Znáte náš časopis Běhej?

Znám, už asi rok si ho kupuji, když na něj narazím. Díval jsem se i na vaše stránky a musím přiznat, že jsem zažil šok. Když jsem na ně klikl a dozvěděl se, že je pět druhů dehydratace, tři druhy došlapů a jaká má být životospráva během závodů, energetické gely a tyčinky, skoro mě to ochromilo. Říkal jsem si: „Já přece nemůžu běhat, vždyť je to tak složité.“ Nakonec jsem si ve vašem časopise přečetl článek od Veroniky Brychcínové, jak si chtěla zvyšovat rekordy a zlepšovat osobáky. Jak šla cestou snižování váhy, dopadlo to rozhozením celého metabolismu a málem na to doplatila. Tak začala běhat pro radost. Takže já taky běhám pro radost a nejsem ten typ, který by koukal na hodinky každý kilometr. Kontroluji si jen tréninkový plán, „chci doběhnout“ a měřím čas a kilometry, abych nešidil sám sebe.

Takže běháte podle tréninkového plánu?

Začínám. Poslední rok běhám víc, aspoň se snažím, běhám asi sto kilometrů měsíčně. Vím, že by jich mělo na zvládnutí půlmaratonu být víc. Teď bych chtěl dodržet desetitýdenní tréninkový plán, co zde mám v knížce, tak abych stihl pražský půlmaraton. Bude to poprvé v životě, co poběžím podle nějakého plánu. Doposud to bylo tak, jak to momentálně šlo.

Chystáte se tedy 2. dubna na start pražského půlmaratonu? Nebude vám vadit, že vás budou lidé poznávat?

Nechtěl jsem sice nijak medializovat svůj start, ale zároveň se nehodlám někde plížit v převlečení. Takový je můj postoj. Koneckonců, člověk podporuje dobrou věc, tak se za to nestydím. Ale nedělám to proto, aby mě někdo fotil, toho mám dost (smích).

Nejvyšší cíl je tedy prozatím půlmaraton a za rok maraton?

Ano. Maraton tedy hlavně doběhnout a nepřejít do chůze. Půlmaraton bych chtěl do dvou hodin. To by bylo hezký, ale asi to není reálný.

Já bych měl dodat jednu věc, jak jsem si napsal v jisté nadsázce do deníku, který si opět s pětiletým odstupem píšu. Uběhnout půlmaraton není moc velký výkon, uběhnout půlmaraton v 49 letech je výkon o něco větší, ale ne zas tak velký. Ale uběhnout půlmaraton v 49 letech, když má člověk minimální sebekázeň a lehký sklon k alkoholismu, tak to už bych za výkon považoval. To je ten můj případ. Dopoledne si jdu sice zaběhat, ale potom si dám dvě večeře a litr červeného a obávám se, že v tomto se nezměním. Takže já to chci uběhnout s tímto handicapem.

Jaké máte osobáky?

Před rokem jsem nebyl schopen na pásu uběhnout desítku pod hodinu. Teď jsem se dostal na padesát minut a musím říct, že jsem toho měl dost. Jenom v tomto smyslu mám nějaké osobáky. Nebo před dvěma lety jsem pobíhal dva kilometry s jazykem na vestě a dneska udělám dvanáct kilometrů po okolí a vrátím se v docela příjemném rozpoložení. To je jistý posun, ale jinak si nic neměřím.

Neměříte si tepovku a nesledujete grafy výkonů?

Ne, ani laktát si neměřím (smích). Říkám si, že když Zátopek, který to sice běhal s jiným nasazením a s jiným objemem, ale v podstatě jako já, si nic neměřil, měl jiné boty, asi nevěděl, co je pronace a supinace – natož nějaký etiopský bosý běžec, tak k tomu přistupuji rozumně. Nechci dělat výkonnostní běh a své ambice si uspokojuji někde jinde.

Běh mi pomáhá jinak. Dostávám při běhu různé nápady, je i prokázáno, že se mozek odblokuje a mysl se uvolní. To mnozí umělci mají vyzkoušené, že nápady vznikají při dlouhé procházce. Mám to podobné, třeba i při plavání v moři mě něco napadne a hned si pak zapisuji poznámky k nové knize. I při běhu se mi to párkrát stalo.

Jedete za pár dní na dovolenou, berete si běžecké věci s sebou?

Ostrov, kam jedeme, je tak malý, že ten bych snad i oběhl. Ale je tam i posilovna s běžeckým pásem. Byl jsem teď pracovně, což zní dost nevěrohodně, žena mi to taky nevěří, v Karibiku. Napsal jsem svůj původní scénář, který se tam má částečně odehrávat, tak jsem tam byl s producentem na obhlídky, a tam jsem běhal. Bylo to perfektní, hrozně málo lidí, v sedm hodin jsem potkal třeba jen dva běžce. Začít den lehkým pětikilometrovým výklusem po prázdné pláži, to je nádhera. Takže si beru běžecké věci i nyní a uvidíme. Kolikrát je sklon pláže takový, že pokud člověk nemá kratší nohu, tak to nejde. (smích)

Děkujeme za rozhovor a přejeme příjemnou dovolenou.

PLNÉ ZNĚNÍ ROZHOVORU NAJDETE V ÚNOROVÉM ČÍSLE ČASOPISU BĚHEJ