Nejde o žádný zvláštní jev, vyšší počet běžců lze v Praze pozorovat před každou akcí PIMu.

Minulý týden jsem byl v Prokopáku třikrát a také jsem napočítal na 12 km trase 35 běžců (normálně bývají 1–2 na 2 km). Navíc se cosi natáčelo na jezírku (vytvořeno přístavní molo a velká loďka u něj) díky statistům a doprovodným autům zde bylo hodně živo.

Ja beham v Praze (nekdy se skupinkou)na trase Podoli – Zbraslav, a je pravda, ze se zda, ze pocet bezcu se zvsil asi docasne. Ale nido nezdravi/neodpovida na muj/nase pozdravy!!!!!

To iste je aj v Bratislave, ludi pribudlo, ale z 20 ludi 1 odzdravy. Tak som sa na to vykaslal a zdravim uz len tych, co ich poznam z videnia a co mi odzdravia 

>> Ads, 16. 9. 2009 12:50:18

Jak to nikdo? Já tam běhám taky a zdravím! Ale je fakt, že jsem zrovna minulej tejden v rámci dovolený běhal po holandskym venkově, což mimochodem není vůbec špatný, všude kolem spousta domácích zvířátek, takže je pořád na co koukat a hlavně cyklostezky jsou vážně úplně všude, ale když si tak vybavuju, tak mě tam taky vlastně nikdo nezdravil Jo a že by si tam člověk jen tak pro radost dal na vypocení nějakej ten kopeček, tak to taky nehrozí 

Cim vic lidi beha, tim min se zdravi, kdysi se zdravili treba i ridici v autech, ted si to tezko dovedeme predstavit. Kdyz jsem se snazil nekomu zdravit v Londyne, tak byli reakce 1:50

>> sklena27, 16. 9. 2009 11:57:14

Procházel (běhat nemůžu) jsem Prokopákem (mimochodem tohle místo k běhání Pražákům závidím) ve čtvrtek 3.9. okolo poledního směrem od Barrandova a jen za tu chvíli než jsem odbočil po žluté nahoru jsem potkal 7 běžců.

>> sklena27, 16. 9. 2009 11:57:14

nebo když se blíží Běchovice

Já sem předevčírem poprvé za mou desetiletou kariéru při tréninku u mého bydliště potkal nějakého běžce. Asi je to tím, že běhám po poli 

Také jsem si všiml v posledních týdnech většího počtu běžců v Praze. Např. poránu na trase Troja – Nové Město (podél Vltavy) dříve v průměru čtyři běžci, dnes osm i sedm. (a nezdraví)

>> kukus, 17. 9. 2009 09:13:00

Na Čerňáku (P 9) taky nikdo nezdraví…Zdravím se jen s jedním běžcem-už dlouho a když náhodou potkám Leonu…

No, beham od zacatku roku v prokopaku hodne pravidelne, tedy vetsinou casne z rana… Zda se mi, ze potkavam stale stejne (=prijemne, vesele) ksichty:), kteri zdravi..souhlas, o malicko, 1–2 vic pred nejakymi akcemi, ale jinak jsem nevidel rozdil. Ani dnes [7:05–8:20] Konec ranniho hlaseni:)

Pokud Mirek zaznamenal rostoucí počet běžců pro radost, zdraví a kondici, tak já to mohu potvrdit exaktně, srovnáním počtů dospělých závodníků v tradičních závodech, kde je průměrný meziroční nárůst 10 –15 procent. To je tak akorát, abychom nové běžce – závodníky vtáhli mezi sebe, naučili je na závodech se orientovat a zároveň jimi nebyli pohlceni. Nejsem přívrženecem přehnaně rychlých vzestupů, protože za nimi zpravidla následuje stejně rychlý pád. Před pár lety zažila překotný růst počtů závodníků cyklistika na horských kolech, a leckdo z pořadatelů bikemaratonů už počítal s horentními zisky. Dnes přichází vystřízlivění: bikerům přibylo závodů, ale některé se letos potýkaly s poklesem zájmu. Nám v bězích zatím přibývá rovnoměrně startovních příležitostí i borců na startu. To je, myslím, optimální.
Druhý poznatek: nemyslím, že by se (a to už nějaký ten pátek dozadu) veřejnost zejména v Praze a některých dalších větších městech dívala na běhající spoluobčany ako na šílence. Poznámky jsem slýchával v době mých atletických začátků, tak před 50 lety. Tehdy, pravda, jsme měli Zátopka a deset dalších profíků lepších než ti dnešní, ale venku mimo stadion neběhal skoro nikdo.
Jasně, v malých obcích je to horší. Zrovna včera jsem si povídal s mladou běžkyní, která se nedávno provdala a přestěhovala do střediskové obce na Příbramsku. Ač jsou v okolí skvělé terény na běh, ještě ze svých spoluobčanů neviděla běhat nikdy nikoho. Tam dosud bacilus běhencis nedorazil. Ale, všeho do času…

Zažili jste to v posledních dnech také? Když jsem před pár dny se svým spoluběžcem Jirkou absolvoval pravidelnou dávku kilometrů ve svém oblíbeném Prokopském údolí, nevěřil jsem vlastním očím. Zatímco jindy člověk potká za hodinu dva nebo tři osamělé běžce, tentokrát jsme si připadali jak na běžecké magistrále. A přitom šlo o podvečer obyčejného pracovního dne.