Byla jsem spokojená, že jsem se rozhodla prozradit, že si budu příští rok běhat. Pouze jsem změnila cíl běhu. Možná to vyzní alibisticky, ale řekla jsem si, že dnes dám volný proběh, ať je přede mnou kolik chce lidí – jen nebýt poslední  – a nebudu tajit, že je to pro mne odrazový můstek a začnu závodit. Chybělo mi to.

Takže jsem sice vyběhla rychleji, protože by nebylo fér k běžcům za mnou, abych zavazela – byla jsem na startu s elitou – a po několika stovkách metrů jsem zvolnila. Podívala jsem se na běžkyně, jakým tempem běží, a potom jsem si povídala, ne, že bych někoho rušila, ale s těmi, co mne poznávali a chtěli povídat, ubíhalo to 

Ve zúžení jsme se prošli a povídali a jen když jsem se jednou ohlédla, jelo za mnou kolo a za ním nic, zarazila jsem se, že uzavírám konvoj, tak jsem přelezla asi přes dvacet lidí, ale pak zas byl úhel, kde bylo vidět, že to tak není, tak jsem se nerozptylovala Jen mne zaskočilo, že i tak jsem byla pozvána na vyhlášení v kategorii (1.)

Ale fajn a tím to začalo. Jako na prvních Košicích. Trochu mi bylo v „igelitové“ bundě teplo, ale tempo to zachránilo :)

Běžecká akce se mi zdála dobrá, v pohodě. Dobře zvládnutá. Sympatická. Příjemně komentovaná. Příští závod už budu závodit. Teď jsem si to užila, i když trochu déle 

Cíl na příští rok mám.