Pro běžce, který Velkou kunratickou ještě neběžel, byla akce tak dopředu obestřena aurou skutečně něčeho výjimečného. Tři kopce, které dají slušně zabrat i těm nejlepším? Závod, kde se počítá v cíli doopravdy každá vteřina? To je přeci výzva jako hrom!

Velká kunratická letos doběhla do 81. ročníku, který přes toto velmi úctyhodné číslo trochu pokazila ještě před závodem jedna nemilá skutečnost. Obrovský převis poptávky po startovním čísle je pro závod již pověstný. Na několikrát odkládaný začátek registrací i v rámci dní a nepříliš zdařilá krizová komunikace ze stran organizátorů je však zkrátka v roce 2014 přinejlepším hodně zvláštní. Pověst výjimečného závodu se podařilo zachovat, v příštím roce ale organizátoři musejí tento problém s dostatečným předstihem vyřešit. Konkurence nikdy nespí, viz v tomto směru bezchybný říjnový City Trail Run Praha.

O problémech s registracemi ale toho již i na Behej.com bylo napsáno dost a dost a co organizátoři nezvládli před závodem, velmi čile dohnali na něm. Nekonečné řady více než dvou tisíc závodníků vybíhaly na trať bez problémů po dvojicích v desetivteřinových intervalech a za neustálého skandování fanoušků. Děda po dokončení závodu fandil synovi a vnukovi. Matky s dětmi v kočárcích vyzkoušely svou verzi „Kunratické“, když po lesních cestách hledaly to nejlepší místečko na mohutný aplaus manželovi po překonání potoku před Hrádkem. Všude (i na trati) korzovaly zástupy lidí, na rozdíl od jiných masovek ale tady náhodní chodci radostně metali kotouly ze svahu dolů, aby uvolnili místo běžcům v prudkém seběhu.

Zkrátka pohodová atmosféra jak vyšitá, a to se pak člověk lehce zasměje i tomu, že deset vteřin před startem na upozornění pořadatele, kde má tedy ten čip a jak si představuje, že mu bude čas měřen, začne proklínat celý svět. Vpuštění na trať jen pár minut po mém oficiálním startu a žádná penalizace nepatří k úplným samozřejmostem a za toto patří organizátorům můj velký dík.

Suma sumárum – krev a slzy nebyly, dřina a pot se naopak dostavily v míře více než hojné. Přiznám se, že jsem oblibu Velké kunratické předtím nikdy moc nechápal a po patáliích s registracemi jsem se na závod nějak zvlášť netěšil. Při škrábání na vrchol jednoho ze tří kopců, tuhých nohou, které mě nesly o desítky vteřin pomaleji než v jiných závodech, jsem však přistoupil na tuto ojedinělou hru a závod si pak vlastně neskutečně užil.

Velká kunratická zaháčkovala dalšího běžce…