Ve středu, kdy trénink měl proběhnout, jsem měl celodenní školení a po jeho skončení jsem se zdržel dostěhováním lednice, kterou nevhodně dovezla zásilková služba. Trénink začínal v 18:30 s doporučením přijít o 30 minut dříve, jsem vyrážel kousek před 18:00 z bytu na Smíchově, ve velmi svižném tempu na Anděl, kde jsem chytil tramvaj.

Posledních 100 metrů byl sprint, ale stihl jsem to. Pak ještě klus k Running Mall na roh Milady Horákové a Františka Křížka. Zastávka Kamenická a ne Letenské Náměští, ale dorazil jsem a hned se mně ujala slečna z obsluhy, ověřila si mé jméno a dostal jsem klíček od skříňky a ručník. Nevěděl jsem, že je trénink spojený i s vyzkoušením centra samotného. Plus organizátorům.

Uložil jsem si tedy věci a po skončení úvodního slova jsme šli na prohlídku. Začali jsme v sálu Dany a Emila Zátopkových, který je možné si ke konání běžeckých besídek a akcí pronajmout. Sál je kompletně vybaven audio technikou a vším, co k podobné akci potřebujete. Zde budou probíhat tiskovky před závody. V objektu je i značková prodejna adidas, kde pracují běžci, takže vám určitě nebudou prodávat boty jen protože jsou hezké, jak jsme byli ujištěni, ale budou vám radit odborníci, kteří tomu opravdu rozumí, protože sami běhají. Jak jinak. Dělej, co miluješ. :)

Toto ale bude muset vyzkoušet někdo z vás. Nic proti, ale nejsem fanda značky adidas a nevím proč. V částečném podzemí pod Water Barem – ano opravdu nemají nic alkoholického – je Sport Lounge, kde jsou běžecké a posilovací stroje. Z důvodu přípravy Expa na O2 Grand Prix Praha jsme se tam ale nemohli podívat. Pánská šatna, dámskou jsem pochopitelně prozkoumat nemohl, má cca dvacet skříněk a jsou v ní dvě sprchy. Dle mně hypermoderní, protože jsem chvíli četl návod k obsluze, ale jsou fajn.

A po focení jsme už vyběhli do Stromovky, poté co jsme překonali kousek od Running Mallu jednu světelnou křižovatku. U Planetária jsme si dali strečink. Všichni byli zvědaví, jestli se Wesley protahuje nějak jinak než my. A ono ne. Zde tedy tajemství Keňanů nebude.

A poté už jsme klusali kolem Stromovky. Vše probíhalo v přátelské atmosféře a kdokoliv se mohl Wesleyho zeptat na cokoliv. Což jsme taky dělali. Wesley ochotně odpovídal a i sám se ptal nás, kolik má kdo maratonů za sebou, jak dlouho běháme apod. Prostě běžecký pokec.

Měl jsem několik otázek i já. Celkem asi tři:

• Kdy začínáš před závodem strečink a zahřívání?

Cca hodinu, nejdřív 20 minut výklus na zahřátí, pak protažení na 25 minut a potom rychlejší klus a na start.

• Od kdy běháš?

Od mala, protože jsme každý den chodili a běhali 10 km do školy a zpět. Ale pořádně jsem začal až na univerzitě v 18 letech a profesionál jsem pět let.

• Běháš kopečky?

Samozřejmě, ale s větším převýšením.

Bodejť by ne. Keňa je náhorní plošina. V jakém složení už jsem ale zapomněl. Tu třetí jsem pokládal až při závěrečném stoupání při návratu. Před ním jsme se ještě protáhli. A vidíte, vlastně byly čtyři otázky.

• Kolik času věnuješ strečinku po doběhnutí?

Po doběhnutí se neprotahuji. :)

Všichni jsme se shodli, že to bude tím, že má na krku medaili, odpovídá novinářům a pózuje fotografům. Samozřejmě ale má i velký hlad a to máme stejné. Pak jsme se už rozloučili, poděkovali za trénink a šli do šaten.

A to je na Running Mall to nejlepší. Dát si po tréninku teplou sprchu, převléci se do suchého a klidně si něco nealko objednat na baru. V šatně jsem zjistil, že se mi vybila baterie v mobilu a mám zaznamenám pouze první kilometr tréninku. A co už. Co mi nikdo nevezme, je krásný zážitek – možnost 10 km sledovat vynikajícího keňského vytrvalce pod lupou.

Po celou dobu jsem si všímal detailů a snažil se Wesleyho techniku napodobit, abych zjistil tajemství Keňanů. No nevím, ono to bude i tím, že běhá už od mala do školy a ze školy. Na nás se už asi podepisuje evropský styl života. Tempo běhu nebylo ani v nejrychlejší části nijak závratné, takže se Wesley moc nezahřál. Na čele neměl ani kapku potu a to ani po doběhnutí. :)

Do závěrečného kopečku od Výstaviště trochu zrychlil a pár lidí zůstalo pozadu, ale stoupání mu očividně nedělalo potíže. Myslím, že byl tak na 60% své tepovky. Do kopce jsem s ním držel tempo, ale je otázkou, jak dlouho by tak bylo, než by si mne vychutnal, kdyby šlo o opravdový závod…

Až při závěrečném výklusu mi došlo, že jsem chtěl před sobotním We Run Prague 2013 od úterního Nike tréninku odpočívat, ale těch středečních 10 km stálo za to. Kdy máte možnost si zaběhat s Keňanem a ne tak ledajakým? :) Trochu z atmosféry můžete nasát z alba na facebooku.

Redakčně mírně upraveno a zkráceno. Plnou verzi článku naleznete na blogu Jana Slavíka