Skupina elitních běžců se přihnala do cíle v odstupu několika sekund. Pomrkávali pak po sobě, podle startovních čísel se pak dalo odhadnout, kdo byl letos nejrychlejší. „Vypadá to, že jsem zatím první, ale pozor, ještě jsou tu další skvělí běžci, kteří poběží odpoledne, například Jáchym Kovář,“ mírnil euforii po doběhu skromně působící obhájce loňského vítězství Janů.

Přes náročnější, místy hodně bahnitou a kluzkou trať, běžel o 15 sekund rychleji než v loňském roce. Nakonec to bohatě stačilo na vítězství.

„S časem jsem velmi spokojen. Věděl jsem, že obhajoba bude těžká. Letos se tu sešlo hodně kvalitních běžců, o to více si vítězství cením. Trať byla těžká, ale loni bylo v některých místech náledí a dvakrát jsem upadl, tak ten časový rozdíl mezi mým loňským a letošním časem by bez těch pádů asi nebyl tak velký,“ říkal v cíli vítěz, jehož letošní čas patří na šesté místo dlouhodobých tabulek Velké kunratické. Lépe běželi jen rekordman trati Vlastimil Zwiefelhofer (dokonce třikrát, nejlépe za 10:59), Zdeněk Kurka a Jan Procházka.

„Traťový rekord? Kdyby to šlo přímou úměrou, tak by padl. Ale myslím, že v mých silách to není. Je to hodně kvalitní čas. Nechápu, jak to někdo mohl zaběhnout a smekám před ním,“ odpověděl pak na otázku, zda by na překonání Zwiefelhoferových 10:59 při každoročním zlepšování o 15 sekund nemohl pomýšlet. „A jestli někdo namítne, že je to jen pár sekund, ať si to zkusí,“ zasmál se nakonec.

„Pomohlo mi, že jsem se dotáhl na Honzu Procházku a měl jsem před sebou na dohled i Lukáše Olejníčka,“ říkal v cíli druhý Michal Šmahel (11:34) z ASK Slavia Praha.

V ženském závodě přes Hrádek bojovaly o vítězství Kamila Gregorová, vítězka hlavního ženského závodu na 1 900 metrů (7:26), a skvělá vrchařka Pavla Schorná Matyášová. A to doslova. Startovaly totiž zároveň. Z jejich souboje vyšel skvělý čas na úrovni ženského traťového rekordu. Nakonec se v cíli radovala Schorná před Gregorovou.

„Rozběhla jsem to pomaleji, počítala jsem s tím, že mi Kamila uteče. Třetí kopec jsem loni téměř vyběhla, letos jsem ho víceméně z poloviny šla, proto je pro mě cílový čas na úrovni traťového rekordu velkým překvapením. Asi mi díky pomalejšímu začátku zůstalo hodně sil do druhé poloviny závodu,“ řekla v cíli spokojeně Schorná, pro niž byl závod v sezoně provázené žaludečními potížemi s výsledky „nahoru dolů“ motivací do dalšího tréninku.

„Vytrvalost mám již v sobě, letos jsem se více zaměřila na trénink rychlosti a tempa, to mi pomohlo i v tomto závodě. Na Hrádku jsem Pavlu dotáhla. Jen po překonání třetího kopce mi trochu ztuhly nohy, nemohla jsem se rozběhnout. V seběhu k cíli jsem se ji snažila stáhnout, ale finiš má výborný, takže se to nepodařilo, “ uvedla v cíli druhá žena na trati přes Hrádek Kamila Gregorová, která si tak ze závodu odváží zlato a stříbro.

„Dědo, makej!“. Asi na žádném jiném běžeckém závodě v České republice neuslyšíte díky speciální kategorii veteránů tuto větu častěji než na Velké kunratické. Je to prostě rodinný závod. Přes tři kopce a tři potoky si to tu rozdává táta i děda a vnuci se proběhnou po dětské trati.

Jako první se ze skupiny startujících veteránů do cíle přiřítil šlachovitý démon, letos třiašedesátiletý Miloš Smrčka. Jakoby stále popíral klasickou formuli, že s věkem ubývá sil. Letos mu v cíli naměřili 14:41 a v kategorii veteránů, kam patří všichni běžci s dvaceti a více starty bez ohledu na věk, mu tak patřilo čtvrté místo!

Právo nést startovní číslo jedna má však veterán s největším počtem startů. Letos to mezi přihlášenými veterány byl Josef Vonášek. Kunratickou zvládl ve věku 80 let podevětapadesáté.