No to je úžasný, to je geniální, na Štědrý den si zaběhnout do Betléma, komu se to poštěstí. Od myšlenky nebylo daleko k přesvědčení dalších členů rodiny a k realizaci. Vyběhli jsme tři, jako tři králové, to je z rodinného hlediska 75% účast, což je velice slušné. Počasí bylo pošmourné, že by rozmazleného psa do takové sloty nevyhnal, sníh žádný, jen vlhko a bláto, leč betlémská myšlenka byla mnohem silnější a takové detaily o vhodnosti počasí neměly místa v našich myslích.

Nejmladší běžec z naší trojice, syn blížící se do kategorie třicátníků, vystřelil, jako by chtěl spatřit Betlém první. Zavěsili jsme se za něj a měli radost, jak krásně mu to běhá. Poslední neběžel černý vzadu, ale jediný ženský účastník, oblečený v černém, takže v té husté mlze by se to tak mohlo jevit.

Běh po lesní cestě vedoucí na úpatí kopce po vrstevnici byl příjemný. Naše tempo se sjednotilo a mohli jsme tak vytvořit běžeckou skupinu. Občerstvovačku po cestě tvořil pramen čisté chladivé vody, který tryskal z kamene, jenž byl ozdoben vznosnými staročeskými verši, a tak jsme mohli občerstvit nejen své unavené běžecké tělo, ale potěšit i svoji vánočně laděnou duši. Po napojení pramenitou vodou se běželo svižněji. Kopec před Betlémem nás sice trochu zbrzdil, ale vidina blížícího se cíle způsobila, že jsme kopec tolik nevnímali.

Konečně dobíháme do Braunova Betléma. Vítá nás kamenná jeskyně, nádherný biblický výjev narození Ježíše Krista. Ježíš leží na slámě a dobytčata naň dýchají, aby ho zahřála. My stojíme před výjevem a od úst nám stoupá pára. Vydýcháváme se z předchozího běhu do kopce a postupně vychládáme. Začínáme závidět Ježíšovi ona dobytčata, jež ho zahřívají. Zima, která začíná působit na naše propocená těla, nás nutí opustit tato sice krásná, ale chladná místa.

Vydáváme se na cestu z Betléma. Návraty jsou vždy krutější, neběžíme již lesními cestami mezi chladivými prameny, ale v mlze po silnici mezi strništi, kde fičí vítr. Prší čím dál hustěji a tak volíme nejkratší cestu domů. Nízké mraky plné deště drží při zemi smog z komínů rodinných domků, a tak to, co po cestě zpět dýcháme, rozhodně není čerstvý vzduch, což nám syn neopomene vrazit se slovy: „Tohle rozhodně nemůže být zdravé!“ Teplo okolních domů cítíme nejen v nosních dutinách, ale i v krku. Chutná trochu kysele. Pálené hnědé uhlí vnímáme čichem i chutí. Tyhle nepříjemné okamžiky nás vybičují k rychlejšímu tem­pu.

Konečně doma. Ovane nás teplo domova, vánoční nálada s rozsvícenými svíčkami na stromku, vůně vánočního cukroví a rybí polévky. Z dálky slyšíme tu vánoční melodii: „Půjdem spolu do Betléma…“

Tak to je jediná věc, o které víme, že se k ní určitě nenecháme zlákat. Na další cestu do Betléma se určitě nevydáme, tedy aspoň letos a v tomhle počasí už ne. Naopak začínáme silně vnímat poklidnou vánoční pohodu. Užíváme si ji několikanásobně intenzivněji.

O rok později: „Jo, mami, a beru si s sebou běžecké boty, přece zase vyběhneme na Štědrý den do Betléma, ne?“