Kolikrát jste si po tréninku nebo závodě pomysleli: „Kdybych jen zabral dnes o trochu víc… Kdybych jen byl psychicky odolnější…“ A jak to dopadlo dál? Co se děje ve vaší hlavě vysvětluje sportovní psycholožka Kateřina Kudláčková.
Odkaz na článek

Velmi nízka informační hodnota (PR).

Na toto téma doporučuji čtivou knihu Matta Fitzgeralda – RUN: The Mind-Body Method of Running by Feel. Naopak nedávno vyšlá publikace Mariana Jelínka se mi příliš nepozdávala.

prosim radeji pritvrdte s bannery nez to tu zaplnit latentnimi PR clanky, moc degraduji reputaci serveru. je preci tak frustrujici venovat cas clanku, abyste v zaveru zjistili, ze to byl cas promrhany. myslim, ze to lidi jen nastve, citlivejsi je uz i pop-up reklama.

>> Mejla, 06. 02. 2012 20:06:36

Díky za info, tip na dobrou knihu je k nezaplacení . Dá se sehnat někde v Čechách?

>> brisindel, 07. 02. 2012 09:03:17

Obávám se, že ne. Koupil jsem ji přes britské bookdepository.com Posílají do ČR bez poplatků a kniha přijde většinou za týden.

>> brooklynlukas, 06. 02. 2012 22:18:34

Souhlas, normální PR obalené do rádoby odborného kabátu… přitom žádné zajímavé informace, jen snůška obecných frází zakončených reklamou. Chápal bych to třeba na odborné poradně, nedávat moc konkrétních rad a spíše motivovat k návštěvě odborníka, tam to má svůj metodický účel. Ale v článku o psychické přípravě na závod čekám konkrétní informace a ne laciné promo…

>> Mejla, 07. 02. 2012 09:09:01

Tak to je parádní, ještě jednou díky !

A jak se dělá ta psychická příprava? V tom článku jsem se nic nedočetl …

>> VV1967, 07. 02. 2012 13:47:40

To je jednoduché: musíš se na závod dobře psychicky připravit! 

Dobrý den čtenáři, po přečtení Vašich kometářů bych ráda uvedla věci na pravou míru. Jak jste se v článku mohli dočíst, psychický trénink je poměrně složitá a komplexní záležitost a proto jsem ho nechtěla do detailů rozvádět v úvodním článku, jehož cílem bylo spíše nastínit to, že nějaký psychický trénink vůbec existuje. V dalších článcích bych se ráda věnovala jednotlivým technikám psychotréninku více do hloubky, abyste si z článků mohli něco odnést, zefektivnit svoji přípravu a zlepšit svůj celkový výkon po psychické stránce. Proto bych uvítala vaše nápady a doporučení na témata pro další články, které by vás zaujali více než tento…děkuji a přeji vám všem hezký den 

>> ****VV1967****, 07. 02. 2012 13:47:40 Konkrétnější informace se objeví v dalších článcích…tento byl úvodní a měl spíš nastínit, že něco jako psychický trénink existuje 

>> KK86, 07. 02. 2012 14:29:08

Zdravím a využívám vaší přítomnosti v diskuzi k ujasnění, kolik času je podle vás tedy třeba psychickému tréninku věnovat, neboť z článku mi to není zřejmé:

"Psychický trénink zabere mnohem kratší dobu než trénink fyzický (obvykle 10 – 15 minut denně), …

… Několik minut psychotréninku týdně může podpořit i vaše snažení a přinést vytoužené výsledky."

Je to tedy pár minut týdně nebo denně?

Jinak ohledně konkrétních tipů: „Jak se vykopat ven na proběhnutí, když se nechce, přičemž objektivní důvody proti jsou slabé (drobné a/či chronické bolesti, –15 stupňů, kluzký povrch…)?“

Psycholozka Kudlackova, hm, hmmm, co mi to jen pripomina. :)

To je samozrejme jen vtipek nic ve zlem.

Po tomhle claku jsem sdilel „nadseni“ predchazejicich diskutujicich. Jestli to bude mit nejake konkretnejsi pokracovani, tak budu rad. Urcite me zajima v cem vlastne ta psychologicka priprava vrcholovych sportovcu na zavod spociva.

