Trenér by měl být odpovědný za to, jaký dlouhodobý i krátkodobý tréninkový plán zvolí, a zda postihuje všechny potřeby a nároky organismu a psychiky svěřence. První, na co se trenér dívá, je somatotyp sportovce ve spojení s jeho psychikou.

Zatímco somatotyp je relativně dobře čitelná záležitost, poznat svěřence po psychické stránce může znamenat někdy i roky bádání a odkrývání, a to především v případech, jak já říkám, slupkové povahy. Slupka okolo nás, již vytvořil strach a která nás má chránit před výpady okolního světa, ale také před tím, aby do nás někdo viděl. Slupka, která ovšem brzdí všeobecně náš pokrok a uvězňuje strach uvnitř nás. Tam roste a roste, blokuje nás a blokuje samozřejmě i naše výkony v momentech, kdy máme něco předvést. Snažíme se pak totiž dělat vše na sílu, překonat vůlí a vytrácí se radost a nadšení – základní pohonné jednotky maximálních výkonů.

Samozřejmě, ve chvílích kdy máme předvést něco na hranici svých možností, se musíme soustředit a přijde i trocha strachu. Ten má ale spíše podobu nedočkavosti v očekávání, ale neblokuje nás, protože naše základní energie vytvářená během přípravy je nadšení ze svého snu, radost z překonaných překážek a těšení se na vlastní závod. To vše ve spojení se zdravým sebevědomím utváří náš budoucí výkon.

Sebevědomí je další vlastností, kterou musí trenér při sestavování plánu reflektovat. Co se ale skrývá pod pojmem sebevědomí? Nabízí se odpověď, že je to vědomí sebe sama. Přesně tak to je. Sportovec se zdravým sebevědomím si je totiž zcela zřetelně vědom toho, že nemusí a nebude nikomu nic dokazovat, a to dokonce ani sám sobě. Je si vědom své síly, váží si sebe a respektuje soupeře. To je důležité pro schopnost prodat svoji sportovní formu, ale také pro způsob zvládání tréninkové zátěže.

Kromě těchto aspektů, které musí mít trenér na zřeteli při sestavování tréninkového plánu, je potřeba celkem logicky přihlédnout k dalším věcem, jako je sportovní minulost, věk, časové a psychické zatížení mimo trénink, zázemí apod. Každý asi cítí, že pokud budou dva běžci se stejným reálným cílem, ale jednomu bude dvacet let s roční sportovní minulostí a druhý bude padesátiletý atlet, příprava bude už jenom na základě těchto dvou vhledů jiná.

Individualizace tréninku je tedy jedinou možností, jak ze sebe vydat to nejlepší, co v nás je, v podmínkách a možnostech, které máme. Zároveň je to i příležitost pro růst nás samotných obecně, protože během spolupráce mezi trenérem a svěřencem působí jeden na druhého, jde jim o stejnou věc. Důvěřují si, debatují o tom, jak se posunout, a tím se navzájem velmi ovlivňují.

Individualizace tréninku znamená spolupráci. Taková spolupráce je poznávání sebe sama nabízením jiných úhlů pohledu na sebe prostřednictvím člověka, který rozumí věci a dívá se na nás s cílem zlepšit naši kondici i myšlení.

Autor článku je předním českým maratoncem s osobním rekordem 2:17:11 a trenérem nabízejícím své služby prostřednictvím Maratonské školy Pavla Nováka.