Oficiálním vítězem se tak stal původně až třetí v pořadí, Keňan Joseph Maregu, jemuž časomíra naměřila 1:03:20. Padl tak i původně oznámený čas vítěze 59:59, který by znamenal poprvé v historii překonání hodinové hranice na českém území.

Na jedné z otáček v parku si hned trojice běžců tmavé pleti nechtěně asi o 500 metrů zkrátila trasu, když omylem následovala doprovodný motocykl České televize. Ten se s ohledem na bezpečnost běžců i diváků v jednom zúženém místě odklonil od průběhu tratě a nešťastně tak zmátl i čelo závodu. Motocykl s rozhodčími a pořadateli musel poodjet kvůli bezpečnosti čela závodu.

„Je nám líto, že k této události došlo. Myslíme si, že roli sehrál fakt, že se běželo na této trase poprvé a také trocha souhry náhod. Takové věci se můžou stát, ale v každém případě musíme respektovat pravidla IAAF a Českého atletického svazu,“ uvedli pořadatelé v tiskové zprávě.

Po rozhodnutí rozhodčích se změnilo pořadí na prvních třech místech v cíli závodu takto:

1. místo: Joseph Maregu (1:03:20)
2. místo: Dennis Ndiso (1:04:24)
3. místo: Benson Olenakeri (1:04:58)

Posouvá se logicky i pořadí dalších běžců v cíli, nejlepšímu českému vytrvalci v závodě, Danu Orálkovi, tak patří celkově šestá příčka za výkon 1:10:29. Závod dokončilo 1185 mužů a žen.

Podle původně zveřejněných výsledků čtyřiadvacetiletý Keňan Stephen Kipkosgei Kibet o sekundu prolomil hranici jedné hodiny, poprvé v historii České republiky. Dosud se nejrychleji běželo loni v Praze (1:00:07). Olomouc by se tak zařadila mezi nejrychlejší půlmaratonské trati světa.

O regulérnosti výsledného času se dalo pochybovat i na základě mezičasu na deset kilometrů (27:14), kdy se vedoucí trio běžců přiblížilo světovému rekordu na deset kilometrů, který má hodnotu 27:01.

Nejrychlejším českým běžcem v cíli byl Dan Orálek, který doběhl v čase 1:10:28. „Běžel jsem sám, Keňané utekli hned po startu. Hodně mi ale pomáhali diváci. Pro mě byl tento závod přípravou na Badwater Ultramarathon ve Spojených státech. Jako přípravu na ultramaratony v podstatě beru všechny závody kratší než maraton,“ řekl Dan Orálek na tiskové konferenci po závodě.

Zisk prvenství mezi českými běžci mu usnadnila slabší účast dalších vytrvalců z české špičky, která dává přednost závodům na dráze a navíc chyběl i původně ohlášený jihlavský Pavel Novák, který se omluvil pro nemoc. Na druhém místě se mezi českými běžci umístil Jan Kohut (1:13:32), třetí doběhl Milan Uchytil (1:15:21).

Vítězka závodu žen, Etiopanka Asnakech Mengitsu, si do Olomouce přijela pro osobní půlmaratonský rekord. V cíli dosáhla času 1:13:12 a svůj dosavadní nejlepší výkon si tak vylepšila o 21 sekund. Kupodivu si stěžovala na teplé počasí, které jinak africkým běžcům vyhovovalo. Teploměr v době startu ukazoval 20°C ve stínu.

Nejlepší českou běžkyní v cíli byla podle předpokladu Olomoučanka Petra Kamínková. S umístěním na čtvrtém místě celkového pořadí byla spokojena, přiznala však, že start na tak velkém závodě v rodném městě ji trochu svazoval. „Chtěla jsem se pochopitelně ve svém rodném městě ukázat. Čekala jsem však lepší výkon. Přiznám se, že v druhé polovině závodu mi hodně docházely síly a místy jsem dokonce měla nutkání zastavit. Doběhla jsem jen díky fantastickým divákům, jichž se sešlo kolem trati překvapivě hodně. Měla jsem na trati dokonce svůj fanklub a bylo jej hodně slyšet,“ uvedla nejrychlejší česká žena v cíli.

Postupně zpomalovala od 14. kilometru, kdy se na ni začala dotahovat letošní mistryně v maratonu Radka Churaňová, která v polovině závodu na Kamínkovou ztrácela téměř dvě minuty, v cíli to však bylo jen šest sekund přes jednu minutu.

Závod přilákal více než tisícovku běžců a stal se druhým největším půlmaratonem v zemi. A to přesto, že se běžel až na sklonku jarní části závodní sezony. Vynikající byla rovněž atmosféra podél trati. Ukázalo se, že i mimo hlavní město lze uskutečnit velkolepý závod a Olomoučané se večerním závodem vysloveně chtěli bavit.

Půlmaraton dokončilo 1134 běžců a běžkyň, 40% z nich bylo z Olomouce a okolí. Z výsledků a průběžných časů je patrné, že hodně běžců z regionu si přišlo vyzkoušet atmosféru velkého závodu a chyběly jim zkušenosti s držením pravidelného tempa. Přestože některým docházely síly již po prvních kilometrech, hlasy kolem trati je hnaly do ještě vyššího tempa. „Drž se. Přidej. Šlápni do toho“, bylo slyšet z řad povzbuzujících diváků.

Co se trati týče, co vyhovovalo elitním běžcům, nemusí doslova platit pro ty kondiční. „Vadilo mi poměrně velké teplo. V některých úsecích, třeba v závěru Velkomoravské ulice, kde trať mírně stoupá nebo při přeběhu takzvaného velbloudího hrbu před tím, než se vbíhalo do Smetanových sadů, se mi trať zdála pomalejší. Byl to jen krátký úsek, ale mohl rozhodit tempo méně zkušeného běžce a působit nepříjemně na psychiku,“ řekl po závodě spolupracovník redakce behy.cz Radek Leszczynski, který závod sám absolvoval.

OPRAVENÉ VÝSLEDKY ZÁVODU