Mamince malého Honzíka svědčí mateřství a změna tréninku, více při něm dá na běhání podle pocitů než na pevné tréninkové plány. Podle některých by dokonce mohla nahradit i donedávna suverénní jedničku a přední světovou vrchařku Annu Strakovou Pichrtovou.

Myslíš, že bys mohla být v budoucnu pro české běhy do vrchu stejně výraznou osobností, jakou byla Anna Straková?

Formu letos mám, ale myslím, že Anička je nepřekonatelná. Je velkým vzorem nás všech vrchařek a myslím si, že dosáhnout jejích úspěchů je pro mě hodně vzdálená budoucnost, jestli mě vůbec někdy taková budoucnost čeká.

Co jsi oproti minulosti v tréninku změnila, že se ti letos tolik daří?

Docela mi to jde v těžkém terénu, v technických pasážích. Trénuji možná méně, než jsem trénovala v minulosti, ale přitom si běhu více užívám. Všechny tréninky a výběhy absolvuji podle pocitů, vůbec neběhám podle sporttesteru, což jsem dříve dělala. Prostě, když se necítím dobře, neběžím. A naopak.

Co je tvým hlavním cílem pro letošní sezónu?

Je to právě to červencové mistrovství Evropy v běhu do vrchu, na něž jsem se dnes kvalifikovala. Máme ještě šest týdnů na to, abychom doladili formu, snad to v turecké Burse vyjde. Trať je tam stejná jako v roce 2006, kdy tam bylo mistrovství světa, takže nejedu do neznámého prostředí. Řekla bych, že trasa je tam lehčí než tady Lysá hora.

Pojedeš tam s nějakým konkrétním cílem?

Umístění je velmi těžké předvídat, je spousta okolností, které ovlivňují výkon v den závodu, včetně toho, jak se člověk vyspí. Ale chtěla bych prostě zaběhnout co nejlépe. Šťastná bych byla, kdybych se umístila kolem desátého místa. Mým dosud nejlepším umístěním na mistrovství Evropy je třinácté místo z roku 2002 na Madeiře. Ale tehdy ještě nebyla v bězích do vrchu taková konkurence, teď už je obrovská. Poslední roky jsem běhala kolem dvacátého místa, takže ta desítka je pro mě vysněná.

A když se podíváš dále do budoucnosti?

Tak daleko zatím nepřemýšlím. Chci uspět na mistrovství Evropy, případně se probojovat na mistrovství světa v běhu do vrchu. Jdu od závodu k závodu, do daleké budoucnosti zatím nehledím.

Ještě k sobotnímu závodu na Lysé. V čem vidíš jeho největší obtížnost?

Je to velké převýšení spojené s technickou náročností. Ostatní závody v běhu do vrchu u nás nejsou tolik obtížné, jedinou výjimkou je snad závod Dolní Morava – Králický Sněžník. Tady na Lysé je třeba měnit tempo běhu, při překonávání velkých kamenů v závěru je třeba sledovat, kam člověk šlápne, přitom už mu docházejí síly. Zvláště při mé výšce je překonávání těch kamenných stupňů hodně obtížné. Někdo třeba udělá krok a já musím na ten kámen vyskočit. Na sjezdovce v půlce trati střídám běh s chůzí, aby se zapojily i jiné svaly a nohy si odpočinuly. Je totiž třeba ušetřit síly do toho obtížného závěru.