Za hranice možností - mozkem nebo svalstvem?

Vít?zové podobných klání nejsou tak slavní jako držitelé olympijských medailí ?i mist?i sv?ta. Léka?e však jejich výkony neodolateln? p?itahují. Jak m?že ?lov?k podávat tak extrémní výkon? Není pochyb o tom, že tito supervytrvalci vd??í za své úsp?chy tvrdému tréninku. Zatímco atleti sout?žící v olympijských disciplínách dosahují vrcholné výkonnosti ješt? p?ed  t?icítkou, supervytrvalecká špi?ka má v?kový pr?m?r p?es t?icet let. K dosažení železné odolnosti je t?eba mnohem delší systematické p?ípravy.

O tom, jak náro?né jsou extrémní vytrvalecké závody sv?d?í m??ení švédských léka??, kte?í zjistili, že sportovec za den spálí energii kolem 20 000 kilokalorií (84 000 kilojoul?). Takové množství energie je prakticky nemožné doplnit konzumací potravin. 

Tým vedený Mikaelem Mattsonem a Jonasem Enquistem ze stockholmského Karolinska Institutet zjistili, že supervytrvalci získávají energii pro práci sval? p?ednostn? spalováním tuk? a nikoli cukr?. Tuk je jako zdroj energie podstatn? vydatn?jší. T?lo jej ale p?i špi?kové zát?ži neumí spalovat. T?lo ultramaratónc? a dalších vyznava?? extrémních vytrvalostních sport? si však k využití této energetické zásoby umí najít cestu. Cukry si drží jako energetickou rezervu na „horší ?asy“. 

Není pochyb o tom, že špi?koví vytrvalci se rodí s dispozicí ke zvládání extrémní fyzické zát?že. V?dci už poznali n?kolik gen?, které to mají na sv?domí. Jedním je gen, podle kterého si lidské t?lo vyrábí enzym ozna?ovaný jako ACE. Enzym je zodpov?dný za produkci hormonu angiotenzinu, který reguluje krevní ob?h. „Vytrvalostní“ variantou tohoto genu jsou obda?eni nap?íklad úsp?šní  himálajští horolezci. 

Americké studie prokázaly, že t?lo nositele této varianty genu pro enzym ACE reaguje na tvrdý trénink výrazným zvýšením fyzické kondice. Vynikajícího supervytrvalce ale z?ejm? d?lá optimální kombinace v?tšího po?tu gen?. Mnohé z nich hrají stejn? jako gen ACE významnou roli p?i regulaci krevního ob?hu. 

N?kte?í sportovní léka?i jsou p?esv?d?eni, že tajemství extrémní vytrvalosti netkví ve výkonnosti  sval?, plic a srdce, ale v práci mozku. „Supervytrvalci nejsou výjime?ní po fyzické stránce, ale mentáln?,“ tvrdí jihoafrický fyziolog Tim Noakes. 

Svaly, ob?hový systém i plíce jsou p?i supervytrva­leckém výkonu vystaveny extrémní zát?ži a informují o tom mozek pestrou škálou signál?. Orgány podávají mozku hlášení o mí?e vy?erpání nebo i poškození tkání. Mozek oby?ejného smrtelníka toto SOS vyslyší a ukon?í výkon d?íve, než si sta?í vážn? ublížit. Extrémní vytrvalci mají mozek, který dokáže být k „volání o pomoc“ z týraného t?la hluchý. To jim dovoluje pokra?ovat v závod? i za stavu, kdy už ostatní padají únavou.

Úlohu mozku p?i vytrvalostní zát?ži dokládají výsledky experiment?, p?i kterých atleti absolvovali naprosto stejnou zát?ž. Jediný rozdíl byl v tom, že n?kte?í v?d?li, jak dlouho bude test trvat a jiní nikoli. Závodník, který ví, co jej ?eká, využívá mnohem ekonomi?t?ji vdechovaný kyslík a poci?uje nižší únavu. 

Podle amerického antropologa Daniela Liebermana ale mají ultramaratónské vlo­hy všichni lidé. První lidé se podle n?j prosadili p?ed miliony rok? díky schopnosti ub?hnout v africké savan? dlouhé vzdálenosti. Když zahlédli supy, slétající se k mršin? velkého zví?ete, vyrazili tím sm?rem a dorazili k hromad? masa d?íve než ostatní mrchožrouti. Na krátkých tratích ?lov?k zví?at?m nesta?í. Na dlouhých tratích ale nemá mnoho konkurent?. Sv?tový rekordman v b?hu na deset kilometr? by spolehliv? porazil i závodního kon?. 

Jaroslav Petr
(?lánek ?erpající z magazínu Nature byl ?áste?n? otišt?n v Lidových novinách a v plném zn?ní na www.osel.cz)