V roce 1997 se Grand Prix, stále ještě určená jen pro elitu, přesunula na září. Tento a následující rok vystoupal na nejvyšší stupínek při vyhlašování jiný Keňan, slavný Paul Tergat, pozdější světový rekordman v maratonu a velký soupeř Etiopana Haileho Gebrselassieho. Ten drží nejlepší čas na světě dodnes a zanedlouho jej uvidíme při Berlínském maratonu.

Teprve v roce 1999, rok od zlatého Nagana, přibývá do seriálu PIM dnes nejpopulárnější distance – půlmaraton. První dva roky se ale běží v parku Stromovka, který je dodnes rájem běžců z Prahy a širokého okolí.

Rok 2000 přináší zprávu z nejsmutnějších – v listopadu umírá legenda legend, Emil Zátopek. Je to rána i pro Carla Capalba, Itala, který našel v Praze svůj druhý domov a který nakazil davy lidí svou posedlostí k aktivnímu pohybu. Psal se rok 1994, kdy stejný Capalbo seděl u Zátopků doma a nadchl je svou vizí poslat do ulic tisíce maratonců. Dodnes láskyplně oslovuje Danu Zátopkovou „máma“…

„Mám Carla velmi ráda. Pamatuji si, jak u nás seděl a zářil nadšením pro svůj nápad. Zprvu nám připadal jako blázen, ale věřili jsme mu. Je to velmi hodný člověk,“ popisovala své první setkání s Carlem Capalbem olympijská vítězka z Helsinek. Z neznámého rodáka z Neapole se postupně stal jeden z lídrů mezinárodního sdružení dálkových běhů AIMS.

O rok později přijela do Prahy hvězda hvězd – již zmiňovaný Gebrselassie. Svět si jeho jméno měl teprve zapamatovat, ale už tehdy se věčně usměvavý Afričan v Praze zaskvěl časem 28:07.

V roce 2002 málem záplavy odnesly i Grand Prix. Rok poté se záplava stala realitou, a to proto, že se závod otevřel široké veřejnosti. Ve stejném roce obdržel fotbalista Pavel Nedvěd ocenění Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy. Stejný Pavel Nedvěd se v sobotu postaví na start stále populárnější „mattonky“, jak ji familierně podle jména dlouhodobého sponzora závodu její pořadatelé nazývají.

„Grand Prix není lehká trať, i když vzdálenost je nejbližší té, kterou jsem obvykle běhával při zápasech. Jen to bude o jiné rychlosti…,“ řekl populární Nedvěd, uznávaný pro svou bojovnost na hřišti i mezi vytrvalostními běžci, v nedávném rozhovoru pro Mladou frontu Dnes.

V roce 2005 závod vyhrává Stefano Baldini, krajan Carla Capalba a olympijský vítěz z Atén o rok předtím. Rok nato stanovuje nový rekord závodu Keňan Wilson Kiprotich Kebenei – 28:05. To ještě za svitu slunce, protože od roku následujícího se běhá již za šera a tmy. Letos to tak bude již pošesté, kdy se bude probíhat zaplněným Staroměstským náměstím rozpůleným umělým osvětlením.

Od roku 2008 nese desetikilometrový závod pro muže stříbrné ocenění kvality od mezinárodní atletické federace IAAF. Společně s polovičním během pro ženy se stává odrazovým můstkem pro další běhání a závodění pro stále více nových běžců. Od letoška se nově mohou nejstatečnější ženy a dívky poměřit i na „mužské“ trati o délce deseti kilometrů.

„Každý ročník byl mimořádný. Mám k mattonce osobní vztah, protože se z původně elitního závodu postupně stala českým závodem pro masy. Letošní rok jsme vyprodali předem, máme o 35 procent více startujících než loni, to o něčem vypovídá,“ říká spokojeně Carlo Capalbo. Na otázku, kdy se on sám postaví na start desítky, se jen začne smát: „Už brzo, ale někde v zahraničí. A vám o tom dám vědět, až proběhnu cílem!“

Startuje se již tuto sobotu.