Výběh na Sněžku s 300 km v nohou

Tuhle akci jsem už m?l p?ichystánu p?ed p?ti lety. Tehdy mi ji doslova a do písmene vzala voda. M?l jsem ji totiž naplánovánu na konec srpna 2002. Pak se na ni n?jak nedostával ?as. Nakonec ale v?bec nelituji. Tehdy bych se s touto krásnou tratí potýkal sám. 

Tentokrát se nás na ni vydalo hned šest. Vybíháme podle plánu v 8.00 od kostelíku v Peci pod ?erchovem. Za?ínáme zvolna, i když Lá?a ?erný hned od za?átku k?i?í, že jsme ?íkali, že pob?žíme ješt? pomaleji. Bohužel ti vp?edu n?jak neslyší. Po 10 km se k nám p?idává Roman Ps?tka, místní Chod, a ani jemu se nás neda?í umravnit, p?estože kolem sebe mocn? mává ?akanem. 

Nejvíc p?sobí žhnoucí paprsky na Martina, jakoby mu vlévaly krev do žil. Bohužel pro n?j jen do chvíle, kdy se mu poda?í poprvé zakufrovat. Od té chvíle se drží rad?ji trošku vzadu. Skv?le si vedou Petr Syblík a Honza Bíba, v podstat? dva ultramaratonští novicové. V Netunicích se k nám p?idává Ond?ej Bláha. 

To už jsem se lehce rozeb?hl, a tak z avizovaných 9 km za hodinu je ob?as i 13. Když si m? pánové tak rozeb?hli… Probíháme Nezv?ticemi. Potkáváme malého chlapce s maminkou. Hoch asi ješt? v život? nevid?l nikoho b?žet a tak se celý udivený maminky ptá: „Co je to za pány?" Odpov?? je vskutku originální: „To jsou cyklisti, kte?í si zapomn?li kolo!“ 

Díky milá maminko. Dnes už budu vždy, když se m? n?kdo zeptá, co je b?žec, odpovídat: „cyklista, který si zapomn?l kolo.“ Toto ale nebyla jediná nezapomenutelná p?íhoda. Další nás ?ekala po ubytování v Komárov?. 

Po usilovném pátrání se nám poda?ilo po jednadvacáté hodin? objevit otev?enou restauraci. Nesla p?íslove?ný název „Buzuluk“. Asi už sám název nás m?l varovat, protože jediné jídlo které se tu podávalo, byly tatranky a bramb?rky. Opravdu vydatná strava po 94 km. 

Alespo? jsme doplnili soli. Celou situaci zachránil Petr. Vezl sebou už z domova n?kolik konzerv fazolí v rajském protlaku, a tak jsme si ješt? p?ed spaním na nich pochutnali. Joj to bude zítra h?motný b?h.

Z Buzuluku do Prahy

Kdo by neznal tento p?íb?h, který jsme se u?ili skoro nazpam??, tedy alespo? my, co už n?co pamatujeme. Naši hrdinní vojáci spole?n? s ješt? hrdinn?jší Sov?tskou armádou se vydali za osvobozením naší drahé vlasti práv? z tohoto m?sta. No my jsme alespo? hrdinn? p?ežili v?erejší den.

Úderem p?l osmé vybíháme ze Strašic, kam jsme p?ed dvanácti hodinami dob?hl, a máme p?ed sebou pouhopouhých 82 km. Nad hlavou se nám stahují mraky. Teplom?r oproti v?erejšku klesl alespo? o 15 stup?? a tak není divu, že se snažíme zah?át rychlým tempem. Když máme za sebou prvních 5 km, doráží za námi posily, Pavlína Hanušová a Ros?a Tomeš. 

Postupn? se otepluje, ale naše tempo se drží docela na úrovni. Krajina, kterou probíháme, je dosti ?lenitá. P?íroda hraje všemi barvami a je nádhern? sv?ží. Jen nám se už ob?as trošku za?ínají zpomalovat kroky. P?esto do ?evnic dobíháme v pr?m?rném tempu 10 km za hodinu. 

