V nominaci na Mistrovství Evropy v běhu do vrchu nechybějí vítězové kvalifikačního závodu na Lysou horu. Naopak není v ní v kopcích dosud výborný Petr Pechek. Divoké karty byly uděleny Robertu Krupičkovi a Ivaně Sekyrové. Česká reprezentace se zúčastní i červnového neoficiálního MS v horském běhu, tam Pechek chybět nebude.
Odkaz na článek

Článek dobrý, ale myslím si že zavádění kritérií v podobě běhu na dráze při kvalifikacích v běhu do vrchu jsou poněkud nesmyslné. Dráha a běh do vrchu má společného akorát to že běžíte, ale rozhoduje právě profil. Jsem zklamaný v kategorii juniorů, kdy nebyl nominován Pavel Ondrášek. Osobně jsem doběhl do cíle s Janem a vím že Pavel má na to podat několikrát lepší výsledek na ME. Tak jako v jiných sportech dnes kdo dá více vyhraje nebo přes známosti se dostane tam kam jiní dřou tvrdě je nespravedlivé. Neříkám že tento případ je příkladem, ale myslím si své. Celkově morálka českého sportu upadá.

Ahoj, trochu bych poopravila Jindru Linharta ve výroku, že Ivana Sekyrová úspěšně reprezentovala na MS. Pravda je, že má na kontě dvě velmi slušná patnáctá místa z ME, ale na MS se několikrát nekvalifikovala, a její jediné vystoupení (30. místo v Campodolcinu) bych za úspěch nepovažovala, zvlášť proto, že Anka Pichrtová (5.) a já (11.) jsme to tehdy rozběhly na týmovou bronzovou medaili, dokázaly jsme si pohlídat později bronzové Američanky, a na medaili bylo třeba, aby to někdo další z týmu doběhl do 18.místa. Ivana doběhla tři minuty za mnou a vůbec nebyla součástí závodu o medaile, po překopnutém startu měla už na konci prvního výběhu problémy sama se sebou. Neměla jsem v úmyslu jí to vyčítat, protože vím, že je především silniční běžkyně, a právo startovat si tehdy vyběhla na kvalifikaci. Nehledě na to, že nějaká indispozice prostě může potkat každého. Spíše mě pak zaujala její exhibice na Běchovicích, kde se prezentovala trochu nešťastným výrokem, že ty kopce vlastně bere jako trénink na Běchovice. Tak na co tedy vlastně trénovala, na MS do vrchu, nebo na Běchovice? Situace se opakovala loni, kdy Ivana neúspěšně běžela kvalifikaci na MS. Poté vyhrála Běchovice. To jí za houževnatost a odhodlání ze srdce přeji. Jde ale o to, odpovědět si upřímně na otázku, jestli chce být vrchařkou, silniční běžkyní, zaběhnout něco na dráze, nebo co vlastně. Na Běchovicích pronesla něco v tom smyslu, že běhy do kopců jí pomáhají přiblížit se k tempu 3:30/km na rovině. Což ovšem zase svědčí spíš o tom, že se připravovala na rovinu. Jenže závod na úrovni ME a MS nelze kvalitně zaběhnout z tréninku na něco jiného. Respektive běžet kopce jako vedlejšák si mohou dovolit třeba Martina Straehl s desítkou pod 33, nebo Anka, Andrea Mayr či Norky Otterbu či Evertsen, všechny s maratonem ke 2:30. Ne běžkyně s desítkou za 35. Mám na MS do vrchu zaběhnuto 10., 11., a 17.místo a vím, že na to nepotřebuji nutně umět tempo 3:30/km na rovině, ale musím umět běhat v kopcovitém terénu. Ano, má to jeden háček: specializovaný vrchařský trénink většinou znamená, že trochu ztratíte tempo na rovině. Takže po celém létě běhů v kopcích trvá minimálně několik týdnů, než jste opět schopni na rovině zaběhnout slušný výkon. A z Ivany mám pocit, že chce sežrat všechno. Chce reprezentovat ve vrších, ale vlastně na ně nechce moc trénovat, protože by se ráda předvedla i na silnici, dráze, v krosech. Do háje, pokud se Anka Pichrtová, ale třeba i Pavla Schorná nebo já budeme připravovat na Běchovice nebo třeba PIM maraton, budeme tam nejspíš bojovat v MČR o přední místa (minimálně o Ance snad nikdo nepochybuje), ale kdo za nás pak poběží ty kopce? Omlouvám se, že jsem na Ivču tak tvrdá, ale zažila jsem medailové žně českého ženského vrchařského týmu v sezónách 2005–7 a vím, že na zopakování stejného úspěchu je třeba, aby všechny zúčastněné těmi závody žily a považovaly je za vrchol sezóny. Jak mám Ivaně věřit, že má o vrchy zájem, když letos neběžela jediný kopec? Ivana je výborná běžkyně na silnici, na dráze a v krosu, má na kontě skvělý český rekord v hodinovce, a letos výbornou jarní část sezóny, korunovanou krásným osobákem a vítězstvím na MČR v půlmaratonu. To samo o sobě ale neříká mnoho o tom, jak bude v létě běhat kopce. Ví se o ní, že v prudkých kopcích a v těžkém terénu běhá podstatně hůř, než na rovině. Lysá hora je právě takovým typem terénu, který jí v minulosti činil potíže, a dá se spekulovat, zda by tam vůbec do 4.místa zaběhla. Pokud chce být kvalitní vrchařkou, právě tento závod jí měl motivovat k tomu, aby se na něj dokázala připravit, vyběhla si reprezentační místo i v těchto podmínkách, a potom by jí ostatní konečně začali považovat za právoplatnou vrchařku. Takhle to spíš vypadá, že se chce vyhýbat konkurenci a zodpovědnosti. Myslím, že Pavla Havlová by si to s Ivanou ráda rozdala v přímém závodě, a nebylo pro ní příjemné se dozvědět, že někdo dostal kartu. Já osobně považuji zaběhnutí kvalifikace za důležitou součást psychologické přípravy na samotné ME nebo MS. Doufám, že Ivana má pro žádost o kartu nějaké rozumné vysvětlení. Pro její vlastní psychickou pohodu by ale bylo lepší tu kvalifikaci běžet. Iva Milesová

