NYC maraton je masový a komerční závod, kterého se může zúčastnit každý. Jeho sportovní prestiž se nedá srovnat s Bostonským maratonem, protože tam není jiné cesty, než se kvalifikovat časem. I přes obrovskou komercionalitu jsem však chtěl mít NYC maraton ve svém maratonském portfoliu. Losovačka je jedna z cest, jak si zajistit jistou účast, dalšími možnostmi jsou buď se stát sponzorem (donátorem) maratonu a zaplatit vysoké startovné, nebo se kvalifikovat časem.

V době podávání přihlášky jsem si neuvědomil, že se na mě pro letošní ročník již vztahují kvalifikační kriteria kategorie M50. Bylo pro mě proto velice příjemné a zároveň překvapivé dostat na začátku ledna zprávu, že jsem IN díky splnění kvalifikačního limitu. Kvalifikační čas pro kategorii M50 byl do letošního roku 3:30, pro rok 2013 se limity velice zpřísňují, pro mou kategorii na 3:06.

Byl jsem vyzván k vytvoření vlastního profilu na oficiálních stránkách NYC maratonu. Od té doby mě pořadatelé informovali mailem minimálně jednou týdně o možnosti dotování různých aktivit spojených s maratonem. Mohl jsem si například objednat online tréninkový běžecký plán, abych byl za x týdnů ready pro tento velkolepý závod.

V posledních měsících před závodem přibývala frekvence těchto mailů. Začaly se zde objevovat další užitečné rady pro maratonce a pozvání na aktivity, které se měly uskutečnit během maratonského víkendu, třeba Marathon Opening Ceremony Featuring the Parade of Nations nebo NYRR Dash to the finish line (5k). V letošním ročníku jsme byli upozorněni na novinku – nahlášení potřeby úschovy zavazadla. To bylo potřeba registrovat opět přes vlastní profil.

30. října jsme měli s manželkou odlétat z Atlanty na maraton do New Yorku. Celý víkend jsme ve zpravodajství sledovali vývoj hurikánu Sandy a z neděle na pondělí jsme se dozvěděli, že Sandy těsně minula New York a přehnala se přes New Jersey a Atlantic City dál do vnitrozemí. New York naštěstí zasáhl pouze tzv. „Superstorm Sandy“ – veliký liják doprovázený silným větrem, který zaplavil tunely, metro a všechny podzemní prostory v dolní části Manhattanu.

Bylo poničené vedení elektrické energie. Nejvíce utrpěl ostrov State Island jižně pod Manhattanem, odkud jsme měli v neděli startovat. Od 26. října byl v New Yorku vyhlášen nouzový stav a následně byla nařízena evakuace obyvatel v nejvíce postižených částech města. Místo nefunkčního metra byla posílena autobusová doprava. Od pondělí 29. října pak byly zrušeny všechny lety do New Yorku i dalších postižených měst.

Letecká společnost Delta nám zrušila úterní let a přesunula jej na čtvrtek 1. listopadu. Bylo otázkou, zda bude do té doby možné přistát na některém ze tří letišť New Yorku. Pro nás to znamenalo prodloužit si o dva dny pobyt v Atlantě a přebukovat následný pobyt v Brooklynu.

V Atlantě jsme pečlivě sledovali zpravodajství o hurikánu, které nás spolu s maily utvrzovalo, že se maraton poběží a New York udělá vše pro to, aby se tato výjimečná událost konala i přes přírodní katastrofu, která neustále sužovala město i jeho okolí. V úterý byly odvolány všechny doprovodné akce maratonu a organizátoři se soustředili na zajištění vlastního závodu. Bylo oznámeno, že se o hodinu prodlouží otevírací doba na Expu.

Ve čtvrtek jsme odletěli jedním z prvních letadel z Atlanty do New Yorku na letiště La Guardia. Let probíhal klidně. Z letiště jsme se dostali celkem hladce městskou autobusovou dopravou do hotelu v Brooklynu. Odpoledne jsme se vypravili na Expo v Javits aréně, asi v polovině Manhattanu, pro číslo a pokyny k závodu. Cestovali jsme tam náhradní autobusovou dopravou (tzv. shuttles).

