Když říkám, že Jizerky nebo Krušné hory jsou běžkařsky nejvděčnější, rozhodně to neznamená, že by se mi Krkonoše nelíbily nebo že bych tam nejezdila ráda. Jsou to naše nejvyšší hory, je tu spousta nádherných míst a řada z nich patří k mým oblíbeným. A stejně jako na kole, i na lyžích často platí, že „rovina je nuda“.

Charakter krkonošského horského masívu je jiný – není to plochá náhorní plošina, ale hřeben je přerušen a zbrázděn údolími jednotlivých řek – Jizery, Mumlavy, Labe a Úpy, které z hor od svých pramenů míří hluboko dolů do údolí. Jizera vlastně tvoří hranici Krkonoš a Jizerských hor, pravou krkonošskou řekou je až Mumlava protékající nejzápadnějším krkonošským lyžařským centrem – Harrachovem.

A tak pokud se neubytujete vyloženě na hřebenech, čeká vás prakticky denně výstup z údolí některé ze jmenovaných řek na hřebeny, tam si můžete za pěkného počasí užít hřebenovou túru a pěkně dolů kopcom se večet vrátit zpět. Pokud zamíříte dál a sestoupíte do sousedního údolí po lákavé běžkařské stopě, která pohodlně klesá téměř po vrstevnici a vy se nádherně svezete řadu kilometrů, můžete být nepříjemně překvapeni tím, jak dlouho pak budete stoupat zpět na hřeben, abyste se vůbec mohli vrátit domů. A pokud se během dne změní počasí a začne třeba sněžit a foukat vítr, můžete se dostat do poměrně nezáviděníhodné situace.

Při jakékoli běžkařské túře v Krkonoších zkrátka musíte počítat minimálně s několika stovkami metrů převýšení, ale právě tak vás prakticky vždy čeká nějaký pěkný, dlouhý sjezd. A pokud se držíte upravených stop, můžete se spolehnout, že je i bezpečný a můžete si jej užít.

Pokud jde o občerstvení, není to v Krkonoších problém, všechny boudy jsou v sezóně otevřené a kromě nich je v provozu i řada bufetů a kiosků. Takže jediným problémem pokud jde o občerstvení je jeho relativní finanční náročnost – Krkonoše jsou hory v tomto směru poměrně značně orientované na bohatou západní klientelu.

A teď postupně od západu:

Harrachov
jedno z nejvýznamnějších krkonošských středisek, které poskytuje běžkařům řadu požitků. V samotném areálu lyžařského stadionu pod Čertovou horou je v lese nad Anenským údolím běžkařský areál s upravovanými stopami, které vedou i na samý vrchol „Čerťáku“, takže tady můžete nejen naběhat spoustu kilometrů, ale také nastoupat spoustu metrů převýšení. Asi tady nestrávíte celý den, ale na půl dne je to náplň velmi dobrá.

Na celý den najdete program v okolí Harrachova snadno, upravovaných běžkařských stop jsou tu desítky kilometrů. Snad největší předností celé oblasti je to, že se (podobně jako v Jizerkách) vlastně obejdete bez mapy. Všechny běžkařské stopy jsou nejen strojově upraveny, ale i v terénu pečlivě vyznačeny a na každé křižovatce najdete barevnou mapu s podrobným značením všech tras i s kilometráží, takže můžete svůj původní záměr během dne plynule upravovat podle měnících se podmínek. Stejnou mapu, jaká je umístěna v terénu, dostanete v harrachovském informačním středisku a pravděpodobně bude k dispozici i v hotelu nebo penzionu, kde budete bydlet. A pokud si chcete ušetřit aspoň jedno stoupání, můžete se na "Čerťák“ nechat vyvézt lanovkou.

Jen stručně cíle, kterých můžete z Harrachova na běžkách snadno dosáhnout: Dvoračky, pomník Hanče a Vrbaty a Vrbatova bouda na Zlatém návrší, Labská louka a pramen Labe (pravda, v zimě tam toho moc neuvidíte), Labská bouda, Vosecká bouda, Mumlavský vodopád, Ručičky, …

Velkou výhodou západních Krkonoš z pohledu běžkaře je blízkost Jizerských hor. Z Harrachova a jeho okolí velmi snadno můžete zamířit třeba údolím Jizery vzhůru a po necelých 10 km jste pod Bukovcem na Jizerce. A nebo můžete přes Mýtiny (hraniční přechod nad železniční stanicí Harrachov) zamířit do Polska na běžkařské tratě areálu Jakuszyce.

Oblíbenou trasou běžkařů – milovníků delších tratí – je okruh z Harrachova přes Mýtiny do Polska, přes Orle a Velkou jizerskou louku  z polské strany na Smrk, odtud dolů na Smědavu, ze Smědavy třeba po Promenádní cestě na Jizerku, dolů údolím Jizery na Mýtiny (lyžařský areál s vlekem a sjezdovkou) a odtud zpět přes kopec k železniční stanici Harrachov a dolů do Harrachova. Celá trasa měří cca 60 – 65 km, převýšení cca 1200 m, je dobře zvládnutelná za dobrých sněhových podmínek (pokud je málo sněhu, může být problém v údolí Jizery) a za slušných povětrnostních podmínek (vichřice na Smrku je zážitek, který si každý rád odpustí, věřte mi, zkusila jsem to).

