Citujeme za stránek organizátorů www.42195.sk:
„Prečo Žilinský Hamburg? Lebo sa koná výhradne v Žiline.
Prečo Hamburg, keď sa koná výhradne v Žiline? Lebo Hamburg neznačí miesto, ale charakter podujatia. Odpozeral to Otto Seitl v Hamburgu. Zásady:
1. Presne zmeraná okruhová trať.
2. Žiadne ceny.
3. Žiadne štartovné poplatky.
4. Čas si meria každý sám, kontroluje víťaz a každý každého podľa „Ja ho, on ňa“.
5. Oznámiť termín podujatia päť dní pred jeho konaním.
6. Minimálne traja štartujúci.
7. Beh je započítavaný ako maratónska akcia."

Čeští a slovenští sběrači maratonů mají na svých kontech až neuvěřitelné počty zápisů. Alexander Simon přes 530, Jiří Březina skoro 500, Otto Seitl přes 360, Václav Krejsa přes 350, Miro Kriško přes 320, atd. Takové množství maratonů se nedá posbírat pouze objížděním oficiálně vypsaných závodů, a mimo jiné i proto zde vznikl Žilinský Hamburg. Za pět let skoro 100 závodů už pomůže připsat nějakou tu „čárku na účet". Nejčastějším účastníkem Žilinského Hamburgu je sám prezident slovenských sběračů maratonů Alexander Simon, který absolvoval dosud všechny závody. Následuje mistr pera či klávesnice, nástěnkář SZM Miro eN Kriško se 68 zápisy. Dále jsou pak čtyři Češi – Březina, Krumer, Kubále a Hrček, kteří mají 50, 42, 17, respektive 15 zápisů. Celkem tento závod absolvovalo pouze 33 běžců a 3 běžkyně (19 Slováků, 10 Čechů a 7 Poláků).

Jelikož všechny tyto běhy evidujeme i v našich Tabulkách na behej.com, říkal jsem si, že bych rád na vlastní oči viděl, co to vlastně do Tabulek zadávám. A tak jsem se do Žiliny vypravil…

Přes internet jsem si sehnal bydlení v penzionu Kamélia, který se nachází přímo na kraji parku v části Borik, kde se závod koná. To bylo velice příjemné, protože jsem do Žiliny dorazil skoro až o půlnoci a start byl naplánovaný na osmou hodinu ranní. Kolem šesté už jsem ale nemohl dospat, a tak jsem se šel projít po trati.

Okruh je dlouhý 1016 metrů a vede dokola kolem parku. Povrch je částečně zámková dlažba a částečně asfalt, místy dost rozbitý a nebo zvlněný od kořenů stromů. Značený za zemi je nejen start, cíl a půlmaraton, ale i každý kilometr. Větší část okruhu je krytá stromy, které tvoří v létě příjemný stín.

Vrátil jsem se do penziónu, posnídal čaj, vodu a dva banány, převlékl se do běžeckého a vyrazil k místu startu. Na triku připevněné startovní číslo, které jsem si pro tento závod nechal vyrobit. Číslo 15, které znamená můj patnáctý maraton. Startovní čísla svých maratonů totiž sbírám, a tak doufám, že i toto číslo budu moci zavěsit do garáže k ostatním. Věděl jsem že určitě dorazí Šaňo Simon i Miro Kriško, ale jestli někdo další, jsem nevěděl.

Když jsem přišel k místu startu, byl zde již někdo v běžeckém a rozcvičoval se. Hned jsem k němu zamířil a představil se: „Ahoj, Mirek Hasal." Rozpačitě mi podal nabízenou ruku a koukal jak blázen. „Taky běžíš maraton?" „Nie, prečo?" „Aha, sorry, tak to jsem se splet."

Tak fajn, už jsem se stihl seznámit s neznámým běžcem, když konečně vidím Šaňa, jak přijíždí na kole. Na nosiči připevněný skládací stolek, který bude sloužit jako občerstvovací stanice. Dále přichází Míra Krumer z Ostrova a potom i Miro Kriško. Se všemi se seznamuji, pár minut poklábosíme a potom zamykáme osobní věci v baťozích zámkem k Šaňovému kolu a k lavičce a přikrýváme igelitem. Víc nás už asi nebude, a tak se odbíráme k místu startu.

Místo startovního výstřelu zaznívá „Pome!" a vyrážíme. Chci to rozbíhat okolo 5min/km, žádné honění, nepřijel jsem sem závodit. Od třetího kilometru jsem vpředu a kroužíme a kroužíme. Na hodinkách si mačkám každý pátý kilometr. Diváci žádní, sem tam někdo s kočárkem nebo se psem. Postupně se otepluje a je čím dál tím větší rozdíl, jestli se běží ve stínu nebo na sluníčku. Kolem 30. km začínám zpomalovat, kolem občerstvovačky i pár metrů jdu, není kam se honit. Před druhým Šaněm mám kolo náskok, ale to není podstatné. Přijel jsem se sem seznámit se zajímavými lidmi, trochu se proběhnout a odvézt si startovní číslo k zavěšení do garáže. A hlavně za deset dnů jsem přihlášený na Kladenský maraton. Nikdy jsem neběžel dva maratony tak brzo po sobě, a tak bych se zde nerad zničil. Nakonec jsem první místo uhájil, i když jsem ke konci zpomaloval víc, než jsem chtěl. Celkově 3:44:22. Původní plán byl cokoliv pod čtyři, a tak můžu být spokojený. Nakonec jsme se pod 4 hodiny dostali všichni čtyři, i když Miro s odřenýma ušima…

Když jsme byli všichni v cíli, odebral jsem se do penzionu vysprchovat se a pobalit. Opustit pokoj musím do 12 hodin, ale domluvil jsem se, že můžu i trochu později. Po pár minutách už na mě všichni čekali v přilehlé zahradní restauraci, kde jsme doplnili potřebné vitamíny a poprvé byl čas si trochu popovídat. Od Mira Kriška jako nástěnkáře SZM jsem za behej.com obdržel diplom za dovršení „mierečnej méty" (42195) v počtu zadaných výsledků v Tabulkách. Hodina a půl utekla jako voda a já už jsem se musel sebrat a odjet. Byl to velice příjemně strávený den a zase úplně jiný maraton, než jaké jsem dosud poznal. Doufám, že se sem ještě někdy vrátím se proběhnout.

ŽILINSKÝ HAMBURG V ČLÁNKU MIRA KRIŠKA