BĚH A DOVOLENÁ: Čas plnit si běžecké sny

Možná se vaše rodinné plány dají spojit s nějakým nevšedním běžeckým zážitkem. Může to být exotický závod, návštěva slavné trati nebo třeba výkon, na který v běžných všedních dnech nejsou podmínky. Na co bychom měli myslet, aby vzpomínka na letní výběhy zůstala v hlavě jako příjemné zpestření a ne jako traumatický předčasný konec dovolené?

Na základě svých dosavadních zkušeností předkládám pár základních rad, ale věřím, že mnozí čtenáři najdou ještě spoustu dalších věcí, které považují za důležité a doplní je do diskuzních příspěvků:

* Především to není čas vhodný k překonávání rekordních objemů. Daleko vhodnější je naopak mírně snížit kilometráž i četnost běhů oproti pravidelným dávkám a tréninkový program maximálně zjednodušit.

* Je dobré předem si opatřit co nejpodrobnější mapu a s její pomocí provést obhlídku na místě ještě před prvním výběhem. Dobrodružnější povahy s dobrým orientačním smyslem ovšem mohou podniknout hned první běh na ostro (prosím pozor, aby nedošlo k nedorozumění, zde se nejedná o běh bez spodního prádla).

* Pokud je to jen trochu možné, vyhýbáme se trasám se silničním provozem. Většina řidičů pohybujících se turistickými centry je už na běžce zvyklá, ale co když se zrovna my setkáme s výjimkou? Pokud se silnici nemůžeme vyhnout, běháme tak, abychom viděli na vozidla, která nás mohou ohrozit (na silnicích s pravostranným provozem běháme vlevo).

* Pokud se vydáte do zemí, kde auta jezdí vlevo, buďte velice opatrní, nevěřili byste, co za úskalí s sebou nese taková zdánlivě banální změna i pro pouhého pěšáka. Auta vyjíždějí ze směrů a z míst, kterým váš mozek odmítá uvěřit. Hlavně nebuďte překvapeni, až se vás pokusí přejet vozidlo bez řidiče. Nesnažte se ho zachraňovat a zachraňte raději sebe.

* V zemích s teplým podnebím existuje jediný vhodný časový interval k běhu, a to mezi svítáním a snídaní. Teplota v té době ještě bývá přijatelná a většina ostatních turistů v klidu vyspává po předchozí bujaré noci, kdy se řecký a turecký večer nápadně podobají. Během dne bývá teplo příliš nemilosrdné a k polednímu běhu se zřejmě odhodlají jen borci trénující na překonání Sahary.

Podvečerní výběh má také své záludnosti. Z našich zeměpisných šířek jsme zvyklí, že ještě hodinu po západu slunce je šero, dovolující bezproblémovou orientaci. Blíže rovníku je ovšem letní den mnohem kratší, než na jaký jsme zvyklí. Den do noci přejde daleko ostřeji a tak musíme být velmi opatrní, aby nás tma nepřekvapila v neznámém terénu daleko od cíle.

* Na nohy raději starší a vyzkoušené boty. Na rozšlápnutí zbrusu nových bude čas doma. I všechny ostatní součásti běžeckého vybavení by měly být již odzkoušené v praxi.

* Pro první výběh zvolíme raději opatrnější tempo, snažíme zapamatovat si orientační body a nebezpečná místa. Sbírka exotických bodláků v noze se atraktivitou těžko vyrovná sbírce vašich běžeckých triček a medailí.

* I když neplánujete extrémně dlouhou trasu, menší láhev s pitím vám dá jistotu, že neskončíte dehydratací ani v případě totální ztráty orientace. Ti, kdo chtějí mít úplnou jistotu, by měli přibalit bankovku místní měny, která v největší nouzi bude stačit na taxík, ale někdo by návrat taxíkem považoval za největší potupu.

* Jsou země, kde si samotná žena nemůže dovolit běhat. My muži to máme přece jen jednodušší. Mužský doprovod se běžkyni určitě bude hodit i v jinak naprosto bezpečných zemích.

* I když si nevzpomínám, že bych kde na jihu potkal místního běžce, domorodci jsou už na běhající blázny vesměs zvyklí, nehází na ně kameny a ani je neloví do pastí. Nanejvýš se setkáte s nějakou tou vtipnou poznámkou, ale málokdo z nás bude patřičně jazykově vybaven, aby si mohl jemný humor podobných projevů náležitě vychutnat. Nehledejte ještě vtipnější odpověď a raději pokračujte v běhu. Pamatujte si, že kdo uteče, vyhraje.

