Věčná debata aneb Nebude na té patě přece jen něco?
Pata, nebo špička? Téma tisíckrát vášnivě diskutované a rozebrané snad ze všech stran. Módní pohled říká, že většina lidí dnes běhá špatně, přes patu, a proto jsou zranění, že za to mohou především moderní technologické boty, kterých je nutné se zbavit a vyměnit je za minimalistické či dokonce raději běhat jen naboso. A naučit se konečně běhat správně, přirozeně. Je to skutečně tak jednoduché?
Jihoafričtí experti Ross Tucker a Jonathan Dugas nejsou jen PhD, ale i ve svém oboru uznávané autority. Specializují se na sportovní biomechaniku, analýzu běžeckých výkonů a vůbec přibližují vědecké aspekty ukryté nejen za vrcholovým sportem. Přednášejí na seminářích, pilně publikují na svém webu a v roce 2009 vydali inspirativní knihu Runner´s Body.
Jedním z probíraných témat je i běžecký styl. Tucker s Dugasem zpochybňují závěry propagátorů jednoho ideálního běžeckého stylu, jako jsou třeba školy Chi running nebo Pose Running, i marketingové kampaně některých výrobců bot. Ostatně není už ve sloganu „Naučíme vás běhat přirozeně“ skryt jistý protimluv?
Tucker a Dugas ve svých přednáškách a statích vyvracejí některé oblíbené mýty posledních let, nebo prostě jen do debaty přinášejí nové, provokativní otázky k zamyšlení. Tady jsou ve zkratce některé z jejich hlavních tezí.
1. Všichni nemohou běhat stejným stylem
Jedním ze základní omylů je – podle Tuckera a Dugase – zažitá představa, že existuje nějaký ideální běžecký styl a všichni se ho mohou naučit. „Každý běháme jinak, pro každého je charakteristický jiný běžecký styl – je to podobné jako s otisky prstů. Všichni můžeme běhat lépe, to je jasné. Ale nemůžeme všichni běhat stejně,“ zdůrazňují autoři.
Styl se odvíjí od kondice, výšky, hmotnosti, délky nohou, sklonu pánve, položení těžiště těla, kloubního rozsahu atd. Dokonce ani elitní vytrvalci, tedy borci s podobným somatotypem, neběhají stejným stylem. Jinak běhá Haile Gebrselassie, jinak Kenenisa Bekele, jinak běhal Samuel Wanjiru, jinak Martin Lel. A vlastně žádná z nejlepších žen neběhala ani jen podobně jako Paula Radcliffová.
2. Lze běžecký styl učit jako tenisové údery?
Nové trenérské školy tvrdí, že správný běžecký styl se lze (a musí) učit podobně jako tenis, tanec nebo golf. V podstatě prosazují názor, že všichni běháme špatně a že podle jejich metodiky můžeme běhat lépe, či dokonce správně.
Jihoafričtí vědci zpochybňují i tuto tezi. Se schopností běhat (a chodit) se rodíme, máme ji – na rozdíl od schopnosti zahrát míček přesně k zadní čáře – geneticky zakódovanou. Děti nepotřebují žádné tréninkové lekce, prostě se naučí chodit (a běhat) samy, metodou pokusů a omylů. Učí se balancovat, rozkládat rovnoměrně váhu těla, korigují své pohyby na základě čerstvě získaných zkušeností. „Běh prostě není dovednost, kterou se musíme učit na trenérském semináři jako golfový odpal nebo forhendový topspin. Je nám vrozený. A je nám opravdu vrozený špatně?“ píší Tuckar s Dugasem.
3. Běžecký styl je odvislý od rychlosti
Častý argument zastánců běhání přes špičku (či přesněji přední část chodidla) zní: „Podívejte se na nejlepší africké běžce, jak běhají ladně, efektivně a přes špičku.“
Jihoafričtí experti souhlasí s tím, že Bekele a spol. běhají efektivně a nedopadají na patu, ale zároveň zdůrazňují: „Zkuste si zaběhnout stovku za šestnáct vteřin a nechte se u toho natočit na video. Co uvidíte? Velmi pravděpodobně na patu dopadat nebudete, stejně jako elitní Afričané.“
Stovka za šestnáct je rychlost, jakou ti nejlepší absolvují desetikilometrovou vzdálenost. Běží téměř půl hodiny tempem, jakým většina z nás dokáže jen sprintovat. I z toho vyplývá, že styl je odvislý od rychlosti. Jiná je mechanika pohybu při tempu pod 3:00, jiná u maratonce snažícího se pokořit čtyřhodinovou hranici. „A kdo měl možnost sledovat elitní běžce při rozklusání před závodem, jistě si všiml, že při pomalém běhu dopadají na střed chodidla či jemně na patu.“
4. Není pata jako pata
Ale není mýtus i to, že špičkoví závodníci dopadají na přední a střední část chodidla?