V ?evnicích, v restauraci U Rysa jsme na?apali nep?ipravenou obsluhu. N?jak nestíhali obsluhovat deset vyhládlých a žíznivých b?žc?. Jak postupn? p?ibíhají další, servírka se stále ptá, zda ješt? p?ijedou další. Po t?etí odpov?di už m? p?estává bavit jí vysv?tlovat, že další nep?ijedou, ale p?ib?hnou. 

Odnese to nakonec Lá?a, kterému objednaná pala?inka málem skon?í v klín?, jak ji po n?m servírka mrskla, jen aby už od nás m?la pokoj. Jedinou omluvou snad pro ní bylo, že jsme z ní ud?lali cyklistu, který si zapomn?l kolo, protože už mezi lokálem a námi docela p?kn? b?hala. 

Z ?evnic nás vybíhá jedenáct. Docela slušná skupinka. Krom? nás,  co b?žíme už od za?átku, ješt? Pavel Adamec, Radka Zbíralová, Pavel Zeman, Roman Vik a Pavlína Hanušová, která vyst?ídala dopoledne b?žícího Ros?u. Ten nyní ?ídí druhé doprovodné vozidlo. 

Pavlína má dneska sv?j den, a tak za ní až na Smíchov, kde kon?í, ostatní p?kn? vlajeme. V Praze už jsme docela na?atí, stejn? jako ti naši hrdinové od Buzuluku. Zítra ráno s námi budou vybíhat ?ty?i ženy, tak jen doufám, že hranice, které vzplanou v noci mezi 30. dubnem a 1. kv?tnem, je moc nesežehnou.

B?h na vln?

T?etí den vybíháme oproti plánu o n?jakých 50 minut pozd?ji. Padesát minut v?tšinou v našem život? nehraje n?jak významnou roli. Tentokrát však zahrály roli dosti významnou. O ?em jde ?e?, se však dozvíte až v záv?ru povídání o poslední etap?.

Spali jsme u m? doma a ráno p?ed naším panelákem stála na chodníku p?kná skupinka b?žc?: Míša, Jana, Katka, Pavlína, Vlá?a, Zden?k, Mirek, Martin a já. Vybíháme p?es ?imický háj, probíháme ?áblickým hájem a pak se dostáváme do provozu velkom?sta, abychom p?es Staré ?áblice, ?akovice a Kbely vyb?hli na svou dnešní trasu, která nás má zavést až do Újezda pod Troskami.

Cesta probíhá p?íjemn?. Ve Kbelích se odpojuje Míša Dimitriadu a my ostatní se vydáváme po frekventované silnici do Brandýsa nad Labem. P?ed Vino?í se vyno?uje z auta Lá?a Novák, aby nás povzbudil slovem a po?ídil pár fotek mobilem.

V pohod? dobíháme do Brandýsa, kde se lou?í Jana, a my ostatní mí?íme dál do Staré Boleslavi, kde nakonec již v jedenáct zasedáme za prost?ený st?l. To proto, že další místo, kde bychom se mohli naob?dvat, jsou až Benátky na Jizerou vzdálené 15 km. Naše žaludky už te? hlásí: „Chceme doplnit.“

Lehce zde poob?dváme a b?žíme dál. Za Starou Boleslaví b?žíme do n?jaké fabriky, abychom pak našli nejkratší cestu p?es lesy až do Benátek. Jenom jsme trošku zamotali hlavu Mirkovi, který ?ekal na silnici s ob?erstvením, ale my nikde. Nakonec se svým šestým smyslem byl p?esn? na míst?, kde jsme se na malou chvilinku vyno?ili z lesa. 

