Do Žlutých lázní dojedu před devátou. Prezentace je mezi osmou a desátou, to mám čas projet si kousek tratě, ať vím, do čeho jdu. Za Barrandovským mostem se otáčím a jedu zpět do Žlutých lázní. Po projetí hlavním vchodem hledám ostatní závodníky, ale ti… nikde nejsou.

„Co vás k nám přivádí, slečno, v takovém nečase?“

„Já sem jedu na Xterru."

„No jó slečno, ale ta se jela včera."

Otázky, které se mi předtím honily hlavou, jsou pryč. Zůstává jediná: Je tohle možné?

„No jo, ale počkejte, Xterra má být dvacátého šestého v neděli," koukám na svůj sporttester. „A dneska je dvacátého šestého.“

„Ale ne, Xterra tu byla včera, tam máte plakát, dvacátého pátého. Jestli chcete, tak vám řeknu, kudy vedla trasa a můžete si to aspoň projet."

„Já už jsem si kus projela, ale děkuji."

„Tak třeba se tu potkáme příští rok, slečno."

Poděkuji, popřeji hezký den a odjíždím. Ještě na první křižovatce mi to nedá a štípu se do ruky. Třeba se mi to jen zdá. Nezdá. Je dvacátého šestého, neděle.

Den, kdy jsem se (ne)zúčastnila své první Xterry.