A jaké bylo mistrovství Evropy z pohledu českého fanouška běhů do vrchu?

Srovnávejme srovnatelné

Před dvěma lety se ve würtenbersko-badenském městečku Zell am Harmersbach konalo poslední ME stylem nahoru – dolů. Porovnáme–li vystoupení české výpravy tehdy a nyní, musíme před výkony letošních reprezentantů smeknout, ve většině případů jim trať v Saparevě Banje svědčila líp. V roce 2008 byl nejrychlejším českým běžcem Jan Havlíček na 24. místě, za ním pak 29. Brýdl, 37. Podroužek a 39. Pechek, což v týmech stačilo na nepříliš lichotivé deváté místo.

I když jednoduchá trať byla podle názoru většiny českých reprezentantů příliš fádní a málo „horská“, výsledky – a to nejen u mužů – byly letos podstatně lepší. V první řadě je nutné muže pochválit za taktiku. Zejména trio Havlíček, Pechek, Voják rozběhlo závod přesně v tempu, jejich momentální výkonnosti odpovídajícím.

Mistr republiky a vítěz kvalifikace Havlíček se sice od poloviny závodu viditelně trápil, přesto osvědčil vlastnosti srdcaře a bojovníka. Petr Pechek se před Jirku Vojáka vypracoval až v závěrečném seběhu. Postavení mužů na 21., 24. a 28. místě stačilo na 6. příčku. Zejména cenné je vítězství našich mužů nad týmem Velké Británie, která dosud vždy patřila k horkým favoritům.

Stupně vítězů okupovali téměř stejní borci jako před dvěma lety: Turek Ahmet Arslan a Italové Martin Dematteis (ten pouze vystřídal své dvojče Bernarda) a světem protřelý Marco De Gasperi, udivující mistrovskou taktikou, s níž se z původní sedmé pozice prokousal v průběhu tří kol postupně až na místo třetí. Za naprosto suverénní Itálií (2., 3., 5. a 6. místo) si týmy Francie a Španělska mezi sebou pouze prohodily pořadí z roku 2008.

Neuvěřitelné: Torzo ženského týmu na šestém místě!

O neuvěřitelné shodě okolností, které znemožnily start větší části českého ženského vrchařského týmu, jinak naší nejsilnější karty, jsme na tomto místě už psali. Z těch, u nichž jsme reálně mohli očekávat umístění v první patnáctce, zbyly pouze Táňa Metelková a Ivana Sekyrová. To rázem škrtalo jakékoliv šance na medailové pozice.

Všechny čtyři naše ženy však v Bulharsku odvedly výkony, za něž se nemusí stydět. Táňa s Ivanou se v prvním ze dvou okruhů pohybovaly těsně nad nebo pod desátým místem. I když jim oběma moc nesvědčil seběh do cíle, položily dobrý základ pro celkové umístění. Pavla Havlová si rozvrhla síly rovněž optimálně. Podle svého zvyku volila opatrnější začátek a postupně „likvidovala“ jednu soupeřku za druhou. Pochválit za bojovnost musíme také Janu Pechkovou.

Šesté pořadí a pokles proti Zellu o pouhé jedno místo je za uvedených okolností maximem možného. Vždyť za námi skončily nejen Slovinky s hvězdnou dvojicí Kosoveljová (stříbro z Malých Svatoňovic 2006) – Krkočová, ale například i ambiciózní Turkyně s nechvalně proslulou Bastugovou a Portugalky.

Zatímco jsme jedním očkem koukali po našich holkách, druhým jsme na špici sledovali strhující boj osamocené Francouzky Marie-Laury Dumerguesové s italskou přesilou. Reprezentantka země galského kohouta, náležející již k nové vlně francouzské vrchařské reprezentace (narozena 1988!), za sebou nechala italskou superstar, vicemistryni Evropy a světa 2009 Valentinu Belottiovou i všechny její kolegyně. Svůj zpočátku nepatrný náskok Francouzka postupně zvýšila na solidních 16 sekund.

