Je ráno, sobota 30. května, je asi 10 °C a prší. Ve 12:30 sedám do auta a stále prší. Teplota se také nepohnula. Něco málo po půl druhé přijíždím do prostoru startu a cíle ve Víru. Jdu se zaregistrovat a dostávám číslo 31. Stále prší. Potkávám Michala Gliera, se kterým mám od Toma za úkol běžet a někde před cílem mu utéct. Prohodím s ním pár slov o tom, že poběžím s ním a na jaký čas že to chce běžet. Odpověď zní: „Tak aby konečný čas nezačínal číslicí dvě.“ Tato odpověď mě uspokojuje. Stále prší.

Deset minut před startem odevzdávám věci do šatny a zdá se mi, že je strašná zima a venku stále vydatně prší. Dvě minuty do startu prý máme jít na start, ale většina z nás se choulí u dveří místní tělocvičny a nikomu se tam nechce – prší a je nám zima. Za chvíli přece jen všichni stojíme na startu a čekáme na výstřel. Něco kolem půl třetí plus nějaká ta sekunda, možná minuta je odstartováno, a prší.

1. km – Běžím v háku za Michalem a čelo závodu nám metr po metru pomalu utíká. Někde kolem 600 m nás předbíhá Jarda Kaše, tak jdu před Michala a zrychluji na Jardovo tempo. Michal to akceptuje, a tak vzniká na několik dalších kilometrů naše malá skupinka. Metou jednoho kilometru probíháme v čase 3:49 a já si poprvé říkám, jestli jsme nezačali příliš rychle.

2. km – První kopec a my zvolňujeme. Jeden odvážlivec nás předbíhá a začleňuje se do skupinky před námi – potkal jsem ho až v cíli, ani nevím jak se jmenoval. Strašně mě bolí obě lýtka a cítím, že jsou úplně tuhá. Vybíháme na kopec nad přehradu. Kilometr za 4:34.

3. km – Teď se běží mírně zvlněným terénem až do Dalečína po pravé straně přehrady. Stále mám strašně tuhá lýtka a říkám si, kdy asi odpadnu. Skupinku táhne Jarda a já s Michalem běžíme za ním. Kilometr za 3:55.

4. km – Lýtka přestala bolet. Asi jsem to konečně rozběhal a naše skupinka se dává do hovoru. Kilometr za 4:01.

5. km – Stále naši skupinku táhne Jarda a my s Michalem bok po boku za ním. Blížíme se k občerstvovací stanici na 5. km. Asi 100 m před občerstvovačkou se nás předsunutá hlídka ptá, co si dáme (čaj, vodu perlivou/neper­livou, iont). Jarda chce čaj, já a Michal vodu, tak to tato hlídka za nás křikem ohlásí na občerstvovačku. Takhle to bude i na zbývajících třech. Dostávám vodu, Michal nic, Jarda si bere čaj a někam mizí. Kilometr za 4:13. Hlásí nám, že máme první pětku za 20:30.

6. km – Na občerstvovačce ztrácíme Jardu a já se ujímám diktování tempa. Záhy nás Jarda dobíhá a řadí se vedle mě. Diskutujeme o tom, zda bychom neměli zvolnit a docházíme k závěru, že ano – leč to se nám nedaří. Kilometr za 3:51. Sice je to mírně z kopce, ale říkám si, zda toho nebudu časem litovat.

7. km – Prndáme o blbostech (Jarda nadává na jednoho svého svěřence, že nedbá jeho rad a i přes antibiotika jel kamsi na závody na ligu). Stále před sebou vidíme ve vzdálenosti nějakých dvě stě metrů další tři lidičky. Kilometr za 3:52.

8. km – Stále o něčem mluvíme, tak nám to pěkně utíká a já si až zpětně uvědomuji, že už jsme minuli 8. km a tak mačkám stopky se zpožděním 4:04.

9. km – Zase nadáváme, že se nám přes veškeré úsilí nedaří zvolnit. Já opět doufám, že toho nebudu litovat. Neprší. Ani nevím, kdy přestalo. Kilometr za 3:46.

10. km – Blížíme se do Dalečína a situace je stále stejná. Já s Jardou vedle sebe a za námi Michal. Před námi možná s o něco větším odstupem, možná se stejným už jen dvojice – ten třetí jim utekl. Nikoho jiného neregistruji. Za sebe se neohlížím. Druhá občerstvovačka v Dalečíně. Dávám si vodu. Tentokrát se dostalo i na Michala. Kilometr za 3:56. Michal hlásí, že 10 km máme za rovných 40 minut.

11. km – když vybíháme z Dalečína, Jarda začne nadávat: „To snad ne, drží se nás jako hovno kalhot.“ Když se zeptám, co nebo koho tím myslel, dostávám odpověď, že Laďu Rozmana. Poprvé se ohlédnu a opravdu, 100 m za námi Laďa. Nikoho jiného nevidím. Odvětím, že netrénuje, tak to přece nemůže celou dobu vydržet. Chvíli na to přebíháme úzký železný mostek a Michalovi to na něm pěkně klouže. Za mostkem prudký kopeček. Kilometr za 4:02.