Zajímavý průzkum provedli před osmi roky na půlmaratonu v Sapporu japonští experti, kteří sledovali, jakým způsobem u elitních běžců dochází ke kontaktu s podložkou. Na 15. kilometru natočili nejlepších 248 mužů a 35 žen a zjistili, že 75 procent z nich dopadá na patu, 24 procent na střed chodidla a pouze čtyři z 283 sledovaných se nejdříve dotkli země přední částí chodidla.
Dokonce u TOP 50, tedy běžců s průměrným tempem 3:03, činil podíl „patařů“ přes šedesát procent, u závodníků na 51. až 100. místě (průměrné tempo 3:10) to bylo skoro sedmdesát procent. Drtivá většina z nich běžela v závodních speciálkách nebo lehkých tempovkách, nikoli v 350gramových „cihlách“ se čtyřmi centimetry gumy pod patou.
Samozřejmě do kolonky „dopad na patu“ se vejde celá škála různě šetrných došlapů, upozorňují Tucker s Dugasem. Patří sem běžci s dopadem více méně pod těžištěm, kteří se sice dotknou země nejprve patou, ale jen decentně, stejně jako se sem řadí běžci dopadající s nataženou nohou daleko před těžištěm, kteří opravdu dávají svým kloubům zabrat. Proto i v tomto případě je jakékoli škatulkování a generalizování nesmyslné.
5. Jak je to vlastně s četností zranění?
A dostáváme se k tématu běžeckých bot. Základní statistický závěr dneška říká, že ačkoli se za posledních třicet let modernizovaly a vylepšovaly klasické běžecké boty, procento zranění je stále stejné. Na vině jsou tedy moderní boty, které neredukují riziko zranění a nutí běžce ke špatnému stylu, jenž tato zranění způsobuje.
V takovém pohledu zcela chybí přihlédnutí ke změnám, kterými prošla běžecké scéna za poslední tři desítky let, shodují se Tucker a Dugas. Na rozdíl od přelomu 70. a 80. let začíná běhat stále více lidí bez atletické průpravy, s nadváhou, nezpevněným tělem a bez znalostí základních tréninkových pravidel a postupů. Mnozí z nich si jako svůj první sportovní cíl zvolí maraton či aspoň půlmaraton, tak není divu, jak rychlá bývá jejich cesta ke zranění.
A jako u každé statistiky záleží na její interpretaci, upozorňují jihoafričtí autoři. „Vezměme si hypotetická čísla, že před třiceti roky běhal milion lidí a polovina z nich se zranila a že dnes běhá deset milionů lidí a polovina z nich je zraněná,“ rozvíjejí svou teorii. „Jedna z možných interpretací, jakou používají zastánci metod Chi running a Pose runnig, je ta, že máme pořád stejné procento zraněných běžců. Ale jiný pohled na věc může říkat, že dneska máme o 4,5 milionu nezraněných běžců více než před třiceti roky!“
Komentáře (Celkem 174)
Luboš Brabec 24.09.2012 07:44:29
Pata, nebo špička? Téma tisíckrát vášnivě diskutované a rozebrané
snad ze všech stran. Módní pohled říká, že většina lidí dnes běhá
špatně, přes patu, a proto jsou zranění, že za to mohou především
moderní technologické boty, kterých je nutné se zbavit a vyměnit je za
minimalistické či dokonce raději běhat jen naboso. A naučit se konečně
běhat správně, přirozeně. Je to skutečně tak jednoduché?
Odkaz
na článek
Praha
jirka v. 24.09.2012 08:15:49
Výborný článek, něco podobného mi tu dlouho chybělo. Dost by mě zajímal detailnější výzkum k 5. otázce. Mám podezření, že nejvíc zranění dneska způsobuje bezhlavé přecházení na minimalistickou obuv.
r4d3k 24.09.2012 09:04:51
Když koukám na děti jak běhají, tak mi přijde, že všechny dopadají na přední část chodidla. Jestli to s tím učením správného běhání v dospělosti není tak, že se jen učíme to co jsme při dospívání v botech zapomněli. K rychlosti běhu a dopadu na patu: to že mi dopad na patu v odpružených botách umožní zaběhnout maraton za 4+h, ještě neznamená, že je to dobře a zdravý, možná je to spíše signál opaku. Jen můj skromný názor ?)
