Supermaraton po hřebenu Durynského lesa

Odpoledne vyrážíme sm?r Praha – Dráž?any – Eisenach, abychom se stali ú?astníky supermaratonu o délce 72,7 km vedoucího po h?ebenu Durynského lesa. Já osobn? si to jedu užít, neshán?l jsem o tomhle závod? dop?edu žádné informace, jen od Mirka Skuhrovce vím, že je to krásný b?h.

Do Eisenachu p?ijíždíme p?ed osmnáctou hodinou. Vcelku rychle vy?izujeme p?ihlášky a registraci. Zajdeme na vep?ový guláš s bramborovým knedlíkem, ?erné pivo a jedem se ubytovat do gymnázia. Start je už v šest hodin ráno, takže si najdeme volné místo na karimatky, rozbalíme spacáky, popijeme ho?covou ko?alku a rychle zaléháme.

Spánek se ale dnešní noc konat nebude. Jeden spolunocležník vytrvale celou noc vytrubuje svým chobotem, a tak Pavlína s Vojtou odchází spát na chodbu. Ani tam však nedojdou klidu, nebo? zde stále n?kdo courá, dve?e vesele sk?ípají a bouchají a sv?tlo na chodb? se stále rozsv?cí a zhasíná. Prost? ideální podmínky pro spánek p?ed b?hem na 73 km.

Koukám na hodinky, ukazují 3:30. Sláva N?mec p?estal chrápat, tak aspo? na p?l hodinky schrupnu. Chyba lávky. P?estal chrápat, protože vstává a s ním i další. Dve?e se netrhnou, a tak balím spacák. Na ranní hygienu mohu zapomenout. Do umývárky se prost? nevejdu. Tak dám alespo? skrovnou snídani. Zalepím bradavky, namažu, co je t?eba, a jdeme na start. Naše rozpoložení nejlépe vystihuje fotka Pavlíny p?ed startem.

Je šest ráno. Zazní výst?el a dav 1685 b?žc? a b?žky? se pomalu vydává na svou trasu. Jdeme zvolna, co noha nohu mine. Po ?ty?ech minutách nám pod nohami zapípá koberec registrující naše ?ipy a my jen o n?co rychleji postupujeme vp?ed. Rovinky je tu opravdu poskrovnu.

Po dvou kilometrech se tra? za?íná docela hezky zvedat a s malými p?estávkami stoupá vytrvale vp?ed až na 62. km. Start závodu je na 150. m nad mo?em. Nejvyšší bod má 970 m nad mo?em. Ob?as se to sice trošku zhoupne, ale stejn? máte pocit, že celých t?ch 62 kilometr? po?ád stoupáte.

Prvních 10 km mi trvá bezmála celou hodinu. Po celou tu dobu je špalír b?žc? po úzké lesní ?i polní cest? velmi hustý. P?edbíhání v Praze p?i maratonu i na t?ch nejužších místech je hra?ka. Tady, když chcete postoupit o pár soupe?? dop?edu, to musíte vzít p?kn? p?es kop?ivy nebo lesní porost. No alespo? nebudu mít revma a lehká masáž také neuškodí.

Organizace b?hu je ale jinak perfektní. Ob?erstvení nalézáme co p?t kilometr?. Zhruba po každém 15. km a pozd?ji po 10. km si m?žete dop?át opravdu z bohaté nabídky. T?eba chleba se sádlem a se škvarkama, se sýrem a dále banány, jablka, citróny, wurst. K pití vodu, ?aj, pivo, kolu i iontové nápoje.

Zkouším i r?zné mn? neznámé pokrmy jako n?co na zp?sob teplého jogurtu, sladkou polévku s ?erným rybízem (Brühe) a Schleim, což mi sice zní jako šlem, ale hrdinn? se do toho pouštím. Kupodivu zjiš?uji, že až na sv?j název je to dobré, teplé a dodává to rychle energii. Na dalších ob?erstvova?kách tedy už jdu po šlemu naprosto plánovit?.

Po?así letošnímu ro?níku p?álo. Teplota je ideální: n?co mezi 18 až 20 stupni. B?žíme ale stále lesem, a i když n?kdy vyb?hneme na sluní?ko, dá se na cest? najít stín. Osobn? si to celé naprosto užívám. Prakticky celý b?h n?koho p?edbíhám, a tak mám o motivaci, hlavn? v prudkých kopcích, postaráno. Dávám si základní úkol – vyb?hnout všechny kopce, co tu postavili.

P?i ob?asných seb?zích sice cítím kolena, p?eci jenom jsem je v posledním m?síci moc nešet?il, ale nau?ím se i tento problém ?ešit. Zm?ním styl b?hu z dopadání na patu na krouživý pohyb kotníku, stejn? jako když b?žím do kopce, a zjiš?uji, že moje rychlost p?i seb?hu je vyšší, ale hlavn? kolena p?estala bolet. ?lov?k se m?že i po ?ty?iceti letech b?hání n??emu novému nau?it.

Dostávám se na vrchol. Do cíle zbývá už jen n?jakých 11 km. I když já si myslím, že ješt? 14, protože jsem propozice jenom letmo p?ehlédl, a tak mám za to, že závod m??í 75 km. Tempo držím v podstat? celý závod na stejné úrovni, desítku co desítku dávám okolo 55 minut, jen mezi 30. a 40. km jsem b?žel o ?ty?i minuty rychleji. Mám základní cíl. Ub?hnout to pod sedm hodin. Do cíle se nakonec dostávám za 6 hodin a 40 minut.

Jsem spokojen. Únava žádná. Dopl?uji pomalu vypocené tekutiny. Zjistím, že Pavlína je na 52. km a Vojta na 55. km. Vypadají v pohod?, a tak mám zhruba dv? hodinky, než je budu ?ekat v cíli, abych jim po?ídil cílové fotografie. Najdu v?ci na p?evle?ení. Osprchuji se. Dám si Laufsuppe a natáhnu se spokojen? do stínu borovic.

?as dob?hu Vojty se blíží, tak se zvednu a jdu ho vyhlížet do cílového prostoru. Objevuje se t?sn? po patnácté hodin?. Má to hluboko pod 10 hodin. Pavlína by tu m?la být za n?jakou p?lhodinku. Paráda. Je tu. I ona se dostává pod 10 hodin. Má za sebou první úsp?šný ultramaraton. Kupodivu se cítí jak na startu, nejrad?ji by zav?ela o?i a dospala tu dnešní noc.

Po pár hodinách už ale plánuje, jak si to rozdá p?íští rok se stovkovou vzdáleností v Bielu. Jen bude chtít trošku vychytat ubytování. I když tam se startuje až v deset ve?er, takže n?kde ve stínu strom? na horské louce to bude hra?ka.

Každopádn? závody za?azené do Evropského poháru dálkových b?h? mne za?ínají lákat. Je zde vynikající atmosféra, profesionální organizace, ale hlavn? krásné p?írodní terény. Rozhodn? stojí za to si je vyzkoušet. Více o nich najdete na serveru www.rennsteiglauf.de 

Miloš Škorpil