Životní styl nebo útěk před smrtí?
Seděla jsem s kamarádkou nad kafem. Dala si vídeňskou s pravou šlehačkou, extra porci do mističky a větrník. Nechtěla jsem zůstat pozadu, dala jsem si tedy velké kapučíno, asi pět ťuplíků, čili DiaChrom, a borůvkový mufin. Dlouho jsme se neviděly, tak jsme probíraly události staré sto let i ty nejnovější – co děti, co v práci, co doma. „Ještě běháš?“ zeptala se mě.
Připomnělo mi to jinou kamarádku, která se mě jednou v šatně plaveckého bazénu ptala, jestli ještě cvičím. Já přitom vážila 48 kilo a za sebou jsem měla třítýdenní velmi tvrdý trénink v posilovně.
„Ale jo, běhám. I když teď jsem trochu zvolnila, neběhám takové objemy, zato jsem přibrala posilovnu.“ Polkla větrník a řekla: „Připomínáš mi manžela, taky utíkáš před smrtí.“
Nemohla jsem kvůli tomu usnout. Říkala jsem si: „Co když je to pravda? Co když zvýšená aktivita opravdu znamená nějakou psychickou újmu, strach ze smrti, nějaký blok z dětství (utržené oko u oblíbeného medvídka), či tak něco?“
Pak jsem se trochu uklidnila. Dá se v mém případě vůbec mluvit o zvýšené aktivitě? Čtyřikrát týdně běh, dvakrát posilovna, jeden den lenošení. Běžecké objemy mě rozhodně na žebříčku výkonů nikam nekatapultovaly. To přeci není zvýšená aktivita. Je to životní styl. Styl, který jsem si našla už před lety – pohyb a úsporné jídelníčky.
Vybavila se mi kamarádka se svými sto kily. Vynervovaná z dětí i z práce, pořád samá nemoc, všichni kolem ní ji štvou. Přijde domů, zapne televizi, vypne ji, až když jde spát. O pohybu nechce ani slyšet, o zdravé výživě také ne. Vyhovuje jí, když si může postěžovat, že jí píchá tuhle a tamhle, že má léky na tlak a na cukrovku, že nebyla tři dny na záchodě…
Hm, tak já sice podle ní utíkám před smrtí, ale nemám nadváhu, netrpím zácpou, nebolí mě hlava, neberu žádné léky a jsem pozitivně naladěná.
Když se to tak vezme, život je jen čekání na smrt. A jak si kdo to čekání zpříjemní, je jeho věc.
Převzato z blogu Utahaná čtyřicítka se svolením autorky
Komentáře (Celkem 33)
Olomouc
321919 30.11.2010 22:17:47
>> Majka1, 29. 11. 2010 22:32:49 >> Dejzinka, 30. 11. 2010 21:07:55
Děvčata máte můj obdiv. Zvládat rodinu, zaměstnání a to vše ještě komplikované cestováním a dojížděním a k tomu si najít čas na sportovní aktivity je úžasné. Jste živým důkazem, že žena vydrží víc než člověk.
Přeji mnoho úspěchů a životního optimismu.
Slavkov u B.
Majka1 01.12.2010 08:18:40
Dneska jdu vyjímečně na 10:00 tak už mám odběhnutý. Výkon nic moc ani jsem ho neměřila, ale pocit o 100pro lepší. U nás téměř jasno, mrazivý vítr, sněhu po palce, rybas zvolna zamrzá, nádhera! Díky všem, už jsem si myslela, že jsem jediný trpící na celém světě. Zkusím běhat pravidelně z práce (úterý) tak, že vystoupím na zastávce v Holubicích a přes Velešovice a golfáč doběhnu dom. 10 km to určo bude. Loni v zimě jsem tam v bílé noční chumelenici 2 hodiny drsně kufrovala. Dnes koupím nový baterky do čelovky. Kurňa, už mi zase teče v žilách krev!
lassie 01.12.2010 08:40:40
>> Majka1, 01. 12. 2010 08:18:40
Holky, normálně před váma smekám. Sice mám občas pocit, že toho jsem schopná stihnout dost vedle práce, domácnosti, běhat, plavat, do práce na kole. Ale nedojíždím a i tak se mi do tmy příliš vybíhat nechce,i když už nic jinýho teď nezbude, víc toho teď naplavu. Ale v takovýmhle kolotoči si těžko představuju, že bych se donutila. Jste fakt dobrý. Hlavně přeju, ať se vám to trochu narovná a máte aspoň trochu čas na tyhle radůstky.
Bílovice-Lutotín
katkaty 01.12.2010 09:45:06
Taky smekam pred vami vsemi jak to zvladate
Majko jsem rada, ze se ti zas vratila krev do zil. Mas to narocne a jsi dobra. Jak tady vsichni pisou urcite bude lip. A jsem moc vdecna za tohle forum, i me dost pomohl a nakopl. A to je prave o tom, nekdy clovek potrebuje nakopnuti a vse pak jde snaz. Jen nekteri lide to nakopnuti nechcou videt a sedi dal u tv
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.