Pocit výjimečnosti. Ne výjimečnosti mezi výjimečnými, ale výjimečnosti v rámci „běžné populace“. S rostoucí kondicí se může dostavit ošidný pocit euforie. Chováme se pak ve stylu „Překonáš sám sebe“, „Dokážeš všechno“, nehledíme kolem, nebereme v úvahu různá varování, prostě jdeme do toho po hlavě. Čas šlápnout včas na brzdu.
Odkaz na článek

Naprosto souhlasím, už staré české přísloví říká: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…“. A v našem „vyšším“ věku (taky skoropadesátník) se opravdu nedají výkony stále zlepšovat. Je třeba se věnovat i jiným krásám života ;o) Právě proto nejsem příznivcem neustálého polykání kilometrů – podle této cifry úspěšnost uplynulého roku rozhodně neposuzuji!

Začínají svátky, sedneme k televizoru, nacpeme si pupek a skončíme s infarktem doma u televizoru, nebude na nás vidět a nikdo o nás nebude psát, ale statisticky skončíme v té větší skupině infarktových lenochů. Tak dost nesmyslů, pokud někdo má natrénováno tak se mu statisticky nic nestane, a když tak je to méně pravděpodobné než u toho lenocha u televizoru. Pokud ale dotyčný nikdy neběžel delší trasy a šel to poprvé pak je to věc jiná. Přeceňování schopností je motorem výkonosti, akorát se na to nesmí jít příliž rychle. Ale to platí v životě, nejen u běhání. Takže přeji spokojené kilometry v novém roce.

>> forest a rix, 23. 12. 2012 15:24:53

Mluvíš mi z duše, když už umřít, tak stylově a ne u televize na obžérství..........

Nikdy jsem neběžel vzdálenost při závodě, kterou bych neměl vyzkoušenou z tréninku, a chci v tom pokračovat tímto stylem i v dalších letech.

A teď nějaké veselejší téma před vánoci!

Tento týden jsem byl na zátěžovém EKG a zbytek kardiovyšetření mě čeká. Po zprávách o Vieweghovi a Micah Trueovi jsem přestal věřit automatickému spojení výkonnější=zdra­vější. Umřít bych chtěl později – ani ne kvůli sobě, ale kvůli těm, kteří mě potřebují.

>> Zdeněk68, 23. 12. 2012 16:03:57

Ultra vzdálenosti málokdo, jestli vůbec někdo, zkouší v tréninku nanečisto.

>> pancha, 23. 12. 2012 18:20:25

Ano i tyto vzdálenosti zkouším v tréninku. A co teprve Chuchvi, který si dal v tréninku přes 200km. Nikdy, neříkej nikdy …

PS: pokud si pamatuji i ty máš dost poctivý a trvdý trénink.

Tenhle článek jsem si měl přečíst na podzim 07 a znovu přesně před rokem. Ale zkušenost je nepřenosná, stejně bych to asi ignoroval. 

>> pancha, 23. 12. 2012 18:20:25

>> Zdeněk68, 23. 12. 2012 18:26:34

Nejdelší tréning mám letos 62 km, v loňském roce 49 km. Souhlasím s tím, že kdo chce běžet (opravdu běžet) ultra, by měl občas absolvovat běh kolem 50 km. S ambicí dokončit ultra stačí trochu běhat a hlavně vícehodinová svižná turistika. Názor jednoho brachykardiaka. 

>> pancha, 23. 12. 2012 18:20:25 Souhlas, podle mne je to hloupost, organismus se vysílí a trvá než se vrátí do normálu…a když už délka, tak určitě ne v intenzitě závodu. Pro mne jsou dobrou tréninkovou jednotkou ultratraily/dálkové pochody, za velmi přijatelné startovné je zajištěný servis, je to v terénu, někde, kde to ještě neznám, je to svým způsobem i závod, takže celkem motivace. Pak mám v přípravném období v zásobě ještě cca 10 km okruh běžený víckrát za sebou a třeba dvoufázově… Pak už jen závody (různě dlouhé), které jsou vlastně také tréninkem na další závody, když už ztrácet energii, tak jedině kvůli závodu…jen si to musí člověk trošku rozplánovat, aby stihl zregenerovat, alespon částečně…aby pak nedopadl tak, jak píše Petr v článku Tenhle systém mně vyhovuje a celkem se mně osvědčuje.

