Po autonehodě v roce 1985 mu byla amputována noha pod kolenem. Nenadával na osud a začal na sobě tvrdě pracovat. Jeho úsilí bylo korunováno trojí účastí na paralympiádě a rád by startoval pod pěti kruhy i v Londýně 2012. Silnou vůli bude určitě potřebovat i při jarních běžeckých závodech.

Už jste rozhodnut běžet některý závod? Který respektive které to mají být?

Co se týče běhání, rozhodně nemám žádné závodní ambice. Účastí na pražském půlmaratonu v dubnu a především pak na květnovém maratonu chci spíše vyjádřit obdiv organizátorům za skvělou práci. Podařilo se jim vybudovat úžasnou tradici a výjimečný sportovní podnik. A u toho jako sportovec chci být a aktivně se zapojit. A myslím, že vzhledem k mému handicapu to může být také zajímavá motivace nejen pro lidi, kteří jsou na to podobně jako já.

Co bylo hlavní motivací pro rozhodnutí běžet maraton?

Těch impulsů bylo víc a všechno do sebe v jeden moment dokonale zapadlo. Prague International Marathon je pro mne obrovská výzva. Běhám rád, a přestože pro mou nohu není běh ideální, každou zimu v rámci přípravy na další cyklistickou sezónu chodím běhat. Ten pohyb mi, nehledě na bolest, dělá radost. Je úžasné cítit, že můžete běžet. Uběhnout maraton je cíl mnoha sportovců a v mém případě to platí dvojnásob. Chci dokázat sobě, ale i ostatním, že to jde. Možná to víc bolí, možná je to těžší, ale o to víc z toho člověk bude mít radost.

Jaké budete mít pro maraton výkonnostní cíle? Jakým tempem byste chtěl běžet?

Můj cíl je doběhnout do cíle… Ale samozřejmě nechci, aby to bylo trapné. Pokud vše půjde dobře, rád bych maraton absolvoval v čase pod čtyři hodiny.

Jak bude vypadat, respektive vypadá trénink? Kde běháte?

Zpočátku jsem si „tak nějak běhal“ sám, zhruba obden hodinku. Ale od půlky ledna to zkouším systematicky a spoléhám se na odborníky. Protože bydlím na Praze 6, mám pro běh ideální prostředí. Stromovka, Letenské sady, Ladronka, Hvězda – můžu běhat každý den jinde. Samozřejmě budu dál v přípravě na cyklistickou sezónu, a tak si mohu jít večer zaběhat i na cyklistických soustředěních na Mallorce či na Kanárských ostrovech.

V zahraničí je běžné, že kromě zdravých běžců se závodů účastní i handicapovaní. U nás ale budete asi hodně velkou raritou a v centru pozornosti běžců, diváků a médií…

O to právě jde. Chci ukázat, že běhat může opravdu každý. Uběhnout maraton s jednou nohu se může někomu zdát šílené, nemožné. Ale jde jen o to chtít a dokázat to. Když člověk něco opravdu chce, zvládne strašně moc. V cyklistice jsem to dokázal celému světu, teď je čas přesvědčit lidi, že má cenu neustále hledat nové výzvy. Třeba to někomu pomůže nastartovat nový život, zvednout zadek ze židle a začít se hýbat. A tím nemyslím jen handicapované lidi.

Víte o dalších postižených sportovcích, kteří by se věnovali běhu? Ať už doma nebo v zahraničí.

Samozřejmě, že na světě je spousta špičkových handicapovaných atletů, kteří se věnují běžeckým disciplínám. Ti nejlepší dokážou dobře konkurovat i zdravým běžcům. Je to podobné, jako mé působení v cyklistice. V každém sportu se najde špičkový sportovec, který se nebojí úspěšně bojovat se zdravými a dělat paralympijskému sportu tu nejlepší reklamu. Já ale netoužím v atletice závodit. Pokud chci běžet pražský maraton, či se případně účastnit podobných akcí po celém světě, bude to spíš forma prezentace určitého životního stylu a motivace.

Přibližte, co je ve vašem případě zapotřebí řešit ohledně „vybavení“ pro běh, pochopitelně hlavně co se týče nohou.

Abych se mohl smysluplně připravit na maraton, budu potřebovat speciální protézu. Běh samotný je pro amputovanou nohu extrémní, až nebezpečná zátěž. Často mívám po běhání s nohou velké problémy. Proto budu muset novou protézu dotáhnout k absolutní dokonalosti. Speciální protéza působí poměrně futuristicky, sama o sobě jistě bude budit pozornost, ale vše je maximálně podřízeno funkci.

Mnohem více běžců má rádo kolo, než kolik cyklistů miluje běh. Jak to máte „nastavené“ vy?

Cyklistika a běh k sobě bohužel rozhodně nepatří. Cyklista by moc běhat neměl. V předsezónní přípravě běh nevadí, dokonce ho považuji za příjemné zpestření, ale nedovedu si představit, že bych šel běhat v závodním období. Každý z obou pohybů klade jiné nároky na svaly nohou a běh cyklistovi v ničem moc nepomůže. Pravdou je, že pro běžce je kolo menším problémem. Vím to od řady svých přátel, kteří se běhu věnují. Možná je kolo pro nohy běžce šetrnější než běh pro nohy cyklisty. Vím, že mi letošní plánovaná účast na pražském půlmaratonu a maratonu negativně ovlivní jarní část cyklistické sezóny, ale ta výzva je silnější. A pro takovou výzvu musí člověk občas něco obětovat, ne?

Kolik si myslíte, že byste zvládl uběhnout v kuse kilometrů?

Dnes bych bez tréninku a bez speciální protézy uběhl tak patnáct až dvacet. Doufám, že po systematičtější přípravě a se špičkovým vybavením se dostanu na hodnoty, které budu pro zvládnutí maratonu potřebovat.

OSOBNÍ STRÁNKY JIŘÍHO JEŽKA