Až se jaro zeptá, co jsi dělal v zimě… Na trati nebo výběhu ho s odpovědí asi neošálíte. Zkuste to i směrem k nám. Redakce časopisu Běhej se ptá: Co budeš dělat v zimě? I vy se můžete stát spolutvůrci hlavního tématu čísla 18.
Odkaz na článek

Jako fotbalový dorostenec jsem nesnášel zimní přípravu, hlavně tu venkovní. Mráz leze všude možně, trénink pod umělým osvětlením, návraty domů za tmy. Pak přišla fraktura a já vzpomínal, jak rád bych mrznul na hřišti! Po několika operacích, rehabilitacích a pohybu na truc lékařům jsem došel k ideální kombinaci zimních aktivit: sálové sporty s rozumem a bez soutěžních ambic (futsal s přáteli), plavání 3× týdně, a zapomenout na běh pro časy a objem. Nejlepší běh je prvního ledna dopoledne: liduprázdná krajina, sníh (pokud napadl a neroztál) pod nohama křupe, slunce (skrze inverzi) svítí a mrazivý vzduch dělá v povánočním těle solidní inventuru…

Už se nemužu dočkat až nasype a vyrazím na první běžky, už mi chybějí ty situace..zase jsme se ztratil v tý kose zmrznu, to za světla nestihnu zpět, kudy je vlastně zpet? Běžkám se snažim věnovat nějvíce času. Samozřejmě běh nezanedbávám a 3–4× týdně poctivě vyrazim, když nejde běh tak cyklistické válce popř plavání. A hlavně se zůčastňovat zimních sranda závodů ať běžeckých, běžkařských, cyklistických díky kterým je furt motivace nepřestat makat i přes lenost, kterou má tma chuť vyvolávat.

K zimnímu běhu jsem přidal bazén + fitko. A aktivity jako je skiboarding a běžky…to je přece jasný. Jen na to kolo si v zimě netroufnu. Zima a sport, to k době zkrátka patří. A ještě lepší je, když to všechno s váma podniká přítelkyně.

K běhu a silniční cyklistice přidávám v zimě to, co odjakživa doporučoval dr. Jaroslav Cihlář – jeden z našich největších cyklistů. Pohybové aktivity ze sportovní přípravy na TOZ I. a TOZ II. (Tyršův odznak zdatnosti) a zvláště to, co dr. Cihlář krásně nazývá jako „střádání theoretických znalostí“ a „ideová příprava“ 

Letošní zima bude ve vztahu ke sportu pro mne velmi špatná. Mám velmi bolestivé výrustky na patách. Od srpna už vůbec neběhám. Ostantní sportovní aktivity jsou velmi minimální. Je to pro mne velmi stresující. Byl jsem zvyklý na stará kolena sportovat více než za mlada, kdy jse hrál závodně volejbal. Jednou týdně chodím hrát basket, často mě kamarádi zavolají, když jich je málo na volejbal nebo jiná parta zase na sálový fotbal nebo na tenis. V zimě navíc chodíme s manželkou do tanečních. Ostaní dny chodím běhat a to i v zimě (pokud zrovna nepadají trakaře nebo není arktická zima). S tím je teď(doufám že prozatím) konec. Operace prý není možná. Už mi ty výrustky před deseti lety sekali. Nyní jsou ale v místě, kde se upíná achilovka. Takže nebezpečí, že kdyby do toho sekli, tak by mohla prasknout.

Loňskou zimu jsem využil k nápravě problémů s IT vazem: zpevnění celého těla, core, … Prakticky každé zranění pochází z toho, že jsou některé svaly zkrácené, jiné nedostatečně silné. Ve fitku se na tom dá přesně zapracovat.

ospravedlnujem sa za rypnutie, ale ta teta na obrazku bezi alebo skace cez kozu? :) vyzera byt aspon meter od zeme, tak nebezi ziadny normalny(natoz efektivne beziaci) bezec. keby to bolo v nejakom bulvare, tak sa len pousmejem, sak o tom nic nevedia, ale na rydzo bezeckej stranke by sa to mohlo trochu sledovat(neni to prvy krat, co na titulnej strane je obrazok technicky katastrofalne beziaceho bezca)

Zimní výběhy jsou nenahraditelné. Když svítí slunce, proběhnout se v hlubokém sněhu. V husté chumelenici. Nebo v noci zasněženými, tichými ulicemi města. Romantika.

>> mephysto, 08. 11. 2011 20:48:30

Co ty víš – třeba to mete s kopce

>> mephysto, 08. 11. 2011 20:48:30

Na té fotce nesedí víc věcí – nasvětlení střech vs. nasvětlení sněhu v popředí. Nebrat to jako realismus 

K tématu: tuto zimu si jako každou předtím plánuju běhat, ale ještě nikdy to nedopadlo, samé rýmičky, tak uvidíme tentokrát 

Hory: když se mi rozlámalo vázání na skialpech, nekupoval jsem nové, ale začal provozovat kombinaci sněžnice + bigfoot. Nesjedu na tom to co dřív, ale to je možná dobře, protože se vyblbnu v méně rizikových terénech. A taky to není na rozdíl od skialpů použitelné na rovině. Ale baví mě to 

Vzhledem k mému bláznivému cíli (Uběhnout maraton pod 3 hodiny, za 18 měsíců) to letos bude zejména běh a příprava na státnice 

Je mi 45 let a naposledy jsem běhal před 25 lety na vojně. A ani jinak jsem nesportoval. Posledních 5 let jsem si říkal, že bych už konečně měl se sebou něco dělat. Koupil jsem si kolo. Jenže přinuťte se jezdit – jednou fouká vítr, jindy by mohlo pršet a příště se najde jiný důvod proč nevyjet. A tak jsem toho moc nenajezdil. Až před dvěma roky jsem potkal kamaráda, který jezdí pravidelně několik let a začal jsem jezdit s ním. Po zhruba půl roce jsem dospěl do fáze, kdy jsem bez pohybu nemohl být. Na kole jsem byl téměř každý den 1 – 2 hodiny, o víkendech i víc. Nikdy nebyl důvod nevyjet – pršet stejně nebude a když, tak brzo přestane, vítr nefouká tak, aby se nedalo jezdit. No a loni na podzim, když už se jezdit nedalo, zjistil jsem, že mi chybí pohyb. A tak jsem koupil svoje první boty na běhání a začal jsem běhat. Absolutní začátečník. Nejdřív střídavý běh a chůze. Postupně jsem se začal zlepšovat. A běh se mi začal líbit. Je to paráda, vyběhnout si večer v zasněženém parku, když na cestu svítí jenom měsíc. Ale na jaře jsem se zase vrátil ke kolu. A letos nastala stejná situace. Včera jsem po cyklistické sezóně poprvé vyběhl. Dal jsem si půl hodinky běhu a měl jsem skvělý pocit. Dneska mi sice dělá trošku problémy chůze ze schodů, ale zítra jdu zas. A mám pro mě dříve absolutně nemyslitelný cíl – na jaře bych chtěl zaběhnout půlmaraton. Věřím, že to dám.

Když zima, tak zimní plavání. Vedle běhu druhá polokoule mého sportovního světa.