Druhý doběhl Burghardt a třetí další Maďar Ott. V závodě žen se žádné překvapení nekonalo, Petra Kamínková (AK OLomouc) vyhrála naprosto bezpečně před Slovenkou Katarínou Berešovou a Irenou Petříkovou (AHA Vyškov).

Starobylé slovenské královské město Skalica slavilo včera další běžecký svátek. Už od časného rána se jeho náměstí hemžilo postavami ve sportovním oblečení. Běžcům, kterých se v hlavním závodě dospělých sešly téměř tři stovky, nevadilo ani mrazivé zimní počasí.

Zatímco konkurence ze zahraničí byla i letos velmi uspokojivá, minimálně v mužské kategorii, česká špička se až na čestné výjimky už několik let tomuto závodu na konci sezóny jakoby vyhýbala. Tou čestnou výjimkou tentokrát byli běžci SSK Vítkovice a Slezanu Frýdek-Místek, kteří spolu s jediným reprezentantem velkoklubu AK Kroměříž Tomášem Blahou mohli být důstojnými soupeři atletů z Maďarska, Polska, Slovenska a jediného Afričana Ashenafiho. Na startu nechyběl obhájce loňského prvenství Jakub Burghardt (Polsko), kterého přivezl šéf bardějovské stáje Janko Mochnacký.

Závod, který startuje střídavě na Moravě a na Slovensku, má zajímavou historii. Vznikl v roce 1991 a když se o dva roky později dělilo Československo, byl jeho osud na vážkách. Na tom, že tradice nebyla přerušena, mají lví podíl atleti z Hodonína a Skalice. Ústřední postavou na slovenské straně je bývalý československý reprezentant v maratonu Zdeněk Zalubil, na české straně je nutno jmenovat tým BK Hodonín v čele s neúnavným organizátorem (a samozřejmě také někdejším kvalitním vytrvalcem) Pavlem Bílou.

Na startu ve Skalici na závodníky shlížel z piedestalu zakladatel města, uherský panovník Ludvík Veliký, který ho založil v roce 1372. Sněhem poprášený král sledoval start desítek dětských běžců z místních a okolních škol a po nich se ve 13 hodin dala do pohybu masa dospělých. Ty čekala přibližně 12 500m dlouhá pouť po silnici do Holíče a dále kolem bývalé celnice a po mostě přes hraniční řeku Moravu do cíle v Hodoníně. Zatímco běžci se před startem posilovali téměř výhradně teplým čajem, ostatním přišlo k chuti výborné svařené vínko ze záhoráckých vinic.

Pozdější vítěz Benedek se ujal vedení brzy po startu a těžko říci, zda je jeho současná forma opravdu tak oslnivá (možná ano, před nedávnem totiž vyhrál silně obsazený mezinárodní závod v Bardějově) nebo zda jej Burghardt a další kvalitní borci poněkud podcenili a nechali utéct. Buď jak buď, Benedekovo vítězství o téměř půl minuty před loňským vítězem nečekal asi nikdo.

Urputný souboj o druhé místo mezi Burghardtem a dalším běžcem z Benedekovy skupiny Balázsem Ottem rozhodl polský běžec až v samotném závěru. Za touto trojicí se vydal osamocený Ashenafi, což od etiopského běžce nebylo v panujících povětrnostních podmínkách příliš taktické. Ze silné čtveřice na 5.-8. místě už na slovenské straně odpadli nejdříve Tomáš Blaha a posléze i Miroslav Vanko, zatímco vynikající stýplař Peter Mikulenka a dráhový rychlík Tomáš Bednář dokázali ve druhé polovině závodu houževnatého Afričana nejen dohnat, nýbrž i s přehledem předstihnout. Tempař Mikulenka si vytvořil zároveň dostatek prostoru k odražení očekávaného závěrečného spurtu vítkovického atleta.

Veteráni tvořili i tentokrát většinu startovního pole. O umístění bojovali nesmlouvavě. Známý Idrís Ervín Beshir (SK Zdice) se v cíli hodně zlobil na pořadatele, kteří jej pravděpodobně připravili o druhé místo mezi čtyřicetiletými, když jej poněkud nepřesně informovali, jak daleko má ještě do cíle. Suverénní vítězství Pavla Klimeše v kategorii padesátiletých bylo téměř povinné, naproti tomu souboje nejstarších veteránů byly otevřené a vítězně z nich vyšli Jan Vodička (MK Radslavice, M 60), Ferdinand Husár (Slovensko, M 65) a Květoslav Hána (VHS Plus Veselí nad Moravou, M 70).

Petra Kamínková vyhrála stylem start-cíl, v zádech za sebou ovšem po celou dobu závodu cítila mladou Katarínu Berešovou, juniorskou mistryni světa v běhu do vrchu z roku 2006, takže musela upalovat naplno. Pro třetí místo si doběhla bývalá reprezentantka Irena Petříková, běhající podle vlastních slov už spíš jen pro své potěšení.

Změna místa občerstvení po závodě – místo tradičně zdlouhavého vydávání jídla v restauraci kulturního domu se pořadatelé rozhodli podávat opožděný oběd ve školní jídelně ZŠ Očovská – kvitovali příznivě všichni účastníci.  V „kulturáku“ na Valech se tentokrát konalo pouze vyhlášení vítězů s bohatým doprovodným programem.

VÝSLEDKY ZÁVODU

FOTOGALERIE ZE ZÁVODU

WEB BK HODONÍN

WEB ŠK SKALICA