Kdy a jak jsi se dostal k běhání a jak dlouho už vlastně běháš? 

Za všechno vlastně může můj druhý koníček. Jako radioamatér jsem po absolvování vojenské služby v roce 1960 nastoupil u tehdejší Správy dopravních letišť na letišti Praha – Ruzyně jako radiotelegrafista zaměřovače. Během roku jsem přešel do kurzu řídících letového provozu a po složení všech předepsaných státních zkoušek v roce 1964 jsem toto povolání vykonával po dobu 43 let.

Jednalo se o velmi náročné a stresující povolání s nepřetržitou pracovní dobou a každoročním odborným i zdravotním přezkušováním u státních orgánů. Začal jsem tedy hledat nějaký způsob, jak tyto nároky spolehlivě zvládat. Abych trochu kompenzoval technické zaměření všech svých ostatních aktivit, rozhodl jsem se pro běhání. Seznámil jsem se s vynikajícím člověkem a maratoncem Sparty Láďou Skálou (ročník 1910). Ten se mi stal aktivním a trpělivým rádcem v běžeckých začátcích.

Který byl tvůj první významnější závod?

Běhat jsem začal v srpnu 1973 ve svých 34 letech. Můj trénink, to byly většinou různé trasy mezi Ruzyňským letištěm a Sídlištěm Ďáblice, případně na okruzích v Ďáblickém háji. Svůj první závod Běchovice – Praha jsem absolvoval v roce 1974 v čase 41:29,4.

Jak jsem postupně zvyšoval tréninkovou kilometráž, začal jsem se zúčastňovat delších a delších závodů. V roce 1977 jsem byl schopen absolvovat svůj první maraton z tehdejšího pražského PKOJF přes Vranskou přehradu a zpět za 3:02:31. 

Kolik maratonů máš za sebou?

Dohromady jsem jich běžel 39. Třicet z nich bylo v čase pod tři hodiny. Svůj zatím poslední, Pražský mezinárodní maraton, jsem absolvoval v roce 1997 v čase 3:38:38. To je také můj nejpomalejší čas na této trati.

Když jsi začínal, běhalo také tolik veteránů jako dnes?

Veteráni, to není žádná novinka posledních několika let. I v mých běžeckých začátcích běhala spousta veteránů. Mám dokonce pocit, že tehdy jich běhalo mnohem víc než dnes. Nevím, čím to je. Jestli se dnešní staří pánové bojí, že by přišli o svoji důstojnost, kdyby je někdo viděl běžet?

Měl jsi nebo máš nějaký oblíbený závod?

Tíhnul jsem k maratonským tratím a snad nejvíc jsem si oblíbil Malý svratecký maraton. Jezdím na něj dodnes, ale poslední léta už jen na lidový běh. 

Které další závody patří k tvým oblíbeným?

Takových byla a je celá řada. Snad abych si vypomohl svou statistikou. U každého závodu mám nejlepší čas, ročník, ve kterém jsem ho dosáhl a počet startů.

Když už jsme u té statistiky, kolik jsi toho za svoji běžeckou kariéru naběhal?

Když jsem si udělal inventuru k Silvestru loňského roku, napočítal jsem celkem 93.361 uběhnutých kilometrů a 848 závodů. Nejvíce za jeden rok, 4.151 km, to bylo v roce 1982. Nejméně pak v roce 2006. Pouhých 1.304 km. 

Určitě si vedeš osobní rekordy na jednotlivých tratích.

Samozřejmě, ale už většinou mají starší datum. Snad s výjimkou půlmaratonů. Ty se u nás dříve moc nepěstovaly.

Kolik závodů běháš v současnosti?

Při 140 kilometrech naběhaných měsíčně jdu tak na čtyřicet závodů do roka.

Náš rozhovor vyjde na internetových stránkách behy.cz. Jak moc využíváš internet? 

Já už si od techniky dávám pokoj. Jako radioamatér jsem si jí za celý život užil do sytosti. Když něco potřebuji najít, pomohou mi dcery.

Jak se díváš na názory, že dlouhodobě provozované běhání škodí zdraví a že se podepíše na našem pohybpovém aparátu?

Mě běhání vždycky ze všech zdravotních, a vlastně nejen zdravotních, potíží vytáhlo. Vždycky když mi bylo nejhůř, běh mě dostal ze všeho. Bez běhu bych na tom byl zdravotně mnohem hůř. Když jsem v práci viděl mnohem mladší neběhající kolegy, co všechno oni měli za problémy, o tom se moc nedá diskutovat.

A jaké máš nejbližší běžecké plány?

Já už nic neplánuju. Hlavně bych se chtěl ještě co nejdéle udržet zdravý, abych se na takových tradičních závodech, jako jsou třeba Běchovice, mohl nejenom proběhnout, ale především se tam pravidelně setkávat se svými kamarády.

Děkuji za rozhovor a ať ti to ještě dlouho běhá stejně dobře jako dnes.