Mato 24.09.2012 09:12:09
Lubosi, vyborne napisane. Ja by som bol este ostrejsi, lebo mi casto minimalisticki talibanci lezu na nervy. Tu neargumentujeme o tom, ze bezecky styl hra podstatnu rolu pri vykonnosti a frekvencii/vaznosti zraneni. Tu sa bavime o tom, ci minimalisticke boty a nutene prerabanie prveho dotyku chodidla so zemou je vseliekom. No a odpoved je – nie je!
Zrovna vcera som sa prechadzal s manzelkou (tiez bezkyna studovana atleticka trenerka) a detmi po parku a nemohol som si nevsimnut minimalne 6 bezcov, co hrdo nosili vibram five fingers. Identifikovali sme ich uz na dialku podla „priposraneho“ stylu behu, neatletickeho, malo pruzneho a veeelmi neprirodzeneho. Hned som drgol do manzelky a poznamenal – kukaj, zas nejaka obet modneho trendu, co si mysli, ze ak vyhodi 100 a viac eur za kus obycajnej gumy, tak bude behat ako Kenan. Odpovedou bolo – hej, kazdy z nich beha, ako by sa poondial, ziaden clenok, zadok pri zemi a to priserne tapkanie…
Ludia, co nevidite? Je to len dalsia masaz nezmyslami… Prirodzeny styl behu musi prist prirodzene, po mneohych, mnohych tisicoch kilometroch. Ziadna skratka cez „guru“ metody a specialne „barefoot“ botky nevedie. (a to rozhodne nie som zastancom nejakych polkilovych cihiel a 200 eurovych Kinseiov)
Mato 24.09.2012 09:21:05
>> r4d3k, 24. 09. 2012 09:04:51 Deti dopadaju na prednu cast chodidla z viacerych dovodov:
- ich chodidla su malinke (narozdiel od dospelych) a tazsie sa im udrzuje rovnovaha (tazisko tela je posunute aj vdaka nepomeru medzi vahou hlavy a zbytkom tela)
- Deti nepoznaju inu rychlost, ako sprint – ked sa bezi, tak sa bezi rychlo (na ich pomery) a ak sa nevladze, tak sa kraca. Nejake rozlozenie si sil neprichadza do uvahy. Skus si zabehnut naplno sprintik a prejst do chodze, az nebudes vladat a potom si to zopakovat pokial Ta to bude bavit – hovorime tomu fartlek – v bezeckych partiach budes asi hodne posunuty dopredu – taziskom aj doslapom.
- Vzhladom na malu plochu chodidla a jeho mensiu flexibilitu, u behu deti malokedy dochadza k dvojitej praci clenku. Zostavaju na spickach pri behu a k zhupnutiu pri doslape skoro vobec nedochadza. Preto ich styl behu je skor take cupitanie. Svoju rolu v tom hraju aj slabsie slachy a lytkove svaly…
Drexa 24.09.2012 09:33:33
Musím potvrdit, že rychlý přechod na minimusky je špatný. Začal jsem běhat letos v březnu, v červnu jsem nazul FiveFingers a v červenci jsem byl u doktora se zánětem šlach v obou nartech…
Brno
dao 24.09.2012 09:40:14
Super článek, který dost přesně popisuje moje laická pozorování. Například fotky dopadů běžců, kteří běhají barefoot nebo v minimalistických botách. Nebo třeba doba mého mládí, kdy jiné než minimalistické boty nebyly (tenisky, tretry) a množství zranění bylo zhruba stejné.
r4d3k 24.09.2012 09:46:55
>> Mato, 24. 09. 2012 09:21:05
Dík za reakci. Mluvil jsem spíše o dětech 10+ které vidím na tréninku atletiky. Jen jde teď o to, jestli je to ještě přirozený styl běhu nebo už nějaký styl vypracovaný drilem (abc, rovinky atd.). Ještě píšeš : "Identifikovali sme ich uz na dialku podla „priposraneho“ stylu behu, neatletickeho, malo pruzneho a veeelmi neprirodzeneho " Myslíš nepřirozeného ze sportovního pohledu nebo nepřirozeného celkově. Jestli by zde nebylo třeba rozlišovat dva pohledy na věc 1. sport, výkon, rychlé časy, rekordy a 2. návrat ke kořenům :) , a pak by nedocházelo k takovým vášnivým debatám třeba mezi bosoběžci a ostatními.
