Teprve na stará (a bolavá) kolena mi pomalu dochází, jak potřebujeme znát cyklický řád věci a jak moc potřebujeme nové počátky. A když jsme ze svých životů převážně vyhnali přírodní (zemědělský) cyklus a nakonec i liturgický rok, zůstává nám alespoň ten kalendářní “nový počátek”.

Ale nebojte, žádné předsevzetí si ani dnes nedávám a už rozhodně nikomu nebudu radit. Ale dovolím si… přání. Na stole mi leží Hendersonova knížka “Better Runs”, v poště mám článek z Running Times “Faster Runs in 2013” a ze starých zápisníčků teď přepisuji staré tréninkové záznamy, které mne provokují k ještě delším a ještě intenzivnějším (a nerealistickým) tréninkovým plánům…

Vlastně nic proti.

Máte-li v plánu konečně za rok odběhat víc jak 3 000 km, ať se daří!

Máte-li v plánu dát konečně personal best na desítce pod 37 minut, ať se daří!

Máte-li v plánu první ultra-stovku či jen si konečně zařídit čas na tři výběhy týdně bez stopek a stresu, ať se daří!

Já, sám za sebe, nemám v plánu ani osobní rekordy, ani “better”, ani “faster”, ani “more”. Mám vlastně jen jedno velké běžecké přání: dostat se do rovnováhy. Čím dál víc sedím ve dne v noci u počítače (bohužel), čím dál víc to pak po ránech a po večerech kompenzuji podobně monotónním během (bohudík), nebo naopak lahodným vinným mokem (bohužel). Tak jsem nakonec přece jen skončil u novoročního předsevzetí – dostat nohy, záda a žaludek do jakés takés rovnováhy.

A že můj osobní “nový rok” začal zrovna 27. prosince? No a? Na téhle pravdě se přece shodnou jogíni i křesťané: začít můžeme kdykoli. A zrovna sedmadvacátého prosince vyšlo letos Slunce nejpozději, to je ten určitě nejlepší den pro nový začátek.

Ať vám to, ve vašem novém roce, běhá! A když budete v rovnováze, tak to půjde lépe, rychleji a bez pádů!