Na druhou stranu moc praktickeho uplatneni v tom pro sebe nevidim. Sport me nezivy, ani se kolem neho netoci cely muj zivot, proto tlak na muj vykon v zavode neni nic vic nez moje vlastni ctizadost.

Nemam problem ani z druhe strany, ze bych se nejak musel premlouvat do treninku, at uz vybehnout, nebo poradne zabrat. Ne ze by se mi vzdy chtelo, ale delam to pro sebe a pocit uspokojeni kdyz si splnim stanovene cile. Takze se mi vlastne vzdy chce, i kdyz se mi nechce. ;)

Nu, jak rikam, jsem zvedavy co mi muze psychotrenink prinest.

>> MartiNo, 07. 02. 2012 15:06:31 Díky za reakci Těch 10–15 minut denně je ideální (zhruba 70–105 min týdně). Je ale důležité vědět co chcete zlepšit a jak to zrealizovat, a právě proto je konzultace s odborníkem prospěšná. V dalších článcích se pokusím nastínit, jak to vypadá v praxi a jak se dá psychicky trénovat, abyste si udělali lepší představu… Jinak k vašemu návrhu na téma…dostala jsem od jiné čtenářky podobný návrh, takže se článek na toto téma snad brzy na portále objeví V rychlosti tip…představte si jak se cítíte, když doběhnete (radost z dobře odvedené práce, pocit naplnění…) to by mohlo trošku pomoci…detailněji v článku co snad brzy vyjde…

>> KK86, 07. 02. 2012 14:29:08

díky za upřesnění. Reakce byly rozpačité zřejmě proto, že v článku není nikde uvedeno, že je to pilot k celému seriálu (i tak by ale vyzníval značně alibisticky a jako reklama na služby sportovního psychologa, to mu nikdo neodpáře…). K námětům na další samostatné články k tématu mě napadá např: Příprava na závod z krátkodobého hlediska (několik dní až týdnů) a z dlouhodobého hlediska (měsíce až roky) – Třeba podle vývojové psychologie u různých věkových skupin – co může výkon v den D ovlivnit z krátkodobého i dlouhodobého hlediska – u juniora, eliťáka, veterána..? Dále: jak pracovat s určitým komplexem – z nějakého závodu, z tratě, soupeře… kterého/který se mi nikdy nepovedlo zaběhnout/pora­zit..? nebo: jak pracovat s krizí „rupnutím“ v průběhu závodu – nepropadnout jí a „nedoklusat“. Pro hobíky může být zajímavé to, co už tu bylo zmíněno – práce s motivací k tréninku…

nenechte se našimi komenty odradit, téma sportovní psychologie je určitě zajímavé, jen se tady dá čtenář těžko opít rohlíkem..:)

>> SlavoK, 07. 02. 2012 15:16:00 děkuji za milý komentář… Jestli se Vám chce, i když se Vám vlastně nechce tak to je super pokud jste se svou sportovní činností naprosto spokojen tak samozřejmě žádný „extra“ trénink nepotřebujete… Rekreační běžci nejčastěji chtějí pomoct s motivací a odhodláním k tomu odvést výkon, po kterém touží…U profe­sionálních běžců psychický trénink často rozhoduje o vítězi a poraženém…fyzické rozdíly sportovců na této úrovni jsou tak malé, že opravdu rozhodují detaily a dobrá psychická odolnost je naprosto nezbytná…snad vás další články zaujmou…

>> KK86, 07. 02. 2012 15:23:11

Díky za rychlý tip – ne že bych ho neznala, popravdě většinou stačí, když si představím pocit PŘI běhu Ovšem obecně téma motivace mě zajímá velmi.

Na další články se těším, k tipům >> klasta, 07. 02. 2012 15:26:51 se připojuji.

Právě v těchto dnech je otázka psychologie dosti důležitá a na vahách vyběhnout/nevy­běhnout stačí pár gramů a vítězí teplo domova-alespoň u mne. Pozitivní motivace tedy není nikdy dost, takže sem s ní!

>> klasta, 07. 02. 2012 15:26:51 Díky za super náměty a upřímný komentář Vezmu si je k srdci a zakomponuji je do dalších článků… Kvůli tomu, že sportovní psychologie u nás není ještě tak rozšířená, jsem cítila potřebu zmínit fakt, že sportovní psychologové u nás jsou a že tyto služby jsou tu k dispozici…chápu však, že prahnete po konkrétnějších informacích Řekněte teď popravdě sami, věděli jste, že vám někdo může pomoci se sportem po psychické stránce a něco jako psychický trénink pro vás sestavit?