12. km – Začíná čtyři kilometry dlouhé stoupání do Veselí. Začátek stoupání je pěkná střecha – nikdo z nás už nemluví. Křižujeme silnici podle zatáček a každý podle toho, jak mu to vyhovuje, ale jsme stále pohromadě. Kilometr za 4:51.

13. km – Stoupání už není tak prudké. Táhnu naši trojici a dobíháme jednoho běžce. Kde je ten druhý, netuším. Jsou tu zatáčky, tak ho nevidíme. Ale někde tam je. Předbíhám ho a zjišťuji, že se za mnou tvoří malá mezírka. Sice malá, ale je tam. Kilometr za 4:23.

14. km – Stále stoupáme a doháníme druhého. Odstup už je větší. Michal s Jardou neakceptují mé tempo. Předbíhám ho a on se za mnou vyváží v háku. Kilometr za 4:39.

15. km – Už po několikáté během stoupání míjíme auto, ze kterého nás někdo z pořadatelů natáčí – asi se mu líbíme. Ten, co jsem ho předběhl, se mě stále drží a vyváží se za mnou. Meta 15 km je nahoře na kopci. Stojí tam malá skupinka lidí a povzbuzuje nás, tak jim s úsměvem zamávám. Nevím, jak je to možný, ale i přes to dlouhé stoupání se cítím úplně v pohodě, strašně mě ten běh baví a užívám si ho. Zase si nás natáčí. Kilometr za 4:12.

16. km – Rovinka a klesání. Jsme jen dva. Já a neznámý. Kde jsou ostatní, nevím, neohlížím se. Kilometr za 3:51.

17. km – Vbíháme do Veselí, je to z kopce. Další občerstvovačka. Dávám si vodu a hlásí nám pořadí. Jsem desátý a neznámý, který začíná lehce ztrácet, jedenáctý. Kilometr za 3:28.

18. km – Běžím z mírného kopce a snažím se odpočívat. Neznámý je někde za mnou. Kilometr za 3:43.

19. km – Stále se běží z kopce. Snažím se odpočívat a netlačit na pilu. Otáčím se, abych zjistil, zda mě někdo nedobíhá, a hledám za sebou Michala. Když to několikrát zopakuji, neznámý, který je za mnou asi 150 m, na mě volá, ať toho nechám, že to znamená, že už nemůžu. Jen mávnu rukou, aby to viděl, něco odpovím a zrychlím. Jsem v naprosté pohodě. Kilometr za 3:20.

20. km – Přibíhám dolů k přehradě a kochám se tím, jak zpoza mraků slunce ozařuje okolní lesy a klikatící se slepé rameno přehrady. Kilometr za 3:33.

21. km – Odbočka doleva a prudké 300 m dlouhé stoupání do Chlumu k poslední občerstovačce. Dávám si půlku gelu. Druhou si dávám až těsně před občerstvovačkou. Beru si tentokrát čaj a pěkně se poliju (s vodou se mi to nestalo). Kilometr za 3:45.

22. km – Stále pokračuje stoupání a někde v serpentině se dívám dolů, zda nezahládnu někoho z těch za mnou. Nikoho nevidím. Kilometr za 4:24.

23. km – Někde v dálce před sebou jsem zahlédl dva běžce a rozhodl jsem se je dohnat. Krátký prudký kopeček, uff, dává mi pořádně zabrat. Kilometr za 3:42.

24. km – Poslední stoupání. Sice mi dává zabrat, ale cítím se v pohodě a užívám si to. Kilometr za 4:09.

25. km – Začíná nejdelší klesání (3 km) zpět do Víru. V serpentině pod sebou zahlédnu osamoceného běžce. Může mít 300 m k dobru. Kilometr za 3:19.

26. km – Hned na začátku tohoto kilometru předbíhám onoho běžce a valím dál. Kilometr za 3:15.

27. km – Již probíhám Vírem. Nic zajímavého se neděje. Kilometr za 3:11.

28. km – Poslední kilometr je celý po kostkách po hlavní silnici Vírem. Pěknej humus pro moje lýtka – to abych věděl, že tam ještě jsou. Zahlédl jsem dalšího běžce přede mnou, ale má příliš velký náskok, toho už dohnat nestihnu. Jsem v cílové rovince. Fotí mě Dan Orálek. Cíl, nepřepálil jsem to a cítím se v pohodě. Celkové 9. místo, čas 1:49:36 a žádná krize, jsem spokojený.

Další, kdo probíhá cílem, je Michal s časem o 2 minuty a něco horším než já a za ním můj neznámý (z výsledkové listiny se dovídám, že to je Miroslav Kadlec). Dalším je Jarda a s odstupem 30 sekund za ním Laďa – vydržel to, na tom desátém kilometru jsem se spletl. Teď už jen výklus, sprcha, občerstvení, vyhlášení nejlepších i těch ostatních a hurá domů.

Je krásně, svítí sluníčko. Tak takhle sem si užil Vír kilometr po kilometru. Snad se vám to líbilo a přeji, ať bez krize odběháte co nejvíc závodů.

Marek Němeček