Jaké jsou tvé čerstvé dojmy po třetím vítězství na legendární Velké kunratické?

„Měl jsem ze závodu trošku strach z důvodu virózy, která se o mě poslední dny před závodem pokoušela. Před Velkou kunratickou jsem byl na soustředění na Šumavě, kde jsme – myslím – kvalitně potrénovali. Trenér (Miroslav Wastl, pozn.red.) mě na závod velice dobře připravil. Bohužel po příjezdu ze soustředění domů mě dostala viróza, o to více si cením letošního vítězství.“

Co říkáš na svůj předvedený výkon a zaběhnutý čas ve srovnání s předchozími starty?

„S vítězstvím a zároveň třetím triumfem v řadě jsem spokojen nadmíru. Se svým letošním výkonem a časem však až tak spokojen nejsem. Jelikož na trati nebylo tolik bláta, tak jsem čekal, že bude trať letos rychlejší než loni. Ovšem nemoc a ztížené dýchání si vybralo svou daň a běžel jsem o 13 vteřin pomaleji než v loňském roce.“

Podařilo se ti naplnit stanovený plán a cíl před závodem?

„Když jsem viděl startovní listinu, bylo mi jasné, že bude tento ročník dost náročný obhájit. Před závodem jsem si vzhledem ke kvalitním soupeřům a mé zdravotní indispozici na obhajobu nevěřil. Na soustředění jsem běhal dobré časy s nízkým laktátem, takže jsem měl tajné přání zaběhnout čas podobný loňskému času, což by znamenalo čas kolem 11:20. Nakonec jsem letos běžel 11:33.“

Jak se pro tebe závod vyvíjel v jednotlivých pasážích?

„Jelikož se jedná o intervalový start, tak jsem během závodu vůbec netušil, jak si na trati vedu já a ostatní běžci. Když jsem probíhal kolem mezičasu a viděl jsem čas 8:05, tak mi bylo jasné, že letos poběžím pomaleji než loni, kdy jsem tímto mezičasem probíhal za 7:57. V kopcích jsem cítil v nohách sílu, takže má slabší část byla asi rovina, kde mě rychleji nohy nechtěly pustit, možná i kvůli dechu. Ze seběhů většinou získávám, ovšem seběh z Hrádku je dost specifický, takže jsem raději běžel na jistotu.“

Nedílnou součástí kvalitního výkonu je výběr vhodné obuvi. Který model jsi obul?

„To ano. Hlavně v sebězích je důležitá obuv, já jsem letos zvolil tretry Mizuno Geo Splash 6, což se ukázalo jako dobrá volba.“

Troufneš si odhadnout, kde jsi rozhodl o svém triumfu?

„Podle mě jsem nejvíce získával ve výbězích, ovšem trenér mě připravuje dost komplexně. Při tréninku rozvíjíme rychlost, sílu i vytrvalost, takže i když jsou na rovině soupeři lepší než já, tak moc na ně neztrácím.“

Zkusil bys své tři velkokunratické vítězství postavit vedle sebe a najít podobnosti a rozdíly?

„Mé první vítězství bylo pro mě dost překvapivé, protože jsem vůbec nevěděl, co mohu od tohoto typu závodu očekávat. Druhé vítězství bylo pro změnu překvapivé časem, neboť jsem zaběhl celkově 7. nejrychlejší čas na této trati, v tomto tisíciletí je to dokonce 2. nejrychlejší čas. Letošní třetí vítězství bylo pro mě opět překvapivé z důvodu mé zdravotní indispozice. Takže každým vítězstvím jsem byl příjemně překvapen.“

Tento závod je velmi specifický a pro pomýšlení na medailové umístění je zajisté potřeba se cíleně připravovat na prudké minutové kopce a následný seběh, kde rozhoduje každá vteřinka. Jak jsi pojal přípravu?

„Na letošní ročník jsem se připravoval na Šumavě, s trenérem máme osvědčené tréninkové metody, podle mě je základ úspěchu rozvíjet všechny tři vlastnosti. Rychlost, sílu i vytrvalost na tomto závodě využijete. Přímo na trati jsem netrénoval, ovšem trať jsem si pamatoval z předchozích ročníků, takže jsem věděl, jak si síly rozvrhnout. Na soustředění nám vyšlo suprově počasí. Sníh, co tam koncem října napadl, rychle roztál a měli jsme pak krásné počasí, na běh ideální. Měli jsme možnost k vidění i krásná panoramata, když údolí pod námi bylo zalité mlhou a my měli azurové nebe. Z tréninkové stránky jsme tam udělali spoustu práce.“

Proběhly nějaké oslavy a zapíjení zlatého hattricku?

„Ne, ne. Žádné oslavy neproběhly, hned ze závodu jsem jel do práce, povinnosti volaly. Pracuji jako podnikový hasič ve firmě Žďas, držíme tam nepřetržitou službu.“

Letošní běžecká sezona se dostává do poslední fáze podzimních závodů. Jak ji zatím hodnotíš? Co se podařilo, kde převládalo zklamání?

„S letošní běžeckou sezonou jsem spokojen až k jejímu konci. Během celého roku mi chyběl při běhu takový ten šmrnc, pořád to bylo takové upracované. Dolomitenmann, poslední dva závody SP a štafetový závod v Itálii, to jsou závody, kde mohu konstatovat, že jsem byl spokojen. Na ME v běhu do vrchu jsem doběhl na devátém místě, což není špatné umístění, tajně jsem ale doufal v podobné umístění jako před dvěma lety na ME v běhu do vrchu, kde jsem doběhl na 6. místě. MS nedopadlo podle představ, ovšem na druhou stranu, udržet si vysokou výkonnost po celou sezonu, to je také velice náročné.“

Jak trénuje borec patřící do nejužší evropské špičky, který se živí jako hasič?

„Přestože jsem začal pracovat, mohu trénovat dvoufázově neustále, ne pouze na soustředění. V práci máme 12hodinové směny, začínáme vždy v 6:00, respektive v 18:00. Máme den, noc, volno, volno. Když mám v práci denní, tak běhám do práce a z práce, mám to přesně 10 km. Když mám noční, tak si mohu dopoledne odtrénovat a navečer běžet do práce, když mám od práce volno, tak mohu normálně dvoufázově trénovat. Trénink mám dost pestrý, běhám od krátkých 200m intervalů po rovině po kilometr dlouhé kopce. Klusy, fartleky a tempové běhy jsou také samozřejmostí.“

Kde budou mít ještě letos soupeři možnost tě v závodě potrápit?

„Letos mě ještě čeká MČR v přespolním běhu, které se koná v sobotu 24.11., poté se chystám běžet Mikulášský běh v Pardubicích a Malou cenu Velké Verandy v Chocni. Právě tento závod v Chocni je dost podobný Velké kunratické. No, to je asi do konce letošního roku ze závodů vše.“