„Počasí i trať se mi líbily. U řeky byl dobrý vzduch a překvapivě ani nefoukalo. Ve třetím kole jsem musel předbíhat hodně lidí, takže jsem osobák ani nečekal,“ neskrýval radost vítěz, který byl ze závodu tak nadšen, že zvažuje napřesrok repete.

Posledního kola se bál i Pechkův trenér Jan Kervitcer, který svého svěřence do Vídně doprovázel. „Ve druhém kole to stále bylo na osobák, ale měl jsem obavu, co s Petrem udělá předbíhání slabších soupeřů, kvůli kterým navíc obvykle není možné běžet ideální stopou. Nakonec to Petr zvládl a z jeho výkonu mám velkou radost,“ chválil ho.

„Byli jsme s trenérem domluveni na tempu 3:12 až 3:13, to je přibližně o tři sekundy rychlejší, než plánuji na maraton. Nakonec to vyšlo 3:09 na kilometr,“ říká jeden z našich nejlepších vytrvalců, který se o splnění maratonského olympijského limitu pokusí druhý dubnový víkend v Utrechtu.

Tam spolu s manažerem Bohdanem Müllerem vyrážejí kromě něho i Daniela Havránková a Radka Churaňová. „Kvůli olympijske přípravě vynechávám i mistrovství republiky v krosu a v půlmaratonu. Mrzí mě hlavně ten půlmaraton, ale do přípravy se to prostě nehodí,“ dodává Pechek.

Domácí vzali tento závod obvykle jako přípravu na maraton, který se letos ve Vídni běží 15. dubna. Ten má ale čtyřnásobný počet startujících a také kvalitnější konkurenci, kdežto březnový půlmaraton je zaměřen převážně na rekreační běžce.

V programu navíc najdeme několik doprovodných závodů. Již v 9 hodin vyráží na trať příznivci nordic walkingu. Velkou oblibu tohoto sportu u našich jižních sousedů dokazuje počet 167 závodníků. Na ně čeká 6,8 km dlouhý okruh, který půlmaratonci běží (s krátkým přívěskem) celkem třikrát. Stejnou vzdálenost (6,8 km) má i Fun run, tedy něco jako lidový běh, který startuje čtvrt hodiny před hlavním závodem. „Časový rozestup by měl být ale tak o čtvrt hodiny větší, odpadlo by zbytečné předbíhání posledních závodníků hobby běhu,“ myslí si trenér Jan Kervitcer.

Celý závod je situován do rekrečaní oblastí na severu Vídně, kde se nachází slepé rameno Dunaje, nazývané také Stará Dunaj. Jeho částí krouží běžci střídavě po jednom a po druhém břehu, takže se pohybují skoro pořád podél vody. Navíc je tu absolutní rovina a k tomu (v rakouských městech klasické) prostorné silnice.

Závod tak patří mezi nejrychlejší půlmaratony, o čemž mluví traťový rekord 1:01:07, který je v Rakousku třetím nejrychlejším časem na této distanci. „Překvapuje mě, že tento závod nepreferují zejména běžci z Moravy, kteří to mají do Vídně blíž než do Prahy a platí se tu také nižší startovné,“ říká k tomu Jan Kervitcer.

Nelze opomenout bezchybnou organizaci celé akce. Zázemí je pro závodníky připravené v největším vídeňském obchodním centru Donau Zentrum. Zde najdeme vše od sportovního expa, v němž získá každý účastník startovní tašku, tričko a menší občerstvení, po úschovnu zavazadel a šatny, které jsou zajímavě řešeny pomocí paravánů postavených v garážích.

Pokud byste chtěli po závodě prozkoumat i obchody v Donau Zentru, které celkově jako obrovský komplex budov stojí za pozornost, pak vězte, že v celém německy mluvícím světě mají v neděli zavřeno. Nejen kvůli nim se ale vyplatí vyhradit si na prohlídku Vídně celý víkend. Využít se k tomu dá nedaleký hotel s výhledem na Dunaj. Jedna noc ve dvoulůžkovém pokoji tu vyjde na 74 Euro, ke stanici metra, které nás doveze do centra, je to pár kroků a na start závodu sotva 500 metrů.