Já když mám před maratonem, tak mám psychotrénik 16 hodin denně, 14 dní předem. U ničeho jiného neudržím myšlenky 

*>> KK86, 07. 02. 2012 15:49:20

Jistě, psychologie zřejmě může rekreačnímu i výkonnostnímu sportovci pomoci, protože různé problémy a omezení má hodně z nás. Například v mém případě aktuální psychické rozpoložení před závodem a hlavně v jeho průběhu dost výrazně ovlivňuje dosažený běžecký výkon, například se mi pak nechce závodit, říkám si, že běžím špatně a někoho zklamu, i když to úplně není pravda, nenamotivuji se ke zrychlení před koncem a podobně. Na druhé straně ale umím běhat i pro radost, umím běhat i jinak, než mi druzí radí a občas zaběhnu i na závodu slušně (a výkonnost zatím každoročně rostla, i když nyní si moc nevěřím, že růst bude pokračovat).

Díval jsem se ale na vaše stránky a říkám si, že mé běhání není natolik důležité, abych měl platit 800 Kč/1 h, případně 8 000 Kč za standartní vyšetření (resp. 12 000 – 20 000 Kč za specifické vyšetření), když si přitom nejsem jistý, že konzultace v mém případě by přinesly odpovídající efekt (neboť bohužel často jsem schopen a ochoten udělat jen ty kroky, kterým věřím a s kterými se ztotožňuji). Je to asi na úrovni laktátových testů, za které jsem dvakrát zaplatil (2100 a 1000 Kč), ale získal jsem dojem, že naměřená numera jsou matematicky zajímavá (jsem matematik-statistik), ale pro mé běhání fakticky nepoužitelná (což souvisí i s tím, co si myslím o průběhu testů a způsobu, jakým testující numera získával a vyhodnocoval).

>> kanovsky, 07. 02. 2012 16:44:26

Tak to je slušnej zásah! Jak koukám, laktátové vyšetření je ve srovnání s tímhle vlastně zadarmo.

O psychologii, vlivu motivace apod. na výkon vycházelo pár článků na etriatlonu, třeba tady http://www.etriatlon.cz/index.php?… a jsou tam i další od stejné autorky. Nejnovější zde http://www.etriatlon.cz/…zlepsit.html Zásady jsou přenositelné asi skoro do každého sportovního odvětví.

Nevím, jestli to patří přesně sem. Občas se ale podivuju nad tím, jak tady vidím ve fóru dotazy typu „běhám už tři roky, můžu už běžet maraton?“. Ti lidi se toho asi bojí, mají nějaké očekávání výborného výsledku, nechtějí být zklamaní případným špatným výsledkem. Bojí se zkusit si to, zda na to mají.

Mám dojem, že já jsem opačný extrém. Občas jdu do akce, na kterou vlastně ani nemám ji rozumně dokončit. To je ale ta moje motivace, dokázat si nemožné. Je na tom něco špatného? Dodávám ještě, že až na vyjímky se mi ty nemožnosti daří plnit.

Žiju teď přípravou na závod na 1000 mil. Kvůli tomu běhám, nebýt toho závodu tak se válím doma. Netuším, kam až se v závodě dostanu, mými soupeři budou hlavně cyklisté, běžcům se na tenhle závod moc nechce (budeme tam snad jen čtyři, plus skoro stovka cyklistů). Je to závod bez podpory, každý si táhne vše potřebné sebou sám, spí se tam, kam kdo zrovna doběhne, … Není něco špatného v tom, že si dávám tak náročné a nemožné cíle? Vzdal jsem to už před rokem, o to více se budu ale letos více snažit závod dokončit. Vím ale, že mé šance na dokončení jsou malé. Přesto do toho jdu, moc rád se s tím porvu. Nedělám něco blbě? Neměl bych mít nějaké menší a reálné představy o tom, co je možné zvládnout?

