Čtyři okruhy podél Dunaje, přeběhy zrádně klenutých mostů, vložky v podobě tmavého tunelu, krátkých přeběhů kostek a oranžový koberec. Tak vypadala trasa závodu, který čeká zítra ráno i na muže (bez českého zastoupení).

Jediná česká běžkyně ve startovním poli si tiše dělala zálusk na splnění limitu pro účast v Paříži 2024, jenže to by musela zaběhnout čas 2:26:50 a lepší. Bohužel – do limitu se v sobotu vešla jen první šestice běžkyň. Moira dlouho bojovala, byla vidět půl závodu ve vedoucí skupině, pak se sice díky africkým běžkyním tempo začalo stupňovat a pole trhat, nicméně svěřenkyně kouče Václava Janouška se kousla a dál makala aspoň za čest.

Již od 25. km bylo jasné, že překvapení dnes nenastanou. Čelo jasně opanovaly Etiopanky, které závod udělaly nejprve zvraty v nasazení – v jednu chvíli „vyklusávalo“ 15 běžkyň vedle sebe po bulváru, aby za kilometr následovala stíhačka uskočivších soupeřek – a následně smrtelným stupňováním tempa ve druhé půlce závodu, kdy setřásly většinu soupeřek. Nakonec vyhrála Amane Shankuleová v čase 2:24:23. Závod nádherně sedl Maročance Fatimě Gardadiové, která si mohutným spurtem vybojovala bronz.

Mezičasy Moiry byly následující:

5. km: 0:17:52

10. km: 0:35:37

15. km: 0:53:17

20. km: 1:11:16

25. km: 1:29:20

30. km: 1:47:56

35: km: 2:06:58

Moira, pro kterou to byl pátý maraton v kariéře, nakonec doběhla na slušivém 26. místě a neoficiálně jako sedmá Evropanka (do čehož započítáváme i naturalizované Afričanky v dresech některých evropských zemí). Skvělé umístění, které by mělo závodnici Spartaku Praha 4 dodat sebevědomí do dalšího závodění!

V prvním rozhovoru po doběhu pro Českou televizi vypadala Moira spokojeně a smířeně: „Paradoxně jsem si nejvíc užila ten poslední okruh zde, kdy už mi to vůbec neběželo a odešly mi nohy. Užívala jsem si atmosféru a fanoušky a hlídala si mezeru před a za sebou. Ale na MS to je víc o umístění než časech, nakonec ani ty nejlepší závodnice moc dobré časy nezaběhly. A s umístěním jsem rozhodně spokojená, trumfla jsem i dost velkých jmen.“

„Asi jsem chtěla být aktivnější, ten první půlmaraton vůbec nebyl rychlý, ale sejmulo mne to a nohy to nakonec nedaly. Počasí nám prostě moc nepřálo. Příprava probíhala sice v horách v Livignu, kde hodně pršelo, a běhala jsem pak i ve vedrech, co panovala doma, takže to zase tak náročné na adaptaci zde nebylo. Hlavně jsem chtěla dnes občerstvovat a ledovat, víc se s tím asi dělat nedalo.“

„Za rok je olympiáda, tak se budu pokoušet. Do světového rankingu jsem za to dnešní vystoupení asi moc bodů nedostala, ale zkušenost to je.“

S přispěním Davida Kuneše (www.eurunner.eu) z místa konání.