Lenko, jak jsi spokojená s výsledky v loňské sezóně?

Loňská sezóna byla dost poznamenaná úrazem na MTB závodech na podzim 2010, kdy následovala plastika vazů a dlouhá rekonvalescence. Nepodařilo se mi dostat se do formy, přidružila se ještě borelióza a dechové potíže, takže jsem jezdila jen na některé závody a to výhradně pro zábavu. O výkonnosti to opravdu bohužel nebylo.

Vraťme se ještě zpátky k tvému zranění. Už je to v pořádku?

Pokud jde o operované koleno, tak to mě již téměř neomezuje v žádné zátěži. Bohužel ale trpím pro změnu na opakované záněty dutin a průdušek, takže od listopadu jsem dobrala už třetí antibiotika. Což na kvalitním tréninku příliš nepřidá.

Přesto jsi vloni zajela několik velmi podařených závodů.

Před loňskou sezónou jsem žádné vytýčené cíle neměla a do poslední chvíle jsem nevěděla, zda budu moci s tím poraněným kolenem závodit. V květnu jsem zkusila MČR v aquatlonu v Jablonci a poté mistrovství Slovenska v aquatlonu v Bratislavě. Na obou závodech jsem nakonec brala bronz. Takže jsem pak zkusila i triatlon na MČR v olympijském TT v Račicích, kde jsem si také doběhla pro třetí místo. Popravdě, při výběhu z vody a při přechodu z kola na běh to bylo s kolenem poměrně náročné, kdo má za sebou plastiku kolene, tak pochopí .

V červenci se mi opět vrátila borelióza, kvůli které teď musím chodit na pravidelné krevní testy. Pak jsem závodila spíš už jen tak pro zábavu, formu jsem rozhodně neměla. Nejzajímavější závod sezóny byl každopádně Oravaman, olympijské distance v Tatrách s extrémním převýšením 2 000 m a dost neopakovatelnou atmosférou.

Závodila jsi hlavně na Slovensku. Proč?

Na Slovensku hostuji za triatlonový policejní klub Triaxx FTVŠ Bratislava. Jsem tam velmi spokojená, je tam dobrá parta a fajn atmosféra na závodech. Letos za tento tým závodil také Martin Novák, Palo Šurda a Martin Berka, takže jsme na závody jezdili většinou společně a vždy se to vyvinulo v prima akci i po závodech. Mám na Slovensku hodně dobrých přátel, takže se tam vždy ráda vracím.

Zkusila bys porovnat situace v triatlonu u nás a na Slovensku?

Na Slovensku jsou závody více přátelské, účastní se jichnspousta lidí pro radost a nepanují tam tak napjaté a vyhrocené vztahy mezi závodníky a jejich trenéry jako tady v Čechách. Je to víc v pohodě a člověk si tam může v klidu zazávodit, i když zrovna není v top formě, aniž by to pak bylo komentováno na triatlonových webech apod. Nechci ale zavrhovat české závody, takový závod v Karlových Varech nebo mnoho závodů pro širší veřejnost, které se u nás pořádají, jsou také velmi fajn a samozřejmě i v Čechách mám ve sportu plno dobrých kamarádů.

Čeká tě celkem velká životní změna, za dva měsíce odjíždíš do Kanady. Prozradíš čtenářům, co tě vedlo k tomuto rozhodnutí?

Rozhodla jsem se přestěhovat se na nějaký čas do kanadského Squamish, poblíž lyžařského střediska Whistler. Dalo by se říci, že odjíždím z osobních důvodů, což se mi nechce příliš komentovat. Cítím, že je čas změnit na chvíli prostředí. Není ani moc podstatné, co tam budu dělat. Trochu pracovat, trochu sportovat, uvidíme.

Lze tomu rozumět i tak, že si dáváš přestávku od triatlonu?

Jak jsem řekla, zatím nevím, ale triatlonu se věnuji několik let a člověka to pořád nemůže bavit stejně, navíc mé neustále se opakující zdravotní problémy mi pravděpodobně něco naznačují. Pokud to půjde a bude chuť, můžu závodit i v Kanadě, pokud ne, tak ne, nechávám to osudu.

Účastníš se mnoha běžeckých závodů v Praze a okolí. Čím jsou pro tebe tak přitažlivé?

Ano, v Praze je mnoho běžeckých závodů v průběhu roku, na které léta chodím v rámci přípravy. Je to lepší než trénink o samotě. Většinou to spojím s nějakým dalším tréninkovým motivem, což je pak ve finále pro mě velmi kvalitní trénink. A také proto, že je tam většinou veselo. V poslední době chodíme na závody s partou z triatlonového oddílu Hisportteam, kde momentálně hostuji.

Jak vnímáš konkurenci v ženské části startovního pole na běžeckých závodech?

Konkurenci samozřejmě vnímám a sleduji. Bývaly doby, kdy jsem většinu závodů vyhrávala, ale to teď už dávno neplatí. Mezi nejlepší běžkyně na závodech kolem Prahy nyní patří bezkonkurenční Kamila Gregorová, dále pak dobře běhá Tereza Zuzánková nebo po mateřské pauze vracející se Helena Poborská. Chodím na krosové závody spíš pro zábavu než pro bůhvíjaké výkony. Pokud bych ale byla zdravá, určitě bych chtěla začít opět kvalitně trénovat.

**Chtěla bys něco vzkázat čtenářům behej.com do roku 2012? **

Čtenářům bych chtěla popřát hodně zdraví, štěstí a úspěchů (nejen sportovních). Ať trénují smysluplně a s rozumem a kromě sporttesterů a GPS poslouchají také svoje tělo.