Především dovol, abych poblahopřál k úspěchu Iscarexu Česká Třebová, který se od soboty pyšní prvním mistrem světa díky vítězství Aleše Stránského v kategorii M 50. Kolik vůbec bylo závodníků Iscarexu mezi padesátkou českých účastníků a koho bys kromě Aleše chtěl pochválit za dobrou reprezentaci klubu a firmy?

"Od nás startovalo pět závodníků. Aleš Stránský získal ne jednu, nýbrž dvě zlaté, druhá byla za týmové vítězství Čechů v sestavě Stránský – Kolínek – Zátopek. Ovšem i výkony dalších členů Iscarex teamu byly neskutečné. Martin Vacek byl individuálně čtvrtý v kategorii M 40 a je spoludržitelem další týmové zlaté spolu s Petrášem a Janíkem. Jarda Merta doběhl šestý v M 75, Eva Jirásková byla sedmá mezi ženami W 45. I svůj výkon hodnotím velice dobře, jen mne mrzí, že mě "na dálku“ porazil Karel Šklíba.

Z dalších českých běžců musím vyzdvihnout výkon Blanky Paulů, která vyhrála s náskokem skoro osmi minut. Naše veteránské úspěchy na kopcích podle mého názoru spočívají hlavně v tom, že zde závodí spousta bývalých dobrých lyžařů, kteří jsou zvyklí na nepříznivé povětrnostní podmínky, jaké jsme v Polsku zažili. Druhý den jsem mluvil s Jirkou Soukupem (ročník 1927, nejstarší borec letošního mistrovství, získal zlatou v kategorii M 80, pozn. autora) a ten se mi svěřil, že při sestupu z Pilska chvílemi nevěřil, že se vrátí dolů živý."

Mistrovství světa veteránů se zúčastňuješ pravidelně. Před třemi lety po návratu z rakouského Bludenzu jsi říkal, že Dolní Morava bude mít co dělat, aby se Rakušanům alespoň přiblížila. Od té doby proběhla další dvě mistrovství veteránů, loni v Záhřebu a letos v Korbielowě. Čtenáře bude určitě zajímat tvůj názor na vývoj účasti a organizace závodů.

"Opravdu jsem se zúčastnil všech dosud konaných MS veteránů a mohu konstatovat, že až do roku 2008, kdy jsme pořádali mistrovství u nás na Dolní Moravě, šla organizace stále nahoru. Dolní Morava byla organizačně asi nejlepší – neber to prosím jako sebechválu, ale ohlasy byly jednoznačné. Po loňském nečekaném úmrtí Dannyho Hughese bylo loňské mistrovství v Chorvatsku už o něco slabší. Letošní mistrovství mělo sice krásnou trať, ale vše ostatní pokulhávalo. Organizace se nedala přirovnat ani k našemu nejobyčejnějšímu závodu do vrchu. Vše vázlo už od prezentace.

Účast se mi nezdála zas až tak špatná, i když 461 běžců není moc, ale vzhledem k oblasti, kde se závod konal, je to celkem pochopitelné. Účast polských běžců nechci hodnotit, ale pravdou zůstává, že hodinu před startem veteránského mistrovství při open závodě startovalo téměř 300 běžců – z největší části z Polska."

Oficiální výsledky se na webu pořadatele objevily až dva dny po mistrovství, což je v dnešní době také rarita. Nespolehlivá byla rovněž předběžná startovní listina, kde chyběla řada závodníků a dokonce i celé národní týmy, např. Slovinci. Chtěl bych znát tvůj názor na tyto problémy, protože vím, jak jsi v daném směru ke svým podřízeným nekompromisní.

„První předběžné výsledky pořadatelé vyvěsili odpoledne na plotě a myslím si, že bez použití čipů a za panujícího počasí snad ani nemohly být rychleji zpracovány. Ve výsledcích bylo několik dosti podstatných chyb, které se řešily před nebo během vyhlašování. Při prezentaci, ale i při vyhlašování panoval vůbec neuvěřitelný chaos. Nedovedu si představit, že by se jen desetina takovýchto chyb mohla stát na Dolní Moravě. Byla to absolutní nepřipravenost pořadatelů na tak velkou akci.“

Pravidelnou součástí podobných akcí je doprovodný program. Vymysleli Poláci něco nového a originálního, co by nás mohlo případně inspirovat?

„Doprovodný program by mohl být docela zajímavý, vystupovalo zde několik místních folklorních skupin v krojích, ale díky technickým problémům s neskutečně špatným ozvučením a večer bez osvětlení byl celý program o ničem.“

Není tajemstvím, že Česká republika usiluje o pořadatelství MS v běhu do vrchu mužů a žen a zároveň o veteránské MS v roce 2013. Využili jste přítomnosti prezidenta WMRA Bruno Gozzelina a dalších funkcionářů k jednáním, aby byla kandidatura úspěšná?