Ještě na doplnění, začal jsem běhat před dvěma rokama s tím, že uběhnu maraton, pak že se na to vykašlu. Chtěl jsem si jen dokázat, že to zvládnu. Běhám ale dál, stále si ale dávám náročnější cíle. A to mě na tom baví. Ne ten samotný běh, ale to překonávání toho nemožného. Tuším ale, že to takhle nepůjde pořád, i já se dostanu na maximum, kde už to dál nepůjde.

>> ozogan, 07. 02. 2012 22:06:57

Ahoj Petře. Mě se docela líbí, jak na to jdeš a fandím Ti. Jen mám někdy obavy, abys se nepřetrénoval! A příštími cíli se nezabývej, na to je čas a ono se jistě něco vyloupne… Držím palce v přípravě i závodě samotném.

Dobrý den, je supr, že bude pokračování.

Já bych měl tedy taky hned pár otázek:

1. – je nějaký trénink na psychiku během závodů nebo i nějakého kvalitnějšího tréninku. Hlavně ke konci, kdy už člověk „nemůže“ a chce zvolnit nebo to zabalit?
2. – už se mi párkrát stalo, že jsem měl naplánovaný den nějaký objem tréninku, ale pak jsem vyběhl a z nějaké příčiny jsem to zkrátil. Většinou výmluvy … člověk si to vždycky nějak oddůvodní ..

Děkuji

>> kanovsky, 07. 02. 2012 16:44:26 Ceny poradny nebudu komentovat. Konzultace jsou samozrejme vasi volbou a nikdo vas do niceho nenuti…myslim, ze je ale dobre vedet, ze sportovci pomoc najit muzou, kdyz ji opravdu potrebuji. Petrovi drzim pesti k dalsim vybehum :) a dekuji za dalsi temata VV1967…na jednom z nich prave pracuji tak vas snad zaujme :)

>> ozogan, 07. 02. 2012 22:06:57

Petře, obávám se, že co děláš je nepřenositelný, jinýho by tvý cíle odrovnaly:-D, psychicky i fyzicky. …jo a držím palce!

Myslím si, že nie je až také tragické, keď si niekto trebárs skráti tréning, alebo aj vzdá preteky, ale dôležité je, za akých okolností sa to stane a hlavne ako sa s tým človek následne vyrovná.

Ak nastanú nejaké zdravotné problémy pri tréningu, myslím že je lepšie si tréning skrátiť, alebo len doklusať domov a predísť väčším problémom. To sa mi stalo veľa krát. Niekedy to bola „len“ psychická nepohoda, lenivosť len zriedkavo a keď, tak väčšinou na dráhe pri nudnom krúžení dookola.

Ak nastanú nejaké problémy pri závode (pri celom maratóne nastali u mňa vždy) snažím sa ich prekonať a hlavne sa snažím nespomaliť, aspoň nie výrazne, lebo vtedy odíde aj psychika, keď ma zrazu začnú všetci predbiehať. Ešte pred pár týždňami som nepoznal pocit, keď človek zabalí preteky. Dovtedy som dokončil všetkých 9 maratónov (to samozrejme nie je veľa), ~50 polmaratónov, nejaké cca 25km behy, aj horské a asi 200 kratších pretekov. 6.1.2012 som prvý krát vzdal pretek, 3-kráľový maratón za okolností o ktorých som tu písal na inom mieste, presne na 25.km takmer presne po 2 hodinách behu. V tej chvíli a ani niekoľko dní po maratóne ma to vôbec nemrzelo. Teraz ma to už predsa len trochu mrzí, ale som si vedomý toho, že situácia bola vtedy veľmi špecifická, od 17.km sa „bežalo“ takmer stále proti búrlivému vetru až víchrici (60–80km/hod., miestami vraj až 90!) a tesne predo mnou vzdal iný pretekár, tak som to využil a jeho doprovod odviezol do cieľa aj mňa.

Verím, že môj štart na ďalšom maratóne táto udalosť neovplyvní negatívne a to je, podľa môjho názoru, podstatné.

>> KK86, 09. 02. 2012 09:43:59

Však rozumím, cena je výslednicí nabídky a poptávky, takže pokud poptávka je vysoká, například díky profesionálním sportovcům a klubům, tak je možné a zřejmě i dobré držet cenu vysoko, aby o služby projevovali zájem jen ti, kteří mají velkou potřebu a motivaci je využívat.