Olomoucký půlmaraton: U zrodu byla sázka

Kdy jsi vlastně propadl sportování a běhu?

Před devíti lety jsem při cestě s přáteli z Bouzova na Javoříčko zjistil, že se zadýchávám i při cestě do mírného kopce. Z následné debaty vyplynula poměrně velikášská první myšlenka – pozvat přátele, více méně nesportovce nebo alespoň neběžce, a zkusit uběhnout 10 km. Tak vznikl takzvaný „ Manažerský běh“, který se loni běžel už po patnácté. Posledních několik let ho běháme dvakrát ročně. Dobře víš, že běh je droga a nedá se mu nepropadnout.

Jak to bylo s první sázkou uběhnout do padesátých narozenin první maraton?

Před sedmi lety poté, co jsem tu desítku skutečně poprvé uběhl, to mi bylo 43, jsem zjistil, že mi chybí motivace, a tak jsem sám s kamarádem vyvolal sázku o jedinou láhev jakéhokoli alkoholu, že do padesáti uběhnu maraton. Protože jsem zjistil, že většina rad pro uběhnutí maratonu pochází od hubených sportovců, vypracoval jsem si vlastní postup, který bych pracovně nazval „maraton pro nehubené nesportovce“. Současně jsem vyběhl na první maraton s vynikajícím kolegou Pavlem Šťastným. Oba jsem sice vzdali, ale teorii jsem doplnili o další myšlenku: „Když doběhnu, musím mít vždy tolik sil, abych bych schopen v klidu kamkoli dojít a dát si kachnu s knedlíkem.“

Kdy se to podařilo a jaký to byl zážitek?

Svůj první maraton jsem doběhl v Praze 11. 5. 2008 v čase 5:50:44. Zážitek je to nádherný, když jsem ale vbíhal na modrý koberec v cíli, uvědomil jsem si, že ztrácím životní cíl a musím si ho nějak nahradit.

Pak ses vsadil podruhé s tím, že do pěti let bude v Olomouci večerní půlmaraton.

V roce 2009 v červnu jsem seděl s přáteli, bavili jsme se o běhání a já jsem vyslovil myšlenku, kterou jsem už v té době měl v hlavě, že by v Olomouci měl být maraton. Nakonec z toho byl půlmaraton, ale od samého začátku jsem chtěl, aby to bylo něco zvláštního. Představoval jsem si letní večer, osvětlené město, běžce, jak si hned po proběhnutí cílem sedají s kamarády do zahradních restaurací. Něco co bude typické jen pro Olomouc. Takže noční nebo večerní půlmaraton.

Podílel ses i na vzniku současné trasy. Jaká byla tvá původní myšlenka a jak moc se současný výsledek liší od původního nápadu?

Původně jsem navrhl opatrnou trasu vedoucí pouze přes olomoucké parky. Trasa by to byla klikatá, pomalá a určité úseky by musela několikrát opakovat. Tak jsem si sedl znovu a navrhl velkorysou trasu přes náměstí a vnitřní olomouckou klíčovou čtyřproudovou komunikaci. Když ji uviděl jeden z mých přátel, řekl, že je nemožné něco takového prosadit. A tak jsem se vsadil podruhé, že se to do pěti let povede. Současná trasa se od mého návrhu liší v úseku mezi třídou Svobody a hlavním nádražím. Většina trasy je ale v podstatě zachována.

Proč jsi oslovil se svým nápadem právě pořadatele velkých pražských běžeckých závodů a ne některé místní organizátory?

Po vynikajících zkušenostech s organizátory z PIM jsem o nikom jiném od začátku ani neuvažoval. Počáteční myšlenka nebo spíš nápad má velmi daleko ke skutečné realizaci a já jsem věděl, že „oni“ (pro mě v té době úplně neznámí organizátoři) to můžou dokázat. Myslím si, že všichni místní pomocníci se od samého začátku zachovali skvěle, ale nebýt velkorysého přístupu, znalostí a bojovnosti PIM a zejména pana Carla Capalba, tak se žádný běh neuskuteční. Hluboce je obdivuji.

Uvidí tě diváci na trase sobotního závodu?

Pokud budu naživu, tak určitě.

S jakými ambicemi do něj budeš vstupovat?

Rád bych ho uběhl. Při mém pomalém nestylovém běhu je pro mě půlmaraton paradoxně horší než maraton, kde se spíše ztratí, jak pomalu se vleču.

Chtěl bys v Olomouci prosadit vytvoření unikátní cykloběžecké a in-line stezky. Mohl bys čtenářům tento projekt přiblížit?

Připravil jsem návrh, kdy by přibližně 30 kilometrů dlouhá cyklo, běžecká a in-line stezka obkroužila Olomouc, spojila okolní cyklocesty a zejména kruh barokních pevnůstek. Tenhle nesilniční obchvat města by byl naprosto unikání. Vyjadřuji se špatně: Bude naprosto unikátní a já pevně věřím, že se na něm jednou poběží i maraton.

Tvým dalším běžeckým cílem je uběhnout maraton na Sahaře. Proč právě tam? Šlo také o sázku?

Potřeboval jsem si stanovit takový cíl, který je strašně daleko na horizontu. Abych se mohl těšit na něco, co si většina lidí neumí představit. Sázím se proto, abych nemohl couvnout, abych byl přes počáteční pochyby donucen něco dělat. Sázku beru jako takový poloveřejný závazek.

Kdo je Václav John

Narodil se v Šumperku. Postupně absolvoval ČVUT v Praze (zaměření ocelové mostní konstrukce) a VŠE v Praze (doktorandské studium v oblasti marketingu a managementu). V současné době je ředitelem SDC Olomouc, regionální jednotky, která na úrovni kraje spravuje železniční infrastrukturu.

WEB OLOMOUCKÉHO PŮLMARATONU