Katka, která až dodnes ub?hla nejvíce p?lmaraton, si vedle nás vesele švito?í a lehce klade nohu p?ed nohu. Nakonec takto naskládala sv?j první maraton a sama je p?ekvapená jak to bylo jednoduché. Prost? b?žela na vln? spole?ného b?hu a nevnímala vzdálenost. 

P?ed Brodci jsme naložili Katku s Pavlínou Lá?ovi do auta, aby je odvezl do Mladé Boleslavi. My se pak vydali do Dobrovic, kde jsme nakonec pro dnešní den skon?ili. P?edcházel tomu totiž dvanáctikilometrový b?h bez ob?erstvení. Mysleli jsme si, že Lá?a zvládne být za námi zpátky do p?l hodinky. Bohužel nezvládl a tak jsme se docela dob?e vyš?avili. Navíc v tomto úseku nebyla možnost cokoliv koupit, nebo? zde neleží jediná vesnice. 

V Brodcích jsme zapadli do stínu hospody a už prost? nevylezli. Nejd?ív jsme uhasili žíze?, pak hladové žaludky a nakonec už nebyla síla se zvednout. Skon?ili jsme po 55 km. Asi na nás padla krize t?etího dne. Rozhodli jsme se odjet na ubytování do Ji?ína a poslední etapu odstartovat už ve ?ty?i hodiny ráno. 

Cestou do Ji?ína jsme pozorovali spousty ho?ících hranic, na nichž se pálily ?arod?jnice. Obzor byl krvavý a temnil se ?erným dýmem. Ve st?edov?ku to tu muselo mít taky docela úchvatnou atmosféru. 

Na letišt? v Ji?ín? jsme sice p?ijeli p?ed devátou, ale bohužel ten, co nás m?l ubytovat, odjel po osmé a dostavil se zp?t až po p?l jedenácté. Ješt?že nás pustili dovnit? a mohli jsme se zatím umýt. Do postelí jsme se dostali v jedenáct. Byl to docela dlouhý, ale také krásný den.

Cesta krajem pohádek

?tvrtý den vstáváme v p?l ?tvrté a máme za sebou pouhé ?ty?i a p?l hodiny spánku. Jako horolezci, když se chystají dobývat n?jaký vrchol. Rychle opláchnout zalepené o?i, obléknout se do b?žeckého, zbytek v?cí naházet do tašek a jedem. Snídani zvládáme cestou autem mezi Ji?ínem a Dobrovicemi. Vybíháme t?sn? p?ed pátou hodinou. 

Pomalu svítá. Poslední pali?i ?arod?jnic se chystají rozejít do svých brloh? a zalehnout zmoženi po namáhavé práci. Nás ?eká poslední den, kdy si budeme užívat posledních 105 km naší nádherné cesty.

B?žím s Frantou Brabcem, který za námi p?ijel do Ji?ína. Kousek za námi Zden?k a za ním pak Lá?a a Martin. Tenhle poslední den byl opravdu cestou do zem? pohádek. Vždy? co pohádkových postavi?ek se p?ímo v ?eském ráji a v Krkonoších zrodilo. Kolik pohádkových p?íb?h? zde bylo nato?eno. 

Pokud jste ješt? nikdy tyto kouty nenavštívili, tak sem n?kdy vyb?hn?te. Do p?írody mezi Sobotkou, Ji?ínem, Újezdem pod Troskami, na samotné Trosky ?i Hrad Kost. Všechny ty skalní útvary a kope?ky vám na chvíli vyrazí dech tak, že p?estanete v úžasu dýchat. 

Když pak vyb?hnete nad Lubenec ve sm?ru na Lomnici nad Popelkou a otev?ou se p?ed vámi pohledy, které na obzoru rámují zasn?žené Krkonoše, zatímco probíháte kolem kvetoucích hrušní a jabloní, p?ipadáte si najednou jak n?kde v Himalájích. Není div, že v takovém prost?edí vám nohy b?ží samy. 

