K běhu jsi startoval 6. dubna od sochy Jana Husa. Je v tom nějaká symbolika?

S mistrem Janem to mělo jedno společné, on i já jsme zapálili hodně lidí pro svou věc, on pro pravdu, já pro běh a pro charitu.

Jak vznikl ten nápad? Stýskalo se ti po oběhu republiky ?

Tak to snad ani ne. Ale už rok zrál ten nápad v mé hlavě. Zrodil se na tiskové konferenci, kterou uspořádal Prague International Marathon vloni, aby umožnil prezentovat se všem neziskovým organizacím, které s ním nějakým způsobem spolupracují, nebo jež se, lépe řečeno, snaží zviditelnit. Napadlo mě tehdy udělat běh charit s tím, že každý den bude věnován právě jedné té neziskovce. To se sice letos nepovedlo, ale ještě jsem to nepustil. V hlavě už je plán na příští rok. Ale zpět, když se nepovedlo prezentovat charitu jako takovou, zůstal jsem ve „službách“ Paraplete a udělal to pro ně.

Co ti ten běh dal osobně? Získal jsi nějaké nové zkušenosti, nová poznání?

Osobně mě tenhle běh obohatil jako žádný jiný před tím. Je něco jiného propagovat potravinový doplněk, něco jiného je běžet okolo ČR závod a prezentovat sám sebe a něco jiného je běžet pro jiné. Ten rozměr se nedá popsat slovy, ale zkusím to. Běžel jsem s vděčností v duši a srdci za to, že já běžet můžu a že svým během mohu pomoci těm, kteří vlivem okolností už běhat a ani chodit nemohou. Snad i proto jsem za celý svůj běh, kromě únavy, nepocítil žádný problém.

Která místa po trase byla „nejběžečtější“, kde se přidalo nejvíce lidí?

Nejběžečtější asi byla trasa z Pelhřimova do Jindřichova Hradce, snad i proto, že byla rovna maratonu, a asi i proto, že na ní se přidalo nejvíce lidí. Potom rozhodně stojí za zmínku trasa ze Šumperka do Bruntálu, kde jsme společně s Mirkem Pospíškem přebíhali Jeseníky, tu by spíš ocenili vrchaři než tempaři, určitě ale byla dobrým tréninkem na seriál maratonů v Alpách, na který se opět chystám vyběhnout.

Kde bylo nejsložitější časově dostat se včas do místa určení a jak jsi to řešil?

Logisticky nejsložitější byl přejezd z Českých Budějovic do Kutné Hory, to bylo jediné místo, kam jsem se musel přesunout autem, ale jinak v tomto směru problémy nebyly.

Musel jsi řešit nějakou krizovou situaci?

Jediná krize přišla v etapě z Brna do Třebíče, kdy mně totálně v 11 hodin dopoledne došlo. Vliv na to mělo asi to, že předchozí den do Brna jsem běžel 70 kilometrů proti dosti silnému větru, a to člověku nepřidá. Doběhl jsem k autu, snědl pardubický perník, zapil vodou a svalil se do trávy. DagmarKa, která jela se mnou jako doprovod a řidič v jedné osobě, povídá, jestli – když jsem tak na šrot – nezajít rovnou na oběd. Konstatoval jsem, že je to dobrý nápad a šli jsme.

Při obědě mi zavolali z Dobrého dne z Pelhřimova, že Agrostroj Pelhřimov přidá na konto Paraple 10 000,– Kč a že to celé inicioval Marcel Brož s tím, že když někdo zaplatí nějakou vyšší částku, poběží se mnou do Jindřichova Hradce a pak zpět do Pelhřimova. Pak se ještě zeptali, jestli mi nebude vadit, když zmíní, že poběží na Nutrend. Já řekl, že ne a že tohle byl ten správný impuls, který jsem zrovna potřeboval.

Pak jsem zavolal Marcela, požádal o spojení s Nutrendem, a za 3 hodiny – v Třebíči – jsem měl kompletní sadu doplňků až do konce běhu. To vše bez smlouvy, jen na čestné slovo. Tohle považuji taky za jeden z momentů, které mi pomohly se s touto energetickou krizí vyrovnat. Pak až do konce jsem už žádný problém neměl a dokonce jsem v Jihlavě absolvoval Velkou cenu Jihlavy za 43:44 a to s 1 240 kilometry v nohách, přičemž ten den jich bylo 25.

Máš naopak nějakou „veselou historku z natáčení“?

Veselou historku mám. Cestou z Jindřichova Hradce do Českých Budějovic se mnou běžel Jirka Čada z Blesku. Dozvěděl se ode mne, že má blbý běžecký styl, že ty ponožky od ovčí babičky (vlněné), nejsou to pravé ořechové, a ještě taky, že má malou nohu. Ne botu, ale nohu. Koukl jsem se mu totiž na boty, a protože je vyšší než já, zaujalo mě, že má hodně malé boty. Jak je mým zvykem, klekl jsem si k němu a zkontroloval vůli mezi koncem boty a palcem, byla v pořádku a tak jsem jen na vysvětlení dodal: „Máš malé nohy“ .

Jak naložíš se získanou běžeckou formou? Dá se z toho naběhaného objemu vytěžit něco pro některý z plánovaných ultra závodů?

Já doufám, že jo, i když Spartathlon je daleko – až v září, ale tahle zkušenost tělu pár měsíců vystačí, hlavně ale doufám, že to zužitkuji na maratonech ve Vaduzu, Zermattu a Jungfrau, tedy v Alpském poháru, který mi vloni zrovna dvakrát nevyšel.

Co plánuješ dál? Nevěřím tomu, že už nemáš v hlavě nějakou „crazy“ akci .

To víš, já ti o tom řeknu a ty to hned napíšeš . Kdyby se nepovedl Spartathlon, tím myslím, kdybych se tam nedostal, zkusím dát letos 3× 100 km na trenažérech, zatím to mám jen 3× 75 km a tak to cítím jako takový dluh vůči svým plánům, pak taky 26. června spolupořádám Poutní maraton, což je opravdu taková crazy akce, půjde se, poběží, pojede na kole, po poutních místech okolo Chebu a Waldsassenu a na Běžecké škole o tom bude v dalších dnech víc. Nebude to na čas, ale bude to hlavně o potkávání se a poznávání, dalo by se říci charita, ale na duchovní úrovni.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně naběhaných kilometrů ve zdraví, ať už jsou „crazy“ či pro charitu.

Více o Miloši Škorpilovi a běhání na www.bezeckaskola.cz.

Fakta o běhu kolem republiky

24 dní, 148 hodin běhu

1306 uběhnutých kilometrů

130 spoluběžců

Doba trvání: 6. dubna – 29. dubna 2010

Trasa: Praha – Benešov – Plzeň – Karlovy Vary – Chomutov – Most – Teplice – Ústí nad Labem – Česká Lípa – Mnichovo Hradiště – Nový Bydžov – Lázně Bohdaneč – Pardubice – Holice – Vamberk – Šumperk – Bruntál – Opava – Olomouc – Holešov – Kroměříž – Vyškov – Brno – Ivančice – Třebíč – Pelhřimov – Jindřichův Hradec – České Budějovice (pak následoval přesun do Kutné hory) – Kutná hora – Čáslav – Havlíčkův Brod – Jihlava (zpět do Kutné hory) – Praha.

ČTĚTE VÍCE O VOLKSWAGEN MARATONU PRAHA