Miluju knížku M. Norbekova „Jak se zbavit brýlí“ – hlavní motiv, který jsem si z knihy vzal je, že člověk se musí radovat z toho co dělá – jinak to co dělá nepřináší žádný užitek. Ten článek mi to připomněl, sám si to musím opakovat a šlápnout na brzdu vždy, když budu chtít zas lítat někde dvě hodiny se ztrhaným výrazem ve tváři. (Tedy ještě takový dodatek – ono to funguje i obráceně – něco mě nebaví, uměle se přinutím k radosti – dobrá je třeba mantra „Ha ---- Ha — Ha – Ha – Ha – Hahahahaha“ a hned se daří lépe – a běží se lépe – škoda že na to furt zapomínám v kritických chvílích 

>> mapo, 23. 12. 2012 20:34:40 >> milan, 23. 12. 2012 19:04:49 >> Zdeněk68, 23. 12. 2012 18:26:34

Vyzkoušet to jde, jak píše mapo, přihlásit se na dálkový pochod a zkusit část trasy zaběhnout a zbytek dojít, ale beru to spíš jako výlet. Rozhodně se ráno neobleču do běžeckého a neřeknu manželce, že si jdu zaběhat ať zatím připraví něco k večeři 

nepripraveni zavodnici na ultra – toto sa vo svete zvycajne riesi preventivnea do prihlasky musi kazdy napisat ake vysledky dosiahol v poslednych 2 rokoch (teda nie nejake stare zasluhy) na podobvnych alebo kratsich tratiach. Takze zavodnik si musi postupne budovat svoj profil. Niektore zavody maju vypisane presne kvalifikacne limity napriklad z maratonu pripadne z inych ultra, ine maju bodovy system, napriklad okolo mt blancu

a cim je zavod narocnejsi tym viac sa to sprisnuje

ak usporiadatel ma politiku – vezmeme kazdeho kto si to zaplati, tak ich ta snaha a max vybrate stratovne moze vyjst pekne draho, napriklad cez platenie sanitky.

ultra trenink je rozny, Pam Reed beha len 1H useky ale beha ich 3× denne a ku tomu 1H plavanie Fordyce mnohonasobny vitaz Commrades, nikdy v treninku nebezal nic tak dlhe, jehi=o system bolo behat tvrde tempa postupne v objeme a ked jeho domaci klub mal akoze klubovy hromadny trenink na hlavny zavod a trenink bol v dlzke takmer Commrades, Fordyce to vzdy v polovici zabalil s tym ze co som somar sa vycerapavat na treninku ?

Kouros v treninku behaval najdlhsie okolo 30 km, a nevystavuje sa, ovsem zavodil niekolko krat do roka a to vtedy tahal cez 200 km v kuse

stale plati fyziologicke pravidlo ze max uciinost treninku vytrvalosti je okolo 150 minut teda 2 a pol hodky a to co je dlhsie uz len zbytocne vycerpava zvysuje riziku chronickej unavy zranenia alebo choroby a hlavne znizuje potencial na viac kvalitnych treninkov v tyzdni

mnohi ultrabezci behaju intenzivne useky a behaju useky v kopcoch behaju schody hore a dole a v posilke robia spec cvicenia na quads zadok a lytka aby boli schopny zvladnut svalovo zbiehanie strmych a dlhych kopcov

Anton Krupicka sice behaval denne okolo 4–5H kopce ale vzdy sa po mesiacoch zlomil a mal dlhe prestavky, takze jeho pristup je stale velmi otazny

>> pancha, 23. 12. 2012 21:42:46

>> mapo, 23. 12. 2012 20:34:40

>> milan, 23. 12. 2012 19:04:49

Neříkám, že můj přístup je správný, možná mě baví víc trénink než závod. Někdy vezmu batoh udám si počáteční směr a pak běžím na svůj dlouhý výlet. Zatím se plácám někde kolem 6 hodin, to ještě není pořádné ultra.

>> Zdeněk68, 23. 12. 2012 23:36:49

to je rozdielnostou psychiky a zivotnych priorit – value system

poznam bezcov aj chodcov (ale aj v inych sportoch) kde si kazdy trenuje len pre seba a nechadi na ziadne preteky vobec alebo len velimi obcas ale tie preteky nepovazuje za dolezite

a tito ludia sa delia na 2 druhy:

alebo ich vykon vobec nezaujima a ide im len o pocit, zazitok to su ludia co aj v inych oblastiach zivota sa riadia srdcom a nie Egom (ta logiocka kalkulacke v hlave co neustale sroti a zavadza nas na nespravnbe veci)

alebo ic vykon zaujima ale veria viac svojim vlastnym zmeranym trasam a oisu su vysledky zo sukromnych testov, vedia ze svoje testovacie trasy maju blizko domu, nemusia stracat cas a peniaze cestovanim a idu test vtedy ked su priaznive podmienky – pocasie. Tu Ego je ciastocne vypnute lebo nepotrebuju vidiet svoje meno vo vysledkovych listinach, dokazuju si len sami sebe ale nikomu inemu, v podstate cely zivot vedia zit svoj zivot a nie zivot podla predstav autorit alebo spolocnosti ci nejaku gangu, klanu alebo socialnej internetovej skupiny

