V Londýně jste dokončil parkúr a gesto v podobě zdvižené ruky a úsměvu bylo vpravdě vítězné. Tolik jste si před závěrečnou kombinací běhu a střelby věřil?

Že to bude zlato, to jsem samozřejmě nemohl vědět, po mě ještě jel čínský závodník. Už jsem ale věřil, že cinkne medaile a tím gestem jsem ji vlastně slavil. Neřešil jsem v tu chvíli, jestli to bude zlato, stříbro nebo bronz.

Číňan vás v běhu dost potrápil.

Překvapil mě. Já si ho totiž spletl s jiným čínským závodníkem. Netušil jsem, že bude tak dobrý.

Někdo se v běžeckém závodě vydá ze všech sil, a když ho předběhne jiný závodník, řekne si: „Ale co, i druhé či třetí místo je pěkné, to mi stačí.“ Při olympiádě bylo vidět, že vy rozhodně nepovolíte. Tak to máte vždy?

Stanovím si před během maximální tempo, jehož jsem schopen v závodě dosáhnout, a toho se držím. Pokud se v tomto tempu přibližuji k běžci přede mnou, dokážu se „kousnout“ a dělám vše pro to, abych ho předběhl. Vždy chci dosáhnout co nejlepšího umístění.

Bude to platit i v závodech na deset kilometrů při RunTour v Hradci Králové a Českých Budějovicích? Pojmete je jako společenskou událost, nebo se budete snažit být ve výsledkové listině co nejvýše?

Splním svůj slib, poběžím, ale závodit nebudu. Celý letošní sportovní rok jsem se snažil o dosahování co nejlepších výkonů a nemám potřebu v tom po olympiádě pokračovat. Chci se jen tak proběhnout, běžet s rezervou a úsměvem na rtech, užít si závodu s ostatními hobíky bez toho, abych se díval na hodinky a kontroloval si čas. Líbí se mi masové běhy, fandím jim, i proto rád do Hradce a Budějovic přijedu.

Jak se vyrovnáváte se zvýšenou popularitou? Uvědomujete si, že kdybyste byl třeba čtvrtý, takový zájem by o vás nebyl? Nebyl by možná žádný.

To si uvědomuji, zažil jsem to po olympiádě v Pekingu. Popularita mě těší, i když je to náročné, téměř každý den se zúčastňuji nějaké akce. Ale beru to jako svou povinnost, dělám to rád a vím, že časem ten zájem zase opadne.

V moderním pětiboji se běhají tři kilometry, při RunTour poběžíte desítku. Jaký nejdelší běh jste dosud absolvoval?

To opravdu netuším. Můj nejdelší běh si již nepamatuji. Ale jednou jsem se při tréninku ztratil v lese a běhal jsem déle než tři hodiny.

To jste možná uběhl i maraton. Trénujete i na dráze? Tam máte okruh naměřený a nezabloudíte.

Kroužit po dráze mě nebaví. Běhám v parcích a lesoparcích, v nichž mám naměřené úseky. Mezi má oblíbená tréninková místa patří Ďáblický háj, Stromovka či Hvězda.

Trénovat pět disciplín je určitě časově náročné. Nabízí se matematická úvaha říkající, že běhu věnujete pětinu tréninkového času.

Běhám mnohem více, téměř každý den, pětkrát až šestkrát týdně.

Trenéři tvrdí, že vytrvalost je přenositelná. Těžíte tedy při běhu i z plaveckého tréninku?

To možná platí v dětských či juniorských kategoriích. Čím výše se sportovec výkonnostně posune, tím více se musí věnovat speciálnímu tréninku a trénovat každou disciplínu zvlášť. Takže vaše úvaha o přenositelnosti vytrvalosti na té nejvyšší výkonnostní úrovni neplatí.

Závody RunTour jsou originální výzvami. Běžci je uvádí při on-line přihlašování. Některé jsou neuvěřitelné, krásně ztřeštěné. Jedna třeba zní „Když doběhnu pod 40 minut, zplodím nového běžce.“ S jakou výzvou půjdete do závodů vy?

O tom jsem ještě nepřemýšlel… Ale něco vymyslím. Tak třeba…: „Když se mi opravdu povede nezávodit (často se totiž nechám strhnout)b a zaběhnu si závody RunTour v pohodě a úsměvem na rtech, odměním se v cíli nějakým dobrým jídlem, třeba pořádným steakem.“

WEB RUNTOUR ČESKÉ POJIŠŤOVNY 2012