Je to asi tak, jako když mi byla po léta zahalena skutečná „tvář" dříve nedotknutelného kantora, učitele, pedagoga a já pořád vlastně nevěděl, jak a kam mám tuto skupinu lidí zařadit. Kdo byl dobrý a kdo ne, jsem ale zjistil, až jsem si to zkusil sám.

Stejné bylo i moje poznání role trenéra. Kdo někdy, nejen v mládí „organizovaně" sportoval, určitě se setkal s pojmem trenér a mnozí z vás již ví, jaké vlastnosti by měl trenér mít – měl by to být v první řadě znalec v oboru, nejlépe bývalý sportovec, který se již poučil ze svých chyb, nastudoval nové trendy a metody a nyní se pokouší to nejlepší „aplikovat" na svých svěřencích. Obsah i forma jsou pak typickým „rukopisem" každého trenéra! Možná přeháním, ale určitě vím, že dnes musí být trenér ještě hodně dobrý psycholog, pedagog, anatom, fyzioterapeut, nejlépe doktor, manažer a diplomat, a pak také telepat.

Samozřejmě by také měl být řidič, vlastník motorového vozidla (nejlépe dodávky nebo malého autobusu), pak také zručný automechanik se znalostí minimálně 2–3 světových jazyků a pokud bude ještě sponzorem či mecenášem, nebo aspoň blízkým přítelem obou jmenovaných, bude mu určitě polovina deklarovaných požadavků odpuštěna! No a protože takové „kvalifikační" požadavky jsou dnes již na osobu trenéra běžně kladené, existují různé školy, fakulty a školící střediska, která se snaží takové „prototypy" produkovat. Zda se to daří, či ne, nemohu odpovědně posoudit, ale asi jako v každé profesi jsou výborní, dobří, průměrní ale i… Co však asi zůstane stále diskutovanou a nedořešenou otázkou, je objektivita a způsob hodnocení kvality trenéra. Vím, že řeknete, výsledky hovoří, ale v této profesi tomu tak zcela není!

Pokud bych měl charakterizovat roli a význam trenéra, je tu zásadní otázka, na co vlastně trenéra potřebujeme? Sportovalo se i tehdy, když ještě na světě trenéři nebyli a lámaly se rekordy a pak, i samouci dosahovali a dosahují vrcholů nejvyšších! Tak proč? Především – v kolektivních sportech, zejména u mládeže, má trenér nezastupitelnou roli metodika, která se dost často kumuluje s funkcí řídící, organizační, finanční i právní, neb bojuje v mezích zákona s chaosem a velkou přesilou individualit svěřenců i jejich rodičů. Viděli jste někdy tlupu mladých hokejistů, fotbalistů a jiných sportovců, které „vede" několik nadšených a ochotných rodičů? To ale jde a „funguje“ jen do určité úrovně soutěží a pak dost! Pak musí nastoupit trenér, nebo tým profíků, kteří dávají smysl, řád a pořádek dění, které vyžadují kolektivní sporty! Samozřejmě to vše je vázáno neměřitelnou odpovědností, která se po prvním nebo druhém neúspěchu týmu obvykle řeší odchodem a výměnou dotyčného, tedy trenéra za trenéra!?

Diskutabilnější je otázka významu trenéra v individuálních sportech. Zřejmě se také shodneme, že u mladých sportovců je úloha trenéra jako učitele nezbytná! Opět jsou ale i zde výjimky, „samorosti", samoukové, nebo talentovaná dítka vedená rodiči (viz řadu úspěšných atletů, tenistů a jiných sportovců). Nese to však s sebou neskutečné problémy, které určitě znáte ze svého okolí.

U dospělých sportovců je téma trenér a jeho role věcí názoru, ale téměř každý, kdo míří dál a výš, ten se jen málokdy obešel a obejde bez rad či pomoci trenéra. Samozřejmě i zde existují výjimky – viz náš Zátopek! Ale nyní jsme u merita věci, kdo a jak nejlépe poradí!? Trenér má, jak jsem se již zmínil, vlastní i získané praktické zkušenosti, zvládá obecnou a speciální metodiku tréninku dané disciplíny, ale výsledky se nedostavují… kde je chyba a kdo za to může? Trenér či svěřenec?

Odpověď a řešení? Není… ano, neexistuje obecné řešení, neb každý sportovec je jiný. A čím větší, tím složitější individualita, na kterou se „tréninkový recept " šije. Zda byl dobrý se ale pozná až „ex post"! Protože je příliš mnoho faktorů, které ovlivňují růst a výkonnost každého sportovce, musíte být především sami sobě „trenérem", ale spolupráce s odborníkem zkušeným a věci znalým vám ušetří spousty času, omylů a zklamání!

A ještě na závěr: s trenérem je to jako ze zubařem, můžete si vybrat i toho nejlepšího a nejdražšího, ale vždy to bude bolet a jeho sebelepší péče vám nikdy nezaručí očekávané – nejkrásnější chrup na světě! Bude to vždy záležet jen a jen na vás!

S přáním mnoha úspěchů atlet veterán, Franta Holý.

Mladý talentovaný běžec Jakub Živec letos vybojoval stříbrnou medaili na ME v atletice juniorů do 20 let v běhu na 5000 metrů a vytvořil si osobní rekord v této disciplíně (14:10,58­). V rozhovoru pro časopis Běhej řekl o svém trenérovi: „Na spolupráci s trenérem si vůbec nemůžu stěžovat. Tréninkovou zátěž volí citlivě, když vidí, že to zrovna nejde, nepřetěžuje mě. V podstatě je pro mě jako druhý táta. Stoprocentně mu důvěřuju. Cením si rodinného zázemí, které mi v oddílu vytvářejí.“

Trenér Drahomír Venclíček o sobě: „Nikdy jsem nebyl talent, musel jsem hodně dřít, ale díky tomu, že jsem toho na sobě hodně vyzkoušel, vím, co můžu dát lidem, kteří mají větší talent, než jsem měl já," říká o sobě.