Na trati jsem byl ve funkci rozhodčího jako tratový komisař. Je to funkce stanovená IAAF a musí být u všech velkých maratonů či půlmaratonů. Měl jsem dobrý přehled o dění na trati, protože od desátého kilometru jsme jeli za vedoucí dvaceti až dvaadvacetičlennou skupinou afrických běžců. Tempo pořád drželi těsně kolem tří minut. Tristní byl pohled na situaci za nimi. První bílý běžec měl obrovskou ztrátu.

Sportovní úroveň Volkswagen Maratonu Praha každoročně stoupá, o tom svědčí loňské i letošní traťové rekordy na obou tratích a v obou kategoriích. Letošní ženský traťový rekord je úžasný. Ukazuje se, že když je dostatek finančních prostředků, tak není v dnešní době vůbec žádný problém sestavit kvalitní startovní pole a z toho se pak rekrutují vynikající časy. Ani pražská dlažba pak nepřekáží světovým časům.

Ženský závod udělala především vítězka, keňská běžkyně Cheromeiová. Měla vynikajícího vodiče. Osobně to neuznávám, ale takový je světový trend a těžko se s tím bude něco dělat. Pořadatelé všech větších závodů se předhánějí v tom, aby měli kvalitní traťové rekordy, proto dobře zaplatí „zajíce“. Řada těchto rychlých běžců a běžkyň se pak ale neuplatní, když se běží závod na ME, MS či OH bez vodičů. To byl i případ Radcliffové, ve skupině pak neuměla prodat to, na co měla natrénováno.

Co se týče úrovně Mistrovství České republiky v maratonu, v kategorii mužů bych vyzdvihl výborný a řekl bych až nečekaný osobní rekord Petra Pechka. Po letošních jarních startech jsem čekal, že zaběhne osobní rekord, ale jeho výkon předčil mé očekávání. Nesmírně cennou devizou je jeho velká odolnost a houževnatost, kterou má po rodičích. Prostě v genech něco pulzuje.

Čekal jsem o něco lepší výkon od Roberta Krupičky, někde na úrovni výkonu Petra Pechka, ale asi mu v koncovce „došlo“. Věřím však, že příště to bude určitě lepší. Žádná velká perspektiva na dalších místech bohužel není.

Moc bych si přál, aby se jednomu z nich povedlo splnit olympijský limit, ale zatím to příliš optimisticky nevidím, ještě nějakou minutu to bude chtít ubrat. Ale Petr Pechek se dokázal zlepšit o čtyři minuty, tak proč ne. Odvážným štěstí přeje a držím pěsti jak Petrovi, tak i Robertovi. Bylo by nádherné, kdyby při olympijských hrách startoval v maratonu i český běžec.

V kategorii žen je vítězství a časové zlepšení oproti loňskému roku velkým osobním úspěchem dvojnásobné maminky Radky Churaňové. Starat se o domácnost, mít dvě malé děti, klaním se!

Slušného času dosáhla Lenka Šibravová, ovšem celkově je úroveň ženského maratonu nízká. Nejsou běžkyně, na bronz stačí čas hodně přes tři hodiny. A podle mě bude hůř.

Co se týče budoucnosti českého maratonu, jsem bohužel stále skeptický. Běžců máme hodně, ale úroveň je slaboučká a výhled tak optimisticky nevidím.

Dovolím si i poznámku k sedmihodinovému limitu závodu. Jednoznačně bych doporučoval zachovat šestihodinový limit. Sedm hodin, to už je jen chůze, ne běh. Mezi hobíky je pak hodně zdravotních kolapsů. Řada z nich se vsadí u piva, že uběhne maraton, nejsou na něj připraveni a nemají naběháno. Jde o zbytečný hazard se zdravím. Na druhou stranu jsou však hobíci, kteří pravidelně trénují, závodí, a to je pak o něčem jiném.

A na závěr – nikdy jsem si nemyslel, že se Praha zařadí mezi světová maratonská města a že v Praze budeme mít světový maraton. A je to tady. Věřím, že pořadatelé tuto laťku udrží i v dalších letech.

PaedDr. Bohdan Müller (nar. 1934). Běžec, trenér od roku 1957 ve Slávii VŠ Praha, od roku 1990 v Olymp Praha. Odborný asistent katedry TV VŠCHT v Praze v letech 1959–81, v oddělení vrcholových sportů v letech 1981–90. Devět let pracoval jako náměstek Sportovního centra v Nymburce. Národní trenér maratonských běžců (1974–81), reprezentační trenér běhů a sportovní chůze (1981–84), Ústřední rozhodčí a člen maratonské komise (1961–84).

Mezi jeho svěřence patřili Jaroslav Kocourek, František Pechek, Pavel Broum, Pavol Madár, Jarmila Urbanová, Šárka Balcarová – Pechková, Vlasta Rulcová nebo Helena Bidmonová. Nyní je mimo jiné osobním manažerem nejlepší české vytrvalkyně Petry Kamínkové. Věnoval se také publikování: Maraton žen – Vrcholový sport (1987). Osobní rekordy: 5 000 metrů – 14:58,2 (1964), 10 000 metrů – 30:47,2 (1964), maraton – 2:24:12,0 (1966).