Jinak však jde o docela náro?ný terén, který se neúprosn? za?íná zvedat. Probíháme Lomnicí nad Popelkou, Jilemnicí a naše kroky se stá?ejí do Vrchlabí. To už s námi b?ží i Martin Lukeš, který se p?ipojil kousek p?ed Jilemnicí. P?ed Vrchlabím se na pár kilometr? p?idává Olda Setunský. 

Vrchlabí. Už jsem na n?j ?ekal jak vyhládlý pes. Nic m? nebolí, jen energie za?íná pomalu odcházet a tak je pot?eba jí doplnit. ?í?ani nám naservírovali skv?lou polévku a ješt? lepší nudle. Tohle jídlo už pom?že dotla?it mé t?lo až nahoru na Sn?žku a pak se udržet na nohou ješt? krkolomnou cestou dol? do Pece. 

Cesta z Vrchlabí na Sn?žku po ?ervené zna?ce je náro?ná. Tím spíš, když už máte v nohách b?hem ?ty? dn? 306 km. Ob?as musím zastavit. Nevím, zda je to zvyšující se výškou. P?evýšení na 14,5 kilometrech je 900 m. Docela dobrý trénink na Jungfrau, ale i na stopadesátýpátý kilometr Spartathlonu. 

Odm?na je skvostná. K?i?íme nadšením. Jednak, že jsme sem dokázali dolézt, jednak z toho, že tu je ješt? sníh. Naho?e teplota klesá k nule a p?kn? tlu?eme kosu, když se dostáváme k Lu?ní boud? a od ní na Sn?žku. 

Prvního kv?tna 19:45 hod jsem na vrcholu. Okolní kope?ky jsou všechny pod námi a oza?uje je zapadající slunce. Kdo by necht?l být v takovýchto chvílích n?kde na nejvyšším vrcholu. Tenhle záv?re?ný pohled stojí za to. Pry? je únava. Pravda, fo?ák v mých rukách moc neposlouchá. Vy?ukat zk?ehlými prsty do mobilu zprávu je tém?? nesplnitelný úkol, ale zažít tu sílu okamžiku, než zas musíte jít dol?, stojí za to. 

Jediné, co nám kalí radost, je, že tu není s námi Martin. Jen doufáme, že sem nepoleze st?j co st?j. Za?íná se smrákat a nemá baterku. ?ekala by ho neskute?n? náro?ná cesta dol? do Pece po tm?.

Martin za?al do Pece klesat od Tet?ev?ích bud. Ur?it? ho to stálo velké p?emáhání nejít k vrcholu Krkonoš, ale nakonec vyhrál sám nad sebou. V život?, na horách, p?i b?hání vždy platí jediné: „M?žeš jít na konec svých sil, ale vždycky si zachovej dostatek rozumu a síly, aby ses mohl vrátit.“ 

Jsme moc rádi, že se vracíme do svých domov? všichni. Nyní p?išel ?as t?ch padesáti minut, které jsme ztratili na po?átku t?etího dne. Kdybychom vyb?hli v?as, asi bychom ob?dvali až v Benátkách. Asi bychom neskon?ili už v Dobrovicích a i Martin by stihl vylézt až na Sn?žku. V život? se však na kdyby a asi nehraje. Hraje se jen na tady a te?…

Malá rekapitulace: Poslední den byl nejdelší, nejen tím, že jsme vybíhali v p?t hodin ráno, ale i po?tem 105 ub?hnutých kilometr?. Oproti p?vodn? p?edpokládaným kilometr?m jich 27 p?ibylo. N?co jsme si p?idali, n?co nabylo z d?vodu špatného odhadu. Každopádn? kone?ný ú?et byl 336 km. Kolik vynese má sbírka na Paraple ješt? p?esn? nevím, odhad je okolo 3000,– K?.

P?eji krásné b?hání všude, kam zavítáte.

Miloš Škorpil