Jilemnice
je známé zimní středisko, nevýhodou je poměrně nízká nadmořská výška, takže sníh není zaručený. Ale pokud je sněhu dost, areál jilemnického lyžařského oddílu je bezvadný, nabízí několik okruhů v okolí Jilemnice, převážně lesem, občas po polích a loukách. Nejdelší okruh měří cca 12 km, jedinou jeho nevýhodou je, že 2× musíte přejít přes silnici, což znamená zout lyže. Kratší okruhy přes silnici nepřecházejí. Okruhy mají jen mírně zvlněný profil, můžete si tu velice pohodlně zaběhat ve stopě. Ale na celodenní náplň to asi nevydá. Ovšem jilemnickým nezřízeně závidím tu možnost po příchodu z práce popadnout lyže a i v podvečer si zaběhat v upravené stopě. Z Jilemnice je to kousek autem na Benecko nebo na Mísečky a tam je obvykle sněhu dost celou zimu.

Benecko
je dobrým východiskem, pokud bydlíte někde v podhůří (v okolí Jilemnice) a musíte se do hor za sněhem dopravit. Benecko je relativně blízko, jsou tam možnosti parkování (od prosince 2009 zdarma) a přímo z Benecka vede upravovaná stopa – spojka na běžecké trasy od Míseček. Na Rovinku jsou to z Benecka 3 km a po dalších 7,5 km jste na Mísečkách a můžete využít všech tamních mžností. Výhoda je, že váš návrat na Rovinku bude z Míseček velmi pohodlný a rychlý, protože převážnou část cesty se povezete z kopce, i když několik menších stoupání vás nemine.

Vrchlabí
Pokud je dost sněhu, můžete vyjet na běžkách už odtud, ale většinou je třeba popojet do Herlíkovic nebo do Strážného. Z Herlíkovic vystoupáte na Žalý s pěknou kamennou rozhlednou (i v zimě přístupnou), nebo dojedete na Rovinku a dál můžete pokračovat na Mísečky. Ze Strážného vedou běžkařské trasy na hřeben nad Špindlerovým Mlýnem, dojedete na Zadní Planinu, případně až na Výrovku nebo Luční boudu.

Špindlerův Mlýn
Každá běžecká trasa, na kterou se vydáte ze Špindlerova Mlýna, znamená počáteční stoupání, ovšem můžete se těšit na klesání v závěru. K tomu, abyste se na hřebeny dostali rychleji a bez námahy, můžete využít sice i lanovky a vleky, ale žádné ze stoupání není tak náročné a prudké, aby se nedalo zvládnout. Hlavní směry, kterými se můžete ze Špindlerova Mlýna vydat:

Hromovka
Od lanovky na Přední Planinu po lyžařské trase vystoupat na křižovatku U Krásné Pláně, odtud je řada možností, můžete se vydat směrem k Zadní Planině a k Chalupě na rozcestí, pak přes Výrovku třeba až na Luční boudu a z polské strany až na Sněžku.
Další možnost vede od Krásné pláně opačným směrem do Strážného.

Labský důl
Od infocentra KRNAPu u Myslivny je značena fittrasa až na konec údolí a zpět, tady si podle  dosaženého času porovnáním s tabulkou u startu a cíle můžete změřit svoji kondici.

Mísečky
Po Vodovodní cestě můžete vystoupat až na Mísečky a odtud se vydat dál, v případě příznivých povětrnostních podmínek můžete pokračovat další 4 km do kopce až na Zlaté návrší k pomníku Hanče a Vrbaty a k Vrbatově boudě, případně absolvovat okruh po Labské louce podél tyčového značení, cesta zpět je pořád z kopce a je to parádní sjezd, nejen zpět na Mísečky, ale i pak do Špindlerova Mlýna. Pravda ovšem je, že dlouhé stoupání je trochu úmorné. Ale za pěkného počasí je rozhled ze Zlatého návrší zážitek, který za to stoupání stojí. Naopak pokud je na Mísečkách mlha a větrno, nedá se cesta na „Zlaťák“ doporučit, ve druhé polovině stoupání je cesta naprosto otevřená, nechráněná a v silném větru a mlze člověk pořádně promrzne. I viditelnost bývá mizerná a cestou dolů se pak z vás spolehlivě stane rampouch.

Z Míseček máte ještě další možnost, a to vydat se na běžkařské okruhy vyznačené v okolí, jejich mapa je u bufetu Stopa u lyžařského stadionu. Okruhy se dají různě kombinovat, jsou strojově udržované a můžete si vhodně navolit délku i obtížnost. Pokud využijete nejdelší možnost a vydáte se až na Rovinku, absolvujete patnáctikilometrový okruh velmi pěknou přírodou s několika možnostmi občerstvení. Okruhy kolem Míseček mají délku 10, 7,5, 5 a 1,5 km a jsou i v terénu velmi dobře značeny.

Pec pod Sněžkou
je známé centrum východních Krkonoš, pro běžkaře poskytuje příležitost přes Malou Úpu dojet až na Pomezní boudy, je to poměrně dlouhé stoupání, ale zase cestou zpět se svezete. Pokud zamíříte západním směrem, můžete si cestu usnadnit vyjetím na vleku, ale jednotlivá jízda je dost drahá a pokud ještě je u vleku fronta, nevyplatí se mrznout při čekání. Vyběhnout si kopec je dobrý trénink a zahřejete se. Na hřebeni narazíte na síť značených běžeckých tras, můžete dojet až na Přední Planinu nad Špindlerův Mlýn nebo třeba přes Výrovku a Luční boudu až na Sněžku.

Janské Lázně
Z Janských Lázní musíte nahoru na Černou horu, ale pak už jste na hřebeni a máte prakticky stejné možnosti, jako z Pece pod Sněžkou.

Více o běhu na lyžích na www.nordicmag.cz

NEJKRÁSNĚJŠÍ BĚŽECKÉ TRASY KRKONOŠ