„Snad se za rok vrátíme,“ věří Pavel Strnad, šéf pořadatelského týmu z AC Pardubice. Věřit, ale musí znamenat konat, aby došlo k vytouženému výsledku…

„Definitivně to padlo asi před třemi týdny,“ tvrdí. Dlouho prý nebylo s kým jednat vinou personálních změn ve vedení Dostihového spolku a vedení pardubického závodiště, kde skončil dlouholetý úspěšný šéf, nyní senátor Petráň.

Nový šéf Petr Buchal chtěl za pronájem závodiště 72 000 Kč. „To jsme nemohli dát dohromady, ještě loni jsme tu byli úplně zadarmo. Později volali, že by šli na míň, ale to už bylo pozdě,“ stěžuje si atlet Strnad, vítěz zdejšího krosu z roku 1977.

„Ano, dostali podmínky s dostatečným předstihem. Závodiště z důvodů ekonomických nemůže provozovat prodělečné akce. Po stanovení komerčního nájmu pořadatel od akce odstoupil,“ vysvětlil v mailu ředitel závodiště Buchal, který odmítl telefonický rozhovor.

Běh v kulisách dostihových překážek má v Pardubicích dlouhou, byť přerušovanou tradici. Vede od první republiky přes šedesátá až do devadesátých let. Letos se chystá již 48. ročník. „Už jsme se chystali žádat o mistrovství Evropy v krosu, ale radnice na poslední chvíli odmítla milionovou garanci,“ vzpomíná Jan Rýdlo, který stál u nedávných nabitých závodů s černými perlami z Keni, solidními prémiemi, ale i bohatou účastí mládeže. „Jednou jsme tu měli třistadvacet žáků a dorostenců, to dnes nikde nenajdete,“ pyšní se.

Jenže pak atletický svaz zrušil podporu poháru mládeže. V AC Pardubice se vyměnilo vedení a Rýdlo, šéf Českého běžeckého poháru, se přestal podílet na organizaci. Už loni se na závodišti běželo nedůstojně jen po okrajích areálu… A letos? V sobotu pořádá krajský svaz atletů přespolák v Dubině. A v neděli se „cross-country“ poběží po tartanu a podél řeky, i když pořadatelé slibují i „kopečky“.

„Je to škoda. Podle mých informací by se tu snad mohlo znovu běhat. Ale při dnešní globalizaci velkých běhů a těžším shánění sponzorů to nevidím moc dobře,“ mračí se Rýdlo.

„Vím, že i Velká Pardubická byla v ohrožení. Naše jednání nebyla nic moc, báli se, že jim my běžci zničíme závodiště, kde se prohánějí závodní koně. Ale snad se to do roka podaří domluvit,“ uvažuje ještě Pavel Strnad, který také pořádá další pardubický běh – 12. listopadu pod Kunětickou horou okolo Perníkové chaloupky.

Co na to nový boss? „Zorganizovat to lze jako cokoliv jiného, ale nároky na servis jsou významné a následné náklady na úpravy poškozené dráhy při průběhu stovek běžců jsou pak nemalé,“ odpověděl v mailu. Není mu líto ztráty tradice, zvlášť v době vzrůstajícího běžeckého boomu a navíc v časech, kdy pardubické závodiště zrovna přeplněnou termínovou neoplývá? „Ano, je, nás to také mrzí. Ale my jsme vstupné ani startovné nikdy nevybírali, což by se příště muselo změnit.“

Pak doplňuje jasné stanovisko k možného návratu závodu: „Za podmínek plné úhrady nákladů.“

Tedy seženou je pardubičtí běžci? Nebo najde se jiný ochotný běžecký mecenáš?