Zajímavý byl také souboj o další místa, Ruska Nogovicynová si doběhla pro bronz až díky skvělé práci v seběhu druhého okruhu. Zlato v týmech putuje podle očekávání do Itálie (2. Belottiová, 4. Confortolová, 6. Scolariová a 11. už 44letá Robertiová), druhé bylo velmi mladé a nadějné francouzské družstvo a třetí především díky skvělé Nogovicynové Rusky. Bulharsko zůstalo na domácí půdě bez medaile, ovšem 4. místo týmu je historicky nejlepším umístěním této balkánské země v celé historii běhů do vrchu. Největší zásluhu na tom měla celkově sedmá Milka Michajlovová (38 let).

Mládež: Střídavě oblačno

K mládí přirozeně patří v každém sportu přiměřené sebevědomí. V tomto směru byli naši junioři zásobeni dostatečně. Před dvěma lety v Zellu závod dokonale nevyšel žádnému ze tří zkušených českých juniorů (15. Homoláč, 22. Groh a 25. Fejfar). Petr Kaminski, tehdy teprve šestnáctiletý, závod rovněž nezvládl a se svým 33. místem určitě nebyl spokojen.

Tentokrát museli junioři spoléhat na vyrovnanost. Kvalifikanta Romana Pátíka nakonec nahradil dráhový reprezentant Petr Lukeš. Naše naděje toto rozhodnutí značně posílilo. Havířovský talent Petr Kaminski určitě běhat umí, někdy je však na štíru s taktikou. Tentokrát dal na rady trenéra vrchařské reprezentace Jiřího Královce a začal proti svému zvyku o něco pomaleji. I tak se sice z devátého místa v prvním stoupání propadal, ale i konečné umístění na sedmnácté pozici hodně přispělo k velmi dobrému 5. místu družstva.

Nespecialista Lukeš zaběhl solidní výkon, s nezvyklou tratí problém neměl a doběhl jako dvacátý. Dlouhán Schejbal volí vždy opatrnější začátky, což jeho stylu běhu vyhovuje. Své poslední juniorské ME (jako jediný je ročník 1991) ozdobil 27. pozicí. A tak jediný, komu závod hodně nevyšel a byl proto značně nespokojený, je jesenický Pavel Ondrášek, který nezopakoval výkon z kvalifikace (34­.).

Turecká dominance v mládežnických kategoriích pokračuje, i když je o poznání méně absolutní. Turečtí mladíci a mladice již zpravidla neobsazují všechna místa na stupních vítězů. Způsobem start – cíl vyhrál Husejn Pak, zdatně mu sekundoval druhý Turek, teprve šestnáctiletý Sebahattín Yldirimci. Po osmi letech si odváží z ME medaili Belgie díky třetímu místu juniora Jolyho, předtím získala tato zakládající země evropských běhů do vrchu stříbro na Madeiře 2002 díky Catherine Lallemandové v soutěži žen.

Turecké juniory doplnili na stupních druzí Italové a třetí doběhli mladí Britové. Pro ostrovní běžce představovala Sapareva Banja málem Waterloo. Museli se spokojit s touto jedinou – navíc bronzovou – medailí. Před našimi na 5. místě (proti Zellu zlepšení o 2. místa) skončili jako čtvrtí Rusové.

Nakonec pár slov o závodě juniorek, kde nás letos po katastrofální (ne)účasti na kvalifikaci (na startu tři, ale dvě z toho pod limitním věkem 16 let) reprezentovala pouze Adéla Stránská. Počet vrcholově běhajících dívek tohoto věku je u nás žalostný. Pokud z různých příčin na start v ME nereflektovaly Katka Beroušková, Tereza Novotná a Petra Kuříková (a nakonec se nepodařilo zajistit ani účast loni v Telfesu velmi úspěšné lyžařky Lídy Horké), byla absence družstva juniorek hotovou věcí. Podle názoru většiny členů realizačního týmu nebyl vhodně zvolen ani termín kvalifikace, který kolidoval se zahájením hlavní sezóny na dráze.

Titul mistryně Evropy v této věkové kategorii suverénně vybojovala rumunská kráska Denisa Dragomirová před Turkyní Yagmur Tarhanovou a Ruskou Anastasií Michajlovovou, která v závěru deklasovala další Turkyni Dagovou. Turecké juniorky si vše vynahradily v soutěži družstev, kterou s jistotou vyhrály před Ruskem a Rumunskem. Jediná Češka na startu Adéla Stránská obsadila 33. místo.

WEBOVÉ STRÁNKY ME V BĚHU DO VRCHU