Brno
Petr Kaňovský 24.09.2012 10:02:30
>> r4d3k, 24. 09. 2012 09:04:51
I když to možná není zdravé a určitě to není efektivní, tak se dá při běhu s dopadem na patu odběhnout maraton i pod 3h, viz foto z mého doběhu OM. Při jiné technice ale třeba časem dám čas o 15 minut lepší, uvidíme.
Mato 24.09.2012 10:07:16
>> r4d3k, 24. 09. 2012 09:46:55
Za dobu, co sa zaujimam o atletiku (od kedy si nesiem prve spomienky zo zavodov a mitingov, kde som sprevadzal otca) a sam organizovane beham (bude to uz 20 rokov), som videl desiatky tisic bezcov a dokazem na dialku rozpoznat, kto bezi hladko, s idealnou dlzkou kroku pre svoju vysku,silove parametre a najme pre svoju rychlost behu, ma dostatocne pruzne slachy a je bez vyraznych disbalancii – cize pekne a ekonomicky. Z rovnakej dialky viem rozoznat aj vacsinu barefutakov, ktori tieto parametre v naprostej vacsine nesplnaju, snad s vynimkou istej ekonomicnosti, vynutenej obavou pred poskodenim chodiel behom po „neprirodzenych“ povrchoch v botach (pripadne bez), na ktore su zalostne fyzicky nepripraveni.
Tych par vynimiek, co som za roky videl, co bezali naboso, pripadne v „guru“ botkach a mali naozaj prirodzeny styl behu, bez priposranosti v postoji, boli veskrze bezci, co behali pekne a hladko v akejkolvek obuvi. Ak vsak bezali po asfalte, ci betone, tak behom par kilometrov tiez chytili ten tazky zadok a excesivne skratenie kroku. Cize pekny a prirodzeny bezecky krok mali uz aj tak, pokial sa nerozbijali behom (skoro) naboso po umelo vytvrdenych povrchoch…
Znova, nemam nic proti prebehnutiu sa naboso po normalnom povrchu (rozumej trava, hlina), ako doplnok, ci regeneracia, ale behat po mestkych komunikaciach naboso? Co je na tom prirodzene?
r4d3k 24.09.2012 10:09:11
>> kanovsky, 24. 09. 2012 10:02:30
O tom vůbec nepochybuju, ani o první tvé větě a ani o druhé. Já si prostě tak nějak běhám a moc ten došlap nesleduju, jen mě napadlo zda tyto debaty nepramení jen ze vzájemného nepochopení těch dvou skupin lidí, tedy spíše jejich cílů.
Stranná
DASK 24.09.2012 10:12:20
Není třeba dlouhých článků a rádoby studií. Stačí zdravý selský rozum a návrat do 7.ročníku základní školy. Dopad na přední část chodidla je zcela logický a přirozený. Pata je jen kost bez jakýchkoliv tlumících prvků. Na přechod z „paty“ na „předek“ je podle mě určitě potřeba minimálně 1 – 2 roky.
Brno
Petr Kaňovský 24.09.2012 10:24:22
>> r4d3k, 24. 09. 2012 10:09:11
Já jen, že jsi psal o „M 4h+“. Jinak ale zraněný zatím nebývám a nemívám ani žádné bolesti, a to i přes vysokou kilometráž (600 měsíčně) a občas i intenzitu (např. po maratonu). Samozřejmě se snažím o postupné korekce běžeckého stylu, ale k radikálním změnám zatím nemám chuť ani důvod. Je ovšem věcí každého, jakou technikou se rozhodnou běhat a jaké výsledky jim to přinese.
r4d3k 24.09.2012 10:24:30
>> Mato, 24. 09. 2012 10:07:16
Tvá odpověď u mě vytvořila další otázky :). V článku se píše, že běh je přirozený a není třeba se ho učit. A ten pěkný a ekonomický běh se naučit dá? Prostě, když bych měl zájem a našel ochotného trenéra, naučí mě běhat ekonomicky nebo je to dáno zhůry? Myslím, snad se nepletu, že i Petr K. někde psal, že mu bylo razeno, že kdyby změnil styl běhu, že by mohl být rychlejší. (i když nevím, kam až by chtěl zajít :) )
Brno
Petr Kaňovský 24.09.2012 10:30:22
>> r4d3k, 24. 09. 2012 10:24:30
Nepochybně, mám k dispozici spoustu rad ke změně běžeckého stylu i k jiným faktorům. Pokud budu věřit, že každá navržená změna je efektivní, tak pokud bych se jimi řídil (opravdu to ale není jednoduché a v některých oblastech zatím ani možné), tak bych měl běhat maratony pod 2:30.
