Před dvěma týdny na tomto místě vyšel první díl seriálu o vzniku firem, které obohacují světový běžecký market. První díl vyvolal „ostrou“ diskuzi a odezvu mnoha komentátorů na našem diskuzním fóru. Dnes přicházíme s druhým dílem, s příběhem americké firmy Nike. Běžce z našich luhů a hájů tato firma viditelně oslovovala závěrem jara a během léta loňského roku, kdy se rozjela velká mediální kampaň před závodem Nike Run Prague. Kudy vedla cesta firmy s „fajfkou“, která krášlí obleky sportovců z celého světa?

Začátek příběhu firmy Nike lze vysledovat u setkání dvou Američanů – Phila Knighta a Billa Bowermana. Phil patřil k vynikajícím běžcům na středních tratích a Bill působil jako atletický trenér na Oregonské universitě, kde se tito dva pánové poprvé setkali a domluvili se na úzké spolupráci. Phil v roli obchodního cestujícího dováží z Japonska v roce 1962 pro firmu Blue Ribbon Sport běžecké boty Tiger (pozdější Asics) a společně hledají inspiraci k originalitě.

Během sedmdesátých let dochází k hledání přístupů k novým technologiím a světlo světa spatřuje dnes okřídlený název firmy – Nike. Inspirujíce se řeckou mytologií, pojmenovali oba pánové svou společnost podle řecké bohyně vítězství. Nike byla vždy na straně Dia, vládce olympského Pantheonu a měla „na starost“ vítězství oblíbenců nejvyšších božstev. Proto dodnes Řekové tvrdí: “Kdykoliv jdeme do boje a vyhrajeme, je to díky NIKE.“

Spolu s názvem bylo zapotřebí dát světu na vědomí také logo, které by si každý ihned zapamatoval. Známá „fajfka“(swoosh) odkazuje také na zmiňovanou řeckou bohyni a znamená sílu vůle a dynamiku potřebnou k vítězství. Logo vymyslela grafická designérka Carolyn Davidsonová a tenkrát za to prý dostala 35 dolarů.

Klíčová zkušenost pro další kapitoly příběhu této firmy je podobná zkušenosti s přisátým chapadlem chobotnice na dně talíře, kterou měl zakladatel firmy Asics, pan Kihachiro Onitsuka. Jen u Bowermannů byl v hlavní roli vaflovač.

Čas běží a ke značce Nike se připojují světoznámé sportovní osobnosti v čele s „cholerickým klaunem“ tenisových kurtů Johnem McEnroem a basketbalistou Magic „Air“ Jordanem. Konec osmdesátých let znamená opět malou revoluci v technologii výroby běžeckých bot. Bývalý zaměstnanec NASA Frank Rudy přichází s nápadem tlumícího systému „Nike Air“. Jde o jakési vaky nahuštěné stlačeným vzduchem, které se při nárazu zmáčknou a poté vrátí do původního stavu.

Pro výčet všech důležitých bodů v historii firmy zde bohužel není dostatečný prostor, ale určitě je zapotřebí v této souvislosti ještě zmínit běžeckou hvězdu první velikosti, kterou byl ve své době Brit Steve Ovett. V botách Nike si dobíhá pro olympijské zlato v Moskvě 1980 a svádí nejeden úchvatný souboj se svým rivalem Sebastianem Coe (viz „dechberoucí“ videa na Youtube).

V roce 1999 umírá v 88 letech zakladatel Bill Bowerman a kormidlo pevně stále drží Phil Knight. Poslední z technologických inovací, jež stojí za zmínku, je objev nové technologie zvané „flywire“. Vysoce pevná vlákna fungují jako lana v závěsném mostě a zpevňují chodidlo přesně tam, kde je třeba.

Společně s běžci, kterým k srdci přirostly výrobky této značky si můžeme říci: Just do it!

Za dva týdny vás v třetím dílu seznámíme s tím, jak to bylo u kolébky další asijské firmy Mizuno.