V Expu jsem se zaregistroval, shodou okolností u slovenské dobrovolnice dlouhodobě žijící v New Yorku. Ta mi doporučila, abych se informoval na cestu na start maratonu, protože kvůli nouzovému stavu ve městě došlo k zásadním změnám. Bylo mi jasné, že dostat se na start bude letos představovat nejtěžší fázi maratonu. Vzal jsem si letáček o náhradní dopravě na start. Mladík, který dával letáčky a další informace, mi radil, abych byl včas na seřadišti u Public Library na Manhattanu.

Náhradní doprava na start maratonu byla nouzová a patrně i značně nedostatečná. Řešil jsem problém, jak se dostavit na seřadiště před 4. hodinou ráno. Z Brooklynu sem to byl kus cesty. Metro stále nejezdilo a náhradní doprava se řešila ze dne na den. Z Expa jsme se vraceli na hotel asi v půl sedmé večer a již byla tma. Dolní Manhattan byl zcela bez proudu. Osvětlena byla jen část 5. avenue a nouzově některé budovy. Jinak svítila pouze projíždějící auta a taxi, shuttles, policie, hasiči a záchranáři, nebyla nouze o houkání sirén.

Prošli jsme několika temnými ulicemi a zařadili jsme se do dlouhé fronty na shuttles do Brooklynu a v ní jsme vydrželi téměř tři hodiny. Za tmy jsme pomalu postupovali po chodnících několika ulic ve frontě na autobusy. Ve frontě blikaly mobily a naši spolučekatelé v nich hledali aktuální informace z webu. Po dlouhém čekání jsme byli svědky fungování v tu dobu neschopné (a asi už i hodně unavené) policie, která nedokázala řídit nastupování do přijíždějících náhradních autobusů. Ty často odjížděly poloprázdné. Oddychli jsme si, když jsme pozdě večer dorazili do hotelu. Ještě ten večer jsme byli ve zpravodajství opět ujišťováni, že se maraton poběží.

Na pátek jsme si naplánovali výlet a procházku po Brooklynu. Chtěli jsme přejít přes brooklynský most a prohlédnout si jižní část Manhattanu. Několik dní nefungoval svoz odpadu a na chodnících a v ulicích to již bylo znát. Teprve v pátek večer jsme se dozvěděli ze zpravodajství i mailu, že maraton je zrušen. Expo fungovalo dál i v sobotu.

Další dny jsme měli už pouze turistické. Podle oficiální kolekce oblečení jsme poznávali ve městě mnoho maratonců, kterým živel pokazil jejich sportovní plány. Řada z nich trávila čas poznáváním města, další pobíhali v Central parku nebo podél západního pobřeží. Ještě dnes je na oficiálních stránkách maratonu žádost organizačního výboru o trpělivost a ujištění, že koná maximum možného.

V úterý 7. listopadu jsme opustili New York a stále nevíme, jak se bude celá situace zrušeného závodu řešit. Před závodem jsem mailem komunikoval s jednou organizátorkou ohledně mezinárodní přehlídky, která se měla konat dva dny před závodem. Po návratu do Čech jsem jí navrhl uspořádat příští ročník ve dvou dnech: v sobotu by běžely ženy a muži např. od kategorie M50 a starší, v neděli by běželi muži do kategorie M50. Uvítala moji myšlenku a napsala mi, že ji předá senior organizátorům. Nakolik to byla jen diplomatická zdvořilost, se snad brzy dozvíme.

Stále trpělivě čekáme na rozhodnutí organizátorů. Jak prohlásila jedna běžkyně, zrušení závodu bylo správným rozhodnutím, ale v nesprávný čas. Ale takový je život. Snad dostanou další ročníky do vínku lepší počasí a organizátoři zvládnou svoji nelehkou situaci ke spokojenosti všech běžců.