r4d3k 24.09.2012 10:38:21
>> kanovsky, 24. 09. 2012 10:30:22
No a to mi právě vyvrací ten bod 1. článku :). Teda pokud se mylně nedomnívám, že rady ohledně naučení správného běžeckého stylu budou u všech stejné nebo aspoň podobné. Je možné že zažitým způsobem běhu myslí autor pouze dopad pata-špička a ne ostatní věci jako držení hlavy, ramen, horních končetin apod..
Mato 24.09.2012 10:40:21
>> r4d3k, 24. 09. 2012 10:24:30
Ano, z velkej casti sa jedna o danost (treneri tomu hovoria talent) a skuseny pozorovatel najde medzi stovkami beziacich mladeznikov pri hodinach telocviku, kto „to“ v sebe ma. Vybehanost pride az po tisickach kilometrov, ci stoviek hodinach treningu (ak sa jedna o sprinterov). Styl behu mozno upravit, odstranit zjavne chyby a pracovat na nedostatkoch, ale z trageda gazelu nikdy nespravis.
Kedze som profesionalne deformovany a vidiac bezat deti ich aj nechtiac hodnotim (samozrejme iba v hlave). Uz aj u dvoj-troj rocnych vidiet, kto ma vlohy, pevnu stavbu tela, pekne drzanie a odraz. Zial, spoznal som aj, ze dokonca medzi surodencami mozu byt priepastne rozdiely vo fyzickych danostiach, napriek rovnakemu pristupu k obom (cize jeden nemal viac moznosti pre pohyb, ako druhy…).
A nie, nie vsetky deti behaju prirodzene ladne. U mnohych to ladne nevyzera nikdy, u inych aj ked su pecivalovia. Holt, taka je priroda.
Brno
Petr Kaňovský 24.09.2012 10:48:15
>> r4d3k, 24. 09. 2012 10:38:21
Ještě jedna zkušenost: samozřejmě je mým zájmem běhat efektivně, takže různé rady zkouším využívat ve svém běhání. Zjistil, jsem ovšem, že velmi důležitá je postupnost, protože při radikálních změnách může dojít k nemalým problémům (například jsem zaznamenal bolest zad i po pár desítkách sekund jiného způsobu běhání).
pms 24.09.2012 11:38:21
Letos jsem se trochu věnoval vylepšování plaveckého stylu. A ke svému překvapení jsem zjistil, že plavecký styl závodníků byl méně krásný než ukázkové video TI, na kterém jsem tu někde dal odkaz. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že já chci plavat raději krásně a pomaleji než rychle a nevzhledně. Podobně je to možná v běhu. Běhám pro radost. Je pravda, že i překonání nějakého osobáku radost udělá. Ale větší radostí je pocit krásy z jednoduché dokonalosti pohybu. A tu běh naboso určitě poskytuje. V minimuskách už je to o hodně ochuzené a mám podezření, že právě v nich může dojít ke zranění snázeji než při běhu naboso.
r4d3k 24.09.2012 11:50:26
Mato a Petře díky. Závěr mám z toho ten, že efektivnejší běh se dá naučit a čím lepší materiál, tím lepší výsledky. Ale pak je zde skupina lidí, která nemá potřebu běhat „atleticky efektivně“ a věří tomu, že přes špičku bez bot běhají zdravěji a přirozeněji. Každá ta skupina má prostě jiné priority. Co se týče zranění a došlapu pata-špička, je to asi jako se vším…hodně studií, většina protichůdných a záleží na rozhodnutí každého jakou cestou chce jít.
Praha 9 - Prosek
hf 24.09.2012 11:51:29
>> pms, 24. 09. 2012 11:38:21
a za to víš, že to nemáš zadarmo… Je to všechno obrovský business a o to tady jde. Jak někdo může koupit botu, která váží pár set gramů za tolik peněz, nechápu. A jak se říká, každý strůjce svého štěstí. A proti gustu žádný dišputát. Mě to jedno, v čem si každý běhá, ale rozčilují mě ty běžci a cyklisti, kteří si narvou do uší pecky a pak ohrožují svoji hluchotou ostatní (že ohrožují sebe, to je mi putna).