>> rudo, 23. 12. 2012 21:57:46

Nedávno jsi psal že první národní liga je 16–18hod to je při 150 min 17,5 hod každý den!Narazil jsem na Jaroslava Kocourka a ten při té kilometráži co psal musel určitě běhat víc než 150 min,mimochodem ty čísla byly pro mě neskutečný.

>> wagi, 24. 12. 2012 00:09:08

pri tych objemoch je samozrejme ze trening je 2–3 fazovy

skus si najst Vlastu Dvoracka, on mi povedal ze v ceskom ultra (je mozne ze to mal od Kocourka, ale mozno si len pletiem mena) , je taky zvyk nabehat 800+ km za mesiac pocas niekolko suvislych mesiacov a on sa to snazil dodrziavat, tyka sa to zavodnych disciplin od 24H po 6D akop som pisal inde v praxi behaju do roboty a z roboty a tym je zakladny objem vybaveny a specialne treninky uz potom nezaberu vela casu

>> wagi, 24. 12. 2012 00:09:08

tady jsou odkazy na weby Vlasty Dvořáčka a Honzy Ondruše http://www.maratonec.borec.cz/ http://ultrajan.webpark.cz/index.html Osobně jsem zkoušela v lednu 2010 (kvůli tréninku na Transe Gaule) naběhat 800 km a bylo to opravdu moc náročné, ale zvládla jsem to, na jaře jsem se na své poměry cítila jako raketa i na kratších distancích. Ve všední dny (s 1 dnem volna) se mně dařilo kolem 100 km s tím, že přes víkend (vícefázově) padla další stovka…Chodila jsem samozřejmě normálně do práce a starala se o rodinu. Právě ty víkendové vícefázovky (dopo 20, odpo 30) se mně osvědčily. V únoru jsem pokračovala ještě asi 14 dní, pak už jsem začala ubírat, aby si kilometry stihly „sednout“.

>> rudo, 23. 12. 2012 23:48:58

Rudo, asi budu třetí skupina:

• závodů jsem dal letos 18×, beru to jako zpestření, nechce se mi cestovat nikam daleko (cca do 100km).
• výsledky ze závodů mám na pozorování zda se zlepšuji, nejsem moc motivován vítězstvím ( i když nějaké to umístění v kategorii potěší)
• moje zájmy jsou geografie, historie a tak beru svoje běhy jako poznávání krajiny a její historie, staré cesty, hrady atd. – rád běhám po nových trasách.
• počasí mne neodradí, běhám jak za deště, tak i za sněžení, průměrný běh 18,8km (když vyběhnu, tak se nerad rychle vracím), 159× letos jednofázově, na velké objemy mi nějak nezbývá čas

