odpoledne velikonoční jarmark.

Výsledky závodu