„Na nějaká jednání nebyla moc nálada. Gozzelino byl organizací tak znechucen, že neměl chuť o něčem diskutovat. Veteránské mistrovství světa se v roce 2013 v Janských Lázních s největší pravděpodobností uskuteční. Mistrovství dospělých a juniorů je ale finančně tak náročné, že si firma Iscarex nemůže dovolit sama nákladnou akci zastřešit a další složky se zatím nechtějí dostatečně aktivně spolupodílet. Zatím není příliš obtížné od WMRA kandidaturu obdržet, ovšem za současné situace a finančních podmínek nebude brzy nikdo chtít mistrovství pořádat.“

Pořadatelem dalšího veteránského mistrovství bude v příštím roce Itálie, závod se uskuteční v neděli 18. září 2011 v malém městečku Paluzza v regionu Venezia Friuli na hranicích s Rakouskem. Představili se italští organizátoři v Korbielowě?

„Ano, zástupce Paluzzy převzal při závěrečném ceremonielu putovní vlajku WMRA a během mistrovství Italové rozdávali propagační letáčky. Zarazilo nás však, že ačkoliv se mistrovství uskuteční ve vysokých horách, poběží se na pětikilometrovém okruhu s celkovým převýšením pouze 160 m.“

Čerstvý mistr světa Aleš Stránský o závodě:

"Trať jsme si prohlédli den před závodem a zprávy o náročnosti nelhaly. Nejtěžší úsek – posledních cca 1,5 km stoupání od Haly Miziowé do cíle na vrchol Pilska (1 557 m) s převýšením 250 m – jsme raději vynechali a prohlédli si jej pouze očima a s úctou. Ráno podle předpovědi přišla studená fronta, začalo poprchávat a obavy z obtížnosti trati ještě narůstaly. Od 11 hodin začalo silně pršet.

Prudký déšť trať v některých úsecích rozbahnil a kamenité úseky, které se o den dříve zdály technicky náročné, byly najednou příjemným proběhnutím, kde boty aspoň trochu držely. Již tak obtížné stoupání na Pilsko se v dešti a klouzavém bahně stalo drsnou prověrkou schopností všech závodníků, zejména těch dříve narozených. Pro nejstarší kategorie byl závěrečný úsek v tomto počasí spíše hazardem a je s podivem, že organizátoři nestanovili cíl těchto kategorií níže u Haly Miziowé. A kdo zdolal závěrečné vražedné stoupání do cíle, ještě neměl vyhráno. Sestup z vrcholu na chatu byl další prověrkou vůle díky dešti, zimě a klouzavému povrchu chodníku. Bylo možné zde spatřit závodníky ležící na zemi a v tom okamžiku a mlze nebylo ani jasné, jestli se snaží dostat nahoru do cíle, nebo již sestupují dolů.

Na Halu Miziowou přišel každý s úlevou, že je z nejhoršího venku, a těšil se na suché oblečení. Pro většinu závodníků však nastalo další martyrium – hledání svého pytle. Organizátoři udělali osudovou a obrovskou chybu – netřídili odvoz pytlů s bagáží podle kategorií, a tak se stalo, že se vše smíchalo. Navíc byly pytle nevhodně popsány obrovskými číslicemi, které se ale nedaly dobře přečíst. Ve vstupním prostoru chaty tak desítky závodníků s drkotajícími zuby zoufale hledaly své suché věci dlouhé minuty (někteří i více než hodinu) a mnozí zbytečně, protože jejich pytel byl teprve na cestě.

Pro vyhlašování vítězů zvolili pořadatelé stan s kapacitou cca 200 lidí, a tak bylo velkým štěstím, že již nepršelo. Polovina diváků se samozřejmě do stanu nevešla. O tom, že večer přichází i tma, zřejmě také nikdo nepřemýšlel a stan nebyl nijak osvětlen. Vypomohli technici regionální TV svým reflektorem. Děvčata, která měla za úkol přinášet na podium vlajky, si v zákulisí svítila maličkou baterkou zabudovanou v mobilu! K dispozici byly pouze tři dřevěné tyče, takže vlajky bylo nutno neustále navlékat a sundávat. Až na několik omylů to dívky celkem zvládly. Obtížné bylo také rozpoznat, jaká se vůbec hraje státní hymna a je-li to ta správná. I takto se dá bohužel dělat mistrovství světa…“

Zážitky Aleše Stránského naleznete v plném znění na stránkách iscarex teamu.

VÝSLEDKY MISTROVSTVÍ SVĚTA

FOTOGALERIE NA WEBU ISCAREX TEAMU

WEB ZÁVODU

WEB SVĚTOVÉ ASOCIACE BĚHŮ DO VRCHU WMRA