Zakládajícími členy klubu jsou kromě dalších Martin Singr a Karolína Jeníková, se kterými jsme si o skupině běžců povídali.

Jak, kdy a proč Klub letmých houbařů vznikl, kdo stál u zrodu myšlenky?

M: Klub vznikl v létě 2008 na fóru behej.com. Já a Jirka Strangmüller jsme měli myšlenku, že bychom mohli běhat ve skupince. Rozhodli jsme se pro Krčský les a tam se k nám později připojila také Karolína Jeníková, Davidové Klement a Schovánek a další. Postupem času jsme se připojili k již běhající skupině kolem Martina Holana, Jitky Patkové a Petra Butzkeho, kde jako „spojka“ zafungovala Věra Vavrejnová. Tréninky se ustálily na úterky a čtvrtky v 19 hodin z Roztyl. Občas se domlouváme i na různých běžeckých výletech o víkendech.

K: To souhlasí, myšlenka vznikla na fóru behej.com a pak už to jelo. Mám pocit, že úplně původně sháněl nějaký mladý běžec parťačku běžkyni do Krčáku, na to napsal Strangi, že by šel, ale že není běžkyně, a já reagovala také, že bych šla, ale že nejsem žádná ranní rosa… Původní zakladatel tohoto tématu se již nikdy neozval, zůstal v anonymitě a Jirka založil vlastní vlákno o bězích v Krči. Strangi si tak vysloužil přezdívku praotec, zvláště se tato přezdívka osvědčila, když se jednorázově stal dvojnásobným otcem. Klub funguje stále a jsme na to patřičně pyšní.

Kolik členů klub má, jak se stát členem klubu? Vítáte rozšiřování klubu, nebo jde o relativně uzavřenou společnost?

M: Klub má členů tak od jednoho do dvaceti. Já sám jsem nebyl už déle než rok v „Krčáku“, ale vždy to bylo tak, že kdo přišel, mohl běhat. Spojili jsme se i s jinou skupinkou, která chodí navečer do Krčského lesa běhat. Určitě mohou přijít i jiní běžci, scházíme se vždy v úterý a ve čtvrtek v sedm večer na Roztylech kousek od metra.

K: Počet členů není omezen ani nikde evidován – je to klub otevřený každému, kdo má chuť běhat, neplatíme žádné příspěvky. Co se týče členů, kteří stáli u zrodu, je na nich nejzajímavější asi to, že všichni toužící po reprodukci a rozšíření členské základny klubu vzali svůj úkol zodpovědně a přivedli na svět dvojčata (Eva Stanovská, Jirka Strangmüller a David Klement). Od tohoto babyboomu se k nám přidávají výhradně běžci reprodukčně již uspokojení. Tolik o členech na mateřských dovolených a běhajících s kočárky. Další zajímaví členové: Štefan Krč – naše vzdálenosti jsou pro něj pouhým zlomkem v denní kilometráži a ubírá se směrem k ultra a sbírá úspěchy, Věra Vavrejnová – myslím jediná česká žena se všemi absolvovanými ročníky květnového pražského maratonu, David Schovánek (ten, který původně hledal informace o houbách) – zbavil se závislosti na nikotinu a vyměnil ji za zdravější závislost na běhání, prokládá naše tréninky výukou všeho, co se přírody, zvláště ptactva, týče, Michal Markup – bojuje s vleklými zraněními kolene, Gábina Hendrychová – úspěšná lodní dračice, Joska Schovánek – říká si rekreační běžec, ale neztratí se ani na dráze, je to naše běžecká naděje. Máme maskota – psa Kiminku, nejsme prostě žádný béčka! (smích)

Jedná se tedy o velmi volné společenství – ale přesto, mají členové klubu nějaká práva a povinnosti?

M: Povinností člena je sebrat každou jedlou houbu, kterou u cesty najde. A právo je nechat si jí a sníst.

K: Podmínkou je poznat hřib a veverku bez nápovědy publika. Toto je oficiální podmínka uvedená na našich stránkách.

Jak vaše tréninky probíhají? A co případné tréninkové plány – máte mezi sebou trenéra?

K: Úterní a čtvrteční tréninky probíhají formou fartleků v délce kolem deseti kilometrů, vkládáme rychlé kopce, zrychlené úseky, posilujeme na hrazdičkách na dětských hřištích. Vždy máme nějaký cíl, na který se upínáme a na který trénujeme – např. Jungfrau Marathon, Florencie, Jizerská 50 a už myslíme i na Zermatt Marathon. Když je cíl zdolán, plánujeme další akci. Vzájemně se chválíme a povzbuzujeme. Vždy je pomalejší skupina a skupinka, která chce potrénovat i něco kvalitnějšího, ta se pak k té pomalejší vrací, každý si běží, na co má chuť.

M: Trenérem je každý z nás sám sobě. Pouze běháme pro radost, volně a s úsměvem. Jen ty houby se nám nějak nedaří najít.

K: Párkrát se ale také stalo, že jsme museli nechat běhu, svlíknout trička a ty houby prostě nasbírat. No přeci je tam nenecháme, jsme věrni svému názvu.

Omezuje se činnost klubu jen na společné výběhy v Krčském lese, nebo zahrnuje i nějaké další aktivity?

M: Každoročně pořádáme vánoční besídku, účastníme se závodů, občas vyběhneme i mimo naše území, například do Stromovky.

K: Pořádáme, tedy když se domluvíme, i různé běžecké výlety – Roztoky, Zbraslav, Voděrady, jezdíme i na zahraniční maratony. Na Jungfrau Marathonu nás bylo asi dvanáct včetně čtyř neběhajících členů doprovodu, kteří se starali o blahobyt a dobrou náladu. Nápad přišel spontánně při tréninku, každý se chopil něčeho. Já přihlašování, Jitka Patková ubytování. Jeli jsme několika auty. Zermatt proběhne obdobně, nemáme nijak stanovené úkoly, každý se chopí toho, co je schopen zajistit. Sestava bude asi téměř stejná, jen se připojí ještě další Houbaři.

Máte své webové stránky, kdo se o ně stará? Jak jsou členové klubu informováni o trénincích, případně dalších akcích?

M: Internetové stránky s nástupem facebooku už tolik nežijí. Správcem může být každý z nás, máme heslo a občas něco zajímavého změníme, jako růžový design na Valentýna (úsměv).

K: Pro tréninky platí pravidelně úterý a čtvrtky. Potvrzujeme si účast emaily. Na naše stránky sem tam někdo mrkne, sem tam se nám tam někdo přihlásí. Máte-li chuť a Krč pro vás není moc z ruky, přijďte si s námi zaběhat.

WEBOVÉ STRÁNKY KLUBU

STRÁNKA KLUBU NA FACEBOOKU

DISKUSNÍ VLÁKNO KLUBU NA FÓRU BEHEJ.COM

V tomto seriálu budeme představovat běžecké kluby a skupiny z celé republiky. Napište nám na redakce@behej.com o vaší skupině (odkud jste, co děláte, kdy se scházíte, odkaz na vaše webové nebo facebookové stránky ap.)