>> Iva Milesová, 15. 06. 2011 23:41:20

To už tak bývá, že kdo na to má, „sežere“ všechno …:-)

>> Amater, 28. 06. 2011 10:44:58

No, pravděpodobně jsi špatně četl, nebo nepochopil.

>> Amater, 28. 06. 2011 10:44:58

zkus se na to dívat jinak než jako krajan a sokolovský lokální patriot

>> Láďa S., 28. 06. 2011 12:31:34

no já se na to dívám z pohledu, že při běhu se setkávám s kamarády a těžko si umím představit, že by někdo z nich byl schopen napsat takový článek.........snad jen, když by jeho mozek byl v kyslíkovém dluhu.

>> sam, 28. 06. 2011 11:55:14

četl jsem pozorně…ty expresivní výrazy a výčitky, co kdo řekl před závodem a tak:-)

>> Amater, 28. 06. 2011 15:19:24

>> Láďa S., 28. 06. 2011 12:31:34

no já se na to dívám z pohledu, že při běhu se setkávám s kamarády a těžko si umím představit, že by někdo z nich byl schopen napsat takový článek.........snad jen, když by jeho mozek byl v kyslíkovém dluhu.

No, já se na to naopak dívám tak, že určitý nárok na divokou kartu v případě vážných důvodů, proč se nemůže zúčastnit kvalifikace, by měl/a mít jen nejlepší vrchař/ka. V případě Roberta to platí. V případě Ivany ne. A to není subjektivní názor. To je objektivně prokazatelné výsledky v kopcích. Iva to myslím vystihla dost přesně.