Ale teď zpátky k plnění běžeckých snů. Jaké sny jsem si loni o dovolené plnil já? Byly hned dva. S rodinou jsme vyrazili na řecký ostrov Zakynthos. I když to tak možná na první pohled nevypadá, Zakynthos je to pravé místo, odkud se snadno dostanete do starověké Olympie.

Nejenže se tedy můžete podívat na hromadu šutrů, kde kdysi stál jeden ze sedmi divů světa, zlatá socha boha Dia, ale můžete se také proběhnout na nefalšovaném starořeckém olympijském stadiónu. Hlavně v olympijském areálu nehledejte klasický čtyřsetmetrový ovál. Běžecká dráha je jen jedna dvousetmetrová rovinka, ale na druhou stranu po tak široké trati už asi nikdy nepoběžíte.

Docela by mě zajímalo, jestli běžci měli nalajnováno, nebo prostě běželi rovně za nosem. V jakémsi prospektu jsem četl, že na historické dráze smíte běhat jen bosí, ale já jsem na místě žádné podobné omezení nezaznamenal. Pro dva dvousetmetrové běhy s sebou zřejmě tretry nepovezete, pokrývku hlavy si ale rozhodně nezapomeňte.

Jeden běžecký cíl jsem si tedy splnil poměrně snadno. Ten druhý byl už o něco náročnější. Když Forest Gump dokázal běhat od oceánu k oceánu, zkusím já nalézt cestu od moře k moři. V místě našeho pobytu byl ostrov podle mapy široký pouhé tři kilometry a tak jsem svůj úkol považoval za snadný. Tedy do okamžiku, než jsem poprvé vyběhl. Velká část ostrova je kopcovitá a zbylých rovin je v turistických centrech zoufale málo.

Silnice procházející letovisky je společná pro auta, autobusy, motorky, ovce, kozy, toulavé psy, pěšáky a pochopitelně i pro běžce. Nedokázal jsem nalézt trasu, která by se hlavní silnici dokázala vyhnout, ale nakonec se ukázalo, že ranní provoz je skutečně minimální a běh po krajnici vcelku bezpečný. Marně jsem zkoušel jednu cestu za druhou. V nejlepším případě cesta skončila v bodláčí v polovině prvního kopce.

Večer jsem tedy důkladně prostudoval mapu a hned druhý den se dostavil úspěch. Po dvou exkurzích na místním dvorku a v kozí ohradě jsem za necelou půlhodinu vyběhl na vrchol mírného stoupání a uviděl mořskou hladinu. Seběh serpentinami mi sice zabral dalších deset minut, ale pak už jsem byl na pláži, dopřál si pět minut na odpočinek a na hledání mušlí, důkazu že cíl byl dosažen. S trochou obav, jestli trefím zpátky na asfaltku, jsem vyrazil do labyrintu pěšin pokrývajících svah.

Silnici jsem našel bez problému a má pozornost polevila, takže jsem vzápětí minul odbočku k domovu. Úspěšně jsem dokázal potlačit podezření, že něco není v pořádku a poznání, že bloudím, přišlo v době, kdy na návrat nebylo ani pomyšlení.

Naštěstí ostrov v těchto místech není tak velký, aby mi dovolil větší úlet. Zpáteční cestu jsem si protáhl o pouhé čtyři kilometry. Znovunalezení cesty zpět mi udělalo jen částečnou radost. Běžet se nedalo jinak než po hlavní silnici a provoz od rána už přece jen zhoustl. S trochou opatrnosti a štěstí jsem nakonec nepříjemný úsek zvládl.

Nakonec mé zpoždění nebylo nijak závratné a tak jsem zbytku rodiny ani nemusel přiznat své kufrování. A protože ani Forest Gump to nezabalil hned napoprvé, i já jsem si svůj běh ještě párkrát zopakoval. Pokud si myslíte, že na stejném místě dvakrát zabloudí jen úplný blbec, máte možná pravdu, ale já jsem to dokázal.

Letos si budu plnit běžecké sny na Šumavě, ale pro příští rok ještě nemám jasno. Máte nějaký tip?

Pozn. redakce: Tento článek již byl publikován.