Praha
Valerius 24.09.2012 14:20:10
Běhání jsem měl vždy jako druhotnou činnost k ostatním sportům. Před rokem jsem ale začal běhat intenzivněji, protože mě to velice chytlo. Avšak po navýšení uběhnutých kilometrů se po pár měsících dostavily problémy s kolenem (vždy se ozvalo po delším běhu). Řekl jsem si, že se zaměřím na lepší techniku a zkusím „přirozený běh“. První týden jsem bezhlavě běhal přes špičku což nebylo moc efektivní, avšak po pár měsících jsem se dostal k mé spokojenosti k neutrálnímu došlapu a koupil jsem si boty s menším dropem. Od té doby s kolenem žádné problémy nemám, dokáži běhat mnohem delší vzdálenosti při větší rychlosti a vylepšil jsem si osobák na desítku i půlmaraton, ale ještě je stále co zlepšovat. Nikdy bych nikomu nenutil nic čemu sám tolik nerozumím, ale za sebe mohu říci, že po změně stylu mě běh baví mnohem více a je pro mě zároveň efektivnější.
libre ☮ 24.09.2012 15:26:04
Přiznám se, že já jsem za současný trend ,minimalismu, celkem rád. Dají se totiž v posledním roce koupit za velmi příznivý peníz boty co teď moc nefrčej.. Výrobci přezbrojujou, a vedle nových, moderních, zdravých a já nevím jakých trendy modelů je potřeba doprodat ty starý… Takže si teď třeba mrším styl , pro mě v pohodlných krosovkách NB za litr – co stály nedávno litry dva…;)
Slaný
EdCable 24.09.2012 15:56:27
>> hihik, 24. 09. 2012 08:15:49
Pochybuji ze v minimalisticke obuvy beha dostatecne mnozstvi lidi, aby to nejak hnulo celkovou statistikou. Cloveka ty pripady akorat vice zaujmou, protoze jsou neokoukane. Na co vlastne potom svezt ty predchozi roky, kdy byl minimalismus absolutni neznama a bosobeh temer tabu?
>> Mato, 24. 09. 2012 10:07:16
„behat po mestkych komunikaciach naboso? Co je na tom prirodzene?“ A co je prirozene na tom uzavirat si nohy do tezko prodysne, tesne a nohy ohybajici obuvi? Jaka je vlastne ta definice prirozenosti? Vejdou se sem tahouni riks? Z druhe strany je otazka, co je zdrave. Urcite to (az na vyjimky) neni hura prechod z bot naboso. A neni to vselek, abys me nahodou nechtel radit do strany Talibancu, jak hezky pytlujes minimalisty.
Velky otaznik pro me tkvi v deformacich noh zpusobenych obuvi – na prvni pohled ma vetsina lidi uzivajicich boty srazene prsty k sobe vymykajici se z osy metastarzu a vyrazne uzsi nohu nez lide chodici cely zivot naboso – to neni vykrik minimalistu ale pozorovani zname vic jak sto let. To mluvim jenom o konstrukci chodidla a ne o zbytku pohybove soustavy, na kterou ma desetileti v botach svuj vliv. Otazkou tedy je, nakolik nase bezne deformovane nohy dokazou ustat minimalisticke obouvani.
Mato 24.09.2012 16:32:16
>> EdCable, 24. 09. 2012 15:56:27 Mas si kupit taku obuv, co Ti nohy nedeformuje. K tomu nemusis tapkat po betone naboso… to rozhodne prirodzene nie je.
Nie kazdy, co sa dal na minimalizmus je talibanec s osvetou. To su ti, co prekrucaju fakty tak, aby si podporili nezmyselnost svojho konania. Ja sam nebeham v botach, ktore mi brania pohybu. Nemusim vsak k tomu presviedcat ostatnych, ze nieco robia zle, alebo tapkat prisernym stylom po betone.
Praha
jirka v. 24.09.2012 16:57:17
>> EdCable, 24. 09. 2012 15:56:27
Adame, já jsem samozřejmě myslel relativní čísla.
Konkrétně, jsem chtěl říct, že podle sebe a svého okolí soudím, že platí [zranění minimalisté] / [minimalisté] > [zranění neminimalisté] / [neminimalisté]
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.