Z toho vyplývá, čím delší běh tím toho víc poznám a to je můj způsob běhání 

Já mám podobnou zkušenost, i když vzhledek k mému věku se nejedná o srdce, ale o nohy. Ještě na střední jsem docela slušně běhal, jenže na vejšce jsem akorát seděl v posluchárách a po hospodách (jasně, spíš to druhé). Vloni na jaře jsem po pěti letech naprostého nicnedělání a dvou letech lehké cyklistiky začal běhat. Po poměrně krátké době jsem začal běhat na hobíka slušné časy (asi po 5 měsících jsem dal desítu za 43) a tohle mě motivovalo k dalšímu tréninku. Pročítal jsem tady fóra, ptal se ségry (vynikající běžkyně) na rady a pořád jsem se snažil (platí to i dosud) se zlepšovat. Jenže jsem trošku kašlal na regeneraci, říkal jsem si, že jsem ještě docela mladej (i když osmnáct mi už taky dlouho není) a tělo si s tím poradí. Navíc jsem dělal takové šílenosti, že jsem spěchal, tak jsem v tréninku vypálil desítku za 41, bez rozklusání a vyklusání, hned do sprchy, protože jsem pak šel ven. Za ten rok a půl mě pokaždé něco bolelo. Tuhle kotník, tuhle koleno, potom druhé koleno – buď jsem to přechodil, nebo jsem si dal týden pauzu a přešlo to. Většinou mi to paradoxně vadilo víc při chůzi, než při běhání, navíc jsem si říkal, že kdyby mě nějaká část těla bolela pořád, tak je asi někde nějaký problém, takhle je to jenom únava. Čtrnáct dní bolest někde, pak měsíc klid, pak čtrnáct dní bolest jinde a takhle to šlo asi rok a čtvrt. V půlce tohoto roku jsem najednou po lehkém tréninku nemohl chodit, druhý den také ne a nemohl jsem pořádně běhat, měl jsem trochu nateklá obě lýtka, bolely mě obě podkolenní šlachy, tak jsem si dal týden klid a nijak se to nelepšilo. Potom jsem zašel za doktorem na chirurgii (ještě jsem nevěděl, kdo by to měl řešit), ten mi během asi tří minut prohmatal kolena, jestli nejsem zraněn, odbyl mě se slovy „jste přetíženej, tři týdny klid a když se to nezlepší, jděte k ortopedovi“. Za tři týdny žádné zlepšení a já měl naplánovanou dovolenou s kamarádny na kolech, kterou jsem nechtěl rušit. Na kole jsem jezdil v klidu, v podstatě přední stehna mě nebolely, takže skoro nemůžu chodit a přesto jsem se vydal na docela náročný výlet (asi 1200 km během 10 dní). Samozřejmě, že poslední část nohou, co mě nebolela, mě bolet začala.

Nakonec jsem zašel za výbornou rehabilitačkou u nás doma (když mi doktoři nepomohli), ať mi alespoň poradí. Po prvním sezení mi řekla, že jsem zdravý, že nemám žádné zranění, ale že mám naprosto příšerně zkrácené všechny svaly na nohou. Trvalo mi asi měsíc a půl, než se to zlepšilo na tolik, že jsem mohl znova začít běhat. Takže ať tohle slouží jako varování, že nejenom srdce, ale i nohy můžou dělat takovýhle problém.

>> Preiby, 25. 12. 2012 11:24:34

ahoj,jsem obdobný případ, i když snad jsem již také z toho venku.

ale co jsi proto musel udělat , aby se to za 1,5 měsíce zlepšílo? ten konec mi tam chybí, strečinkoval jsi? masáže? plavání ?

dík m.ž.

na endomonde je k videni zena co beha kazdy den 42 km …za december uz ma 1067km…

>> kaz67, 25. 12. 2012 21:29:57

Prakticky jenom strečink + rehabilitace, které byly také o tom.

>> Preiby, 25. 12. 2012 11:24:34

Dobrý příspěvek. Taky jsem začal po delší době běhat (před 10ti lety 4 maratony kolem 3.40), nějaký strečink jsem neřešil, po nějaké době mě vždycky po 3 km šíleně rozbolela pravá kyčel; byl jsem u ortopeda, tem mi rtg kyčel a bederní páteř a žádný problém tam neviděl; 3 měsíce jsem se s tím trápil než mě napadlo zajít za fyzioterapeutem. Ten sepsul moje držení těla a zkrácené svaly, začal jsem se důsledně protahovat a posilovat korzet,a po dvou týdnech to bylo OK.

Dalsi problem je taky ze ak sa telo raz zasekne tak uz dozivotne nejde… spat este 5 rokov dozadu som jazdil na kole 15–18 tis. km rocne plus cca beh do 1000km rocne… Pred 5 rokmi ma totalne seklo odvtedy mam obrovsky problem prejst hodinu na kole v kompenzacnom pasme… Vcera som bol akoze klusat hodinu na priemernom tepe 125 slimacim tempom cca 6,5km priemer samozrejme nemohol som spat totalne mije zle z fyzickej namahy aj tej najlahsej z doktorskeho hladiska som zdravy vsetky testy ok… Cize u mna fyzicka aktivita je tak maximalne raz za tyzden lebo niesom schopny via fyzicky zvladsnut preto odporucam vsetkym ze menej je viac inac budete dozivotne zaseknuty ako ja…

>> Ergomo, 29. 01. 2013 15:05:52

Na jaře jsem prodělal cosi (teď doktoři zase říkají, že to nebyla mononukleoza) a od té doby mám také problém s okamžitým přetrénováním. Přemýšlím,zda není problém s kortizolem (hyperfunkce nadledvin).

http://kulturistika